Američtí vojáci měli během války ve Vietnamu svázané ruce. Neadekvátně vymezená pravidla stála za jejich prohrou

Intervence Spojených států amerických ve Vietnamu byla poslední eskalací třicetiletého ozbrojeného konfliktu, který začal odporem vietnamských komunistů vůči francouzské koloniální nadvládě.

i Zdroj fotografie: Uživatel Manhhai / Creative Commons / CC BY
                   

Vnitřní předpisy ozbrojených sil, základ každé vojenské operace a průvodce napříč ozbrojeným konfliktem. Předepisují veliteli míru samostatnosti v rozhodování o použití síly při vykonávání zadaných úkolů. Definují okolnosti, míru a také způsoby, jakými má být vojenská síla použita. Nejasné a neadekvátní zpracování těchto životně důležitých pravidel může mít ve válečném konfliktu tragické následky. Přesně tak, jako tomu bylo ve Vietnamské válce.

Válka ve Vietnamu

Boj proti americké nadvládě, pod tímto názvem je ve Vietnamské socialistické republice označován válečný konflikt, který započal už v 50. letech 20. století. Válka byla vedena se značnou krutostí, životní prostředí po celé zemi bylo devastováno a nejvíce trpěli vietnamští civilisté. Konflikt si vyžádal vysoký počet obětí a obě bojující strany postihla velká míra násilí.

iZdroj fotografie: Uživatel Manhhai / Creative Commons / CC BY

Obyvatelé USA na válku ve Vietnamu pohlíželi se značným odporem, vznikala různá mírová hnutí a konaly se obrovské demonstrace. Americká vláda nakonec své vojáky stáhla a vítězem se stal Severní Vietnam. Mohlo být ale vše jinak, kdyby americká vláda přenechala velení a vojenskou strategii vojevůdcům?

Vojenská strategie vs válečná doktrína

Vypracovat vojenskou strategii přesně podle požadavků vydané doktríny není ve válce vždy možné. Často naopak zvítězí strana, která je ochotna mezeru mezi strategií a doktrínou zmenšit co nejvíc to jde. Válka ve Vietnamu je skvělým příkladem toho, že pokud tyto dvě věci nejdou ruku v ruce, šance na vítězství se stává mizivou. Nesprávně vymezená pravidla použití síly měla během konfliktu se severním Vietnamem na svědomí spoustu zbytečných obětí a velkým dílem přispěla k prohře USA.

iZdroj fotografie: Uživatel Manhhai / Creative Commons / CC BY

ROE- Pravidla použití síly svazovala velitelům v americké armádě ruce za záda a vojsko tak bylo schopno dosáhnout požadovaných cílů jen velmi těžko nebo vůbec. Pravidla dovolovala prezidentovi a ministru obrany nejen kontrolovat probíhající boje na strategickém úrovni, ale také ovlivňovat i ty nejjemnějších detaily. V mnoha případech přicházely příkazy, kolik bomb letoun ponese, kdy a jakou trasu poletí, právě z prezidentské kanceláře.   

Taková úroveň kontroly připravila například americké letectvo o dvě klíčové vlastnosti: moment překvapení a flexibilitu. Kromě toho, že nálety se staly méně efektivní, Pravidla použití síly dala nepříteli mnoho výhod. A útočné mise americké armády se staly příliš předvídatelné.

Potopení vlastních jednotek

Američtí velitelé usilovali o změnu, avšak té se nikdy nedočkali. Prezident i jeho poradci udržovali americké letectvo a nejen to, pevně pod kontrolou Pravidel použití síly a nespustili z nich oči, čímž naprosto degradovali efektivitu svých vlastních jednotek. Naopak třeba import vojenských zásob z Číny potažmo SSSR do Severního Vietnamu byl po celou dobu války dovolen a nikdo si nedovolil to příliš řešit.  

iZdroj fotografie: Uživatel Manhhai / Creative Commons / CC BY

ROE také daly vzniknout na mapě Vietnamu příliš mnoho místům, kterým se americké bombardéry musely vyhýbat obloukem. Ironicky to byly právě tyto bezpečné zóny, které obsahovaly ty nejdůležitější vojenské cíle. A které byly americkou armádou zasaženy nejméně. Pravidla použití vojenské síly během vietnamské války se historicky řadí mezi ta nejvíce devastující.

Pilotům bylo úředními osobami nakázáno, jak mají létat ve svých letounech a pozemním silám zase kdy mohou pozvednout své zbraně. Pravidla, kterými se musely řídit, nebyla v souladu s výcvikem, který vojáci podstoupili. Bludiště matoucích restrikcí mělo na svědomí životy spoustu mužů.

„Útok na ‚Hamburger Hill‘ je pouze příznakem mentality a politiky, která vyžaduje okamžitou pozornost….

Zveřejnil(a) < "https://www.facebook.com/AmericanExperiencePBS/" > Americká zkušenost | PBS dne Úterý 20. května 2014

Americké letectvo nesmělo bombardovat Ho Či Minovu stezku v Laosu či Kambodži. Je veřejným tajemstvím, že pravidlo bylo porušováno, ale vzhledem k zákazu bylo obecně těžké stezku neutralizovat. Stejně nesmyslně se nakonec ukázala taktika: Udeř, znič a odejdi. Klasickým příkladem byl Hamburger Hill, který frustrovaní Američané dobývali třikrát. Vietnam je dnes již klasickou ukázkou zhoubného vlivu politiků na průběh bojů.

Co myslíte? Měla vláda USA dát svým vojevůdcům větší kontrolu nad jejich vlastními jednotkami?

Zdroj: WarHistoryOnline, Wikipedia, History

Diskuze Vstoupit do diskuze
130 lidí právě čte
Autor článku

Linda Niesnerová

Zobrazit další články