Letadlo B-24 byl nejvíce vyráběný bombardér historie. Přesto není zase tak obvyklé, aby k jednomu stroji existovala rozsáhlá kolekce fotografické dokumentace.
Když jste se během druhé světové války podívali na oblohu a letěl vysoko nad vámi spojenecký bombardér, byl to dosti pravděpodobně B-24 Liberator. Není sice tak známý jako B-17, ale bylo jich vyrobeno 18 482, mnohem více než létajících pevností, kterých vyrolovalo z továren „jen“ 12 731 kusů. Liberátory byla vyzbrojena i 311. československá bombardovací peruť v RAF a má tak nezastupitelné místo i v čs. vojenské historii.
Letadlo se 130 misemi
A ačkoli bylo letounů B 24 hodně, jejich autentických fotografií zase tak moc není. V tomto směru ale existuje výjimka, bombardér B-24J v.č. 42-52534. Je známý žlutým nápisem „Witchcraft“ (česky Čarodějnice) doplněný malůvkou oné nadpřirozené bytosti na koštěti. Jde o typický druhoválečný tzv. „nose art“, kterým si zvláště američtí letci rádi zdobili své stroje. Na tento letoun s trupovým označením Q2-M existuje druhoválečných fotografií opravdu hodně.
Tento B-24 byl vyroben počátkem roku 1944. Po přeletu přes Atlantický oceán se 19.března 1944 zařadil k 467. bombardovací skupině. A překvapivě u ní vydržel až do konce války. Na letounu se postupně střídaly různé posádky, které s ním odlétaly celkem 130 bojových misí. Tehdy vznikla řada fotografií tohoto stroje, ze kterých se dochovalo poměrně dost.
Čarodějnice byl pozoruhodný letoun. Během druhé světové války dosahovaly průměrné absolutní ztráty bombardérů spojenců od 2 do 5,5 % při každém náletu, a tisíce členů jejich posádek po útocích stíhačů i zásahů pověstného „flaku“ na jejich palubách zahynulo nebo bylo zraněno. Ale tento letoun byl neuvěřitelnou výjimkou.
Poprvé vzlétl k bojové misi 10.dubna 1944, na jeho závěrečnou bojovou misi s pořadovým číslem 130 se s ním poslední jeho posádka vydala 25. dubna 1945. Šlo o první i poslední bojové lety celé 467. bombardovací skupiny! A přitom žádný z členů posádek „Čarodějnice“ nebyl během bojových letů zabit a dokonce ani zraněn. A i když byl stroj zasažen, nebo postižen poruchou za letu, vždy se vrátil bezpečně na svoji základnu.
Po skončení války se Čarodějnice v hejnu stovek nyní již nepotřebných letadel vrátila do Spojených států. Tam na ně čekal neodvratný osud v podobě hutí, jen malé procento dále létalo upravené na dopravní či ve speciálních službách. Již na konci roku 1945 byla také Čarodějnice sešrotována.
Liberator byl velmi úspěšný letoun
Lidé ale na „Čarodějnici“ nezapomněli. A dodnes jeden z mála dochovaných a vzácných historických Liberatorů v USA létá právě v její válečné podobě. I jeho osud je velice zajímavý a stojí za zmínku. Byl vyroben v srpnu 1944 jako verze B-24H a předán RAF. Ta ho po skončení války zanechala v Indii na vrakovišti. Ale indické letectvo z tohoto vrakoviště vzalo 36 strojů a renovovalo je.
Pak je zařadilo do výzbroje svého námořnictva jako průzkumné a protilodní. V této roli je používalo jako poslední na světě do roku 1968! Dalších 13 let letadlo odstavené chátralo, než bylo zachráněno sběratelem historických letadel a v roce 1984 odvezeno do USA. Po generální opravě a rekonstrukci znovu vzlétlo v roce 1989. A v roce 2005 po revizi dostalo nový nátěr v podobě slavné „Čarodějnice“.
V této podobě je možné v USA na leteckých dnech tento úžasný veterán spatřit ještě dnes v letu. Ve světových muzeích se mnoho B-24 nedochovalo. Ty létající v podstatě jsou ty, které s láskou zrestaurovali synové a vnuci původních členů jejich posádek. Převážná většina jich létá v USA. A všude, kde se objeví, vyvolávají nostalgické vzpomínky veteránů i upřímnou pozornost mladé generace. Po skončení druhé světové války byla realita doby neúprosná.
Velký počet těchto letounů byl rychle sešrotován, protože B-24 nedisponoval v době nástupu reaktivní techniky dalším konstrukčním potenciálem . Ačkoli na začátku druhé světové války bylo B-24 pozoruhodné letadlo, na svou dobu s vysokou rychlostí, dlouhým doletem a nosností, jeho tehdejší přednost, štíhlé Davisovo křídlo, se vzápětí ukázalo být na vrcholu svých technických a aerodynamických možností. Další vývoj B-24 zásadně omezovalo a ani poslední verze s jednoduchou směrovkou označovaná Privateer již zásadní pokrok nepřinesla.
B-24 bylo typické válečné velkosériové letadlo, jeho hromadná produkce byla alfou a omegou jeho existence. Už za války se ukázalo, že nesnesl tolik zásahů a nebyl tak odolný jako B-17ky, které proto posádky měly mnohem raději. Přestože létal poněkud rychleji, než B-17, neměl její dostup, což byla v bojích nad Německem znatelná nevýhoda. Byl vyzbrojen zhruba stejným počtem kulometů jako B-17 a měl dokonce břišní zatahovací věž (pro snížení aerodynamického odporu), přesto jej nepřátelští stíhači napadali úspěšněji, než Boeingy B-17.
Technicky to byl ale pozoruhodný letoun, byl to například spojenecký první bombardér vybavený tříkolovým příďovým podvozkem. Jeho žaluziová zatahovací vrata do bombového prostoru hlavně mechanici a zbrojíři velmi kvitovali, protože letoun měl trup nízko nad zemí a pumovnici dobře přístupnou i pro pozemní obsluhu. Ke konci války hrál zásadní úlohu i jako dopravní a transportní letoun.
Pattonovy tanky by například bez zásobování palivem a střelivem pomocí B-24ek v Evropě zastavily po pár desítkách kilometrů, a letectva v Indii a především v Číně, například i slavné B-29 byly naprosto závislé právě na dodávkách paliva létajícími cisternami, B-24. V transportní dopravní verzi byl i osobním letounem Winstona Churchilla. A i když nedosahoval takové obliby u svých posádek, jako B-17, rozhodně patřil k úspěšným a nejvýznamnějším letadlům druhé světové války.
Fotografie jakých letounů z druhé světové války máte nejraději?
Zdroj: Warhistoryonline
Galerie
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 22545
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 25990
