Cesta vojáka do letadla

Alexander Hess, pro přátele Saša, se narodil jako druhý syn hlavního inženýra Královodvorských železáren Václava Hesse a jeho manželky Josefíny dne 4. května 1898. V roce 1909 začal studovat na české státní reálce v Praze v Ječné ulici, kde úspěšně odmaturoval 4. května 1916. Hned druhý den jej spolkla Rakousko-Uherská armáda. Stal se z něj „jednoroční dobrovolník“, prošel postupně boji na ruské a italské frontě, válku zakončil jako poručík – velitel protiplynového praporu na italské frontě.

Po skončení první světové války zůstal v nové československé armádě, krátce jako velitel pěších jednotek. Ale jeho snem bylo dostat se k letectvu. To se mu podařilo a od 1. května 1920 se stal poručíkem z povolání u leteckého pluku č. 1. Vzápětí prošel školou leteckých pozorovatelů v Chebu, pak jako polní pozorovatel – letec od června 1921 létal v Olomouci u 2. leteckého pluku.

Tam létal hlavně na strojích Breguet Bre-XIV a Salmson Sal.2A2. Neminula jej však ani letadla českého původu, Letov Š-1 a 2, a různé verze válečných i poválečných letadel typu Brandenburg. „Vozit se“ jako pozorovatel ale generála Hesse neuspokojovalo. Chtěl pilotovat, sám poznávat ten opojný pocit svobody pohybu v třírozměrném prostoru, kdy jen jeho vůle bude rozhodovat, kam se svým letadlem zamíří.

To se mu podařilo v roce 1924, kdy v červnu absolvoval postupně elementární i pokračovací pilotní kurs. Jako nesporný talent už v červenci absolvoval i vrchol pilotního výcviku, stíhací kurs a akrobatický kurs pilotáže. Jeho láskou se nakonec stala čs. stíhačka Avia BH-21, kterou pilotoval s udivující bravurou.

Od skvělého pilota k uznávanému sportovci a respektovanému veliteli

Nadřízení si však všimli ještě jednoho talentu mladého důstojníka, a to jeho vynikajících velitelských schopností. Od roku 1925 proto nejen létal, ale také úspěšně velel postupně celé řadě stíhacích i pozorovatelských letek čs. letectva. V roce 1927 byl povýšen na kapitána letectva.

Generál Hess ve svých leteckých začátcích však nezůstával jen běžným vojenským pilotem. S poměrně velkým úspěchem se také účastnil tehdejších leteckých soutěží. Zvláště v legendárním „Leteckém závodě rychlostním o cenu prezidenta republiky“ se od prvního ročníku v roce 1923 pravidelně umisťoval „na bedně“, jak se říká, v ročníku 1926 dokonce ve své kategorii C1 zvítězil.

iZdroj fotografie: Se svolením ing. Ivo Pujmana

Rok 1926 byl vůbec v životě pana generála poněkud hektický. V tomto roce se z něj stal i filmový herec, kdy v prvním „celovečerním“ hraném čs. leteckém filmu „Slavia L-BROX, aneb románek letcův” ztvárnil hlavního hrdinu, vojáčka Karla Smělého, na konci filmu úspěšného vojenského pilota a leteckého rekordmana. Film byl ještě němý a dostal se do kin v roce 1927.

Ještě jeden stupínek však ve vývoji svých leteckých schopností v roce 1926 úspěšně zdolal. Stal se z něj také zkušební a zalétávací pilot nových letadel, podílel se na zkouškách prvního vodního letadla čs. výroby, Aero A-29. O drama nebyla nouze, jednou dokonce při přistání pro poruchu na plováku havaroval. Nakonec však letadlo i s kolegy úspěšně odzkoušel a později ho pilotoval i na moři v Jugoslávii v Boce Kotorské, kde mělo čs. letectvo detašovaný letecký útvar. Ještě v roce 1935 zúročil své bohaté zkušenosti z pilotování vodních letadel a opět se podílel na záletu a zkouškách dalšího čs. vodního letadla, Letov Š-328v.

Vrcholí kariéra prvorepublikového letce a důstojníka

Ve 30. letech minulého století vrcholila kariéra generála Hesse v čs. letectvu. Velel cvičné letce 1. leteckého pluku, pak se stal výcvikovým referentem III. Leteckého odboru MNO, členem výběrové komise pro nový stíhací letoun čs. armády (vybrána Avie B-534), absolvoval kurz nočního létání, ve Francii se přeškolil na vícemotorová bombardovací letadla, byl zkrátka v jednom kole. Skutečným vrcholem jeho kariéry však byla jeho role jako vedoucího našich výprav letců na mezinárodních soutěžích.

Poprvé to bylo v roce 1936, kdy v Německu byly souběžně s olympijskými hrami pořádány i letecké soutěže akrobatických a sportovních letců. V obou kategoriích se zúčastnili i naši letci. Pod vedením tehdy již majora Hesse získali jednu zlatou, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Z šesti udělovaných medailí získalo Československo celé čtyři. Byl to tehdy neuvěřitelný úspěch, který Němci nesli dost nelibě. Generál Hess za to pak obdržel od Adolfa Hitlera se skřípěním zubů Německý olympijský čestný odznak 2. třídy.

iZdroj fotografie: Se svolením ing. Ivo Pujmana

Mnohem upřímnější byly oslavy, které proběhly po návratu celé výpravy domů do Československa. Generál Hess získal při těchto závodech velké renomé. Když se tedy v roce 1937 připravovala účast čs. týmu na největších předválečných leteckých závodech v Evropě v Curychu, stal se uznávaným vedoucím čs. výpravy. Dne 19. července 1937 jako pilot doprovodného letadla čs. ekipy, třímotorového bombardéru Avia F.IX, dovedl všech 13 čs. letadel na letiště Dubendorf nedaleko Curychu.

Výsledky curyšských soutěží jsou i dnes obecně známy a Československu velice lichotily. Celkově se malé Československo stalo v konkurenci 14 evropských zemí druhou nejúspěšnější soutěžní výpravou, hned po mnohem početnější výpravě Německé. Italové, Francouzi, Belgičané, a další se museli sklonit před umem a výkony československých letců. Kromě sportovního měl úspěch čs. barev v kritických 30. letech minulého století pochopitelně veliký význam i politický a propagační.

Mnichov, okupace a odchod do zahraniční armády

Ani tento úspěch však v kontextu dějin 20. století nedokázal pochopitelně zabránit národní katastrofě  Mnichova 1938, okupaci našich zemí v březnu 1939, ani vypuknutí druhé světové války. Alexander Hess velel při mobilizaci v roce 1938 třetí peruti 4. leteckého pluku a na polních letištích byl se stíhačkami B-534 v pohotovosti do 10. listopadu 1938.

S Mnichovem 1938 a následnou okupací se nikdy nesmířil, po demobilizaci čs. armády pomáhal mnoha čs. letcům v úniku za hranice a sám na falešný pas 31. ledna 1940 utíká z Protektorátu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Doma nechal manželku a 10letého syna.

iZdroj fotografie: Se svolením ing. Ivo Pujmana

Do Francie přijel 21. února 1940, v dubnu se dostal do Chartres a již 3. června 1940 poprvé bojově vzlétl v letounu Morane M.S.406C1 v rámci Escadrille Légere de Défense Chartres proti náletu německých dornierů. Jeho úkolem však bylo řídit výcvik čs. stíhačů na francouzské technice. Dne 13. června 1940, když na letiště přijížděly první kolony německých vojsk, jim uletěl před nosem na letounu Potez 630. A 19. června 1940 na palubě lodi Arry Scheffer opouští poraženou Francii. Směr – Anglie.

Hvězdné okamžiky, aneb skvělým stíhačem ve 42 letech

Do Anglie dorazil 23. června 1940. Již 10. července byl pověřen velením první čs. letecké jednotky na půdě Británie, slavné 310. stíhací čs. squadrony RAF v Duxfordu. Ve svých 42 letech velel velmi úspěšné jednotce právě uprostřed vrcholících bojů v Bitvě o Anglii. Kancelář mu moc neříkala, zato ve vzduchu byl ve svém živlu. Dne 31. srpna 1940 sestřelil dvě německá letadla – na svém Hurricanu Mk.I NN-A zničil nebezpečnou Bf.109E a přidal k ní útočící bombardér Dornier Do-17Z.

Když byl převelen od jednotky, měla úctyhodné skóre 40 jistých sestřelů, 11 pravděpodobných sestřelů a 6 poškozených strojů protivníka v boji, vlastní ztráty činily 4 padlé. Pan generál byl za své úspěchy dekorován králem Jiřím VI dne 27. října 1940 Záslužným leteckým křížem DFC. A ještě jedno prvenství pan generál v Anglii získal. Stal se prvním Čechoslovákem, který kdy pilotoval legendární letoun Spitfire. Stalo se tak 2. srpna 1940 v Duxfordu, letoun byl verze Mk.IB a patřil známé britské peruti číslo 19.

Společenský a osobní život  za války

Kromě bojů byl pan generál velmi činný i společensky. Byl osobním přítelem legendárního Douglase Badera, beznohého anglického stíhače a významného leteckého anglického důstojníka, se kterým kromě různých společenských akcí prošel kulantně řečeno bohatě i řadu restauračních zařízení, přičemž žádná sukně si před nimi nebyla jistá.

iZdroj fotografie: Se svolením ing. Ivo Pujmana

Omluvou mu budiž, že již dříve obdržel falešnou, ale seriózně se tvářící zprávu z Protektorátu, jak jeho žena i syn byli popraveni. Ve skutečnosti byli odvlečeni do tábora pro příbuzné „zrádců Říše“ ve Svatobořicích. Tam byla jeho žena donucena podepsat rozvodové papíry. Ty ale pan generál dostal cestou Červeného kříže do ruky až při své činnosti v USA.

Život vojáka diplomata a spisovatele

Počátkem března 1941 byl jmenován styčným důstojníkem u Fighter Command v Betley Priory a byla mu propůjčena britská hodnost Group Captain. V lednu 1942 se ocitl v čele Úřadu leteckého přidělence ve Washingtonu a podílel se na náboru dobrovolníků do čs. leteckých jednotek z řad českých emigrantů v USA a Kanadě. Za pomoci paní Boženy Hauserové sepsal knížku o historii bojů čs. letců v Bitvě o Británii, která vyšla v USA již v roce 1943, přičemž měla veliký ohlas. Kniha se jmenovala „Byli jsme v bitvě o Anglii” a vychází dodnes.

Určitou dobu působil ve funkci styčného důstojníka při 111th Operational Training Unit na Bahamách, kde se mimo jiné připravovali noví piloti pro čs. 311. peruť RAF, a koncem roku vedl československou delegaci při vzniku Mezinárodní organizace civilního letectví v Chicagu. Konec druhé světové války však neznamenal pro pana generála okamžitý návrat domů. Leteckým přidělencem v USA a Kanadě byl až do 15. února 1946. Navíc se v USA za války podruhé oženil a jeho nová manželka mu porodila první dítě.

Konečně doma, ale jen na skok

Do vlasti se vrátil 23. března 1946 ozdoben celou řadou vysokých vyznamenání a medailí. Stal se zatímním velitelem čs. letectva 2. vojenské oblasti, tj. velel v Českých Budějovicích svým bývalým i novým kolegům na Spitfirech (Budějovice) a na Mosquitech (Plzeň), ale i letecké škole v Chrudimi, Budějovicích a v Havlíčkově Brodě, atd. To už se však blížil „Vítězný únor 1948“, a tak pan generál cítil, že se situace v Československu pro něho výrazně mění.

iZdroj fotografie: Se svolením ing. Ivo Pujmana

Když mu hned 26. února 1948 bylo doručeno zproštění funkce podepsané generálem letectva Vicherkem, jeho předválečným kolegou a údajně i přítelem, okamžitě začal konat. Svoji americkou těhotnou manželku již před převratem odeslal pro jistotu domů do USA i s prvním dítětem a sám usilovně pracoval na svém útěku.

Byl si vědom svého soustavného sledování tehdejší StB, takže zvolil taktiku „podlézavého žadonění“ o povolení vycestovat za rodinou. Jakmile neustálé sledování jeho osoby přestalo, neboť se soudruzi domnívali, že už je zpacifikován, najednou zmizel, vynořil se ve Francii a následně v USA.

V exilu nezatrpkl, dále pracoval ve třetím odboji

Jeho zametání stop bylo tak účinné, že ještě dlouho do 90. let minulého století nebylo historikům jasné, jak se mu podařilo uniknout z komunistického Československa. I sama StB ve svých protokolech fabulovala, že asi odletěl nějakým letadlem. Ve skutečnosti 10. června 1948 přešel ve Všerubech díky uplaceným příslušníkům SNB hranici do Německa pomocí převaděčského kanálu, který zde udržovalo velvyslanectví USA do začátku 50. let.

V novém exilu po určité době získal práci jako technický manažer a poradce amerických aerolinek PAN AMERICAN WORLD AIRWAYS, převážně na letišti J. F. Kennedy Airport. Zároveň působil aktivně v exilovém hnutí a udržoval spojení se svými válečnými kolegy a kamarády. Pan generál Hess zemřel 10. srpna 1981 na Floridě v Brooksvillu. Zprávu o jeho skonu a nekrology zveřejnili téměř po celém anglosaském světě, v Československu samozřejmě nevyšla ani zmínka.

iZdroj fotografie: Se svolením ing. Ivo Pujmana

Podle svého posledního přání byl pohřben na československém oddělení hřbitova v anglickém Brookwoodu, po boku svých spolubojovníků ze 310. perutě. První rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989, kdy byl povýšen in memoriam do generálské hodnosti. A dne 28. října 2021 obdržel in memoriam nejvyšší vojenské vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva 1. třídy. Čest jeho památce.

Jaké znáte podobné osobnosti naší historie?

Zdroj: Autorský článek pana Ing. Iva Pujmana

Článek Generálmajor in memoriam, nositel Řádu Bílého lva 1. třídy, Alexander Hess. Bojovník proti nacismu a významný letec se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.