Šetříme! Na prototyp zapomeňte

Roku 1935 vydalo ministerstvo letectví vlády jejího veličenstva specifikaci M.13/35 zadávající vývoj a výrobu třímístného průzkumného a lehkého bombardovacího stroje s velkou stabilitou a vysokými manévrovacími schopnostmi v nízkých a středních výškách. Do projektu se přihlásily firmy Blackburn a Bristol s typem 152 (později známým jako Beaufort).

iZdroj fotografie: Flickr

Roku 1936 se úředníci na ministerstvu rozhodli specifikaci upravit. Podle specifikace M.10/36 se měla posádka stroje rozšířit o dalšího muže. Stroj měl být vybaven motory Bristol Perseus X s výkonem 880 koní. Výkonnější motory Bristol Taurus s 1100 koni byly potřeba pro nadějnější Beaufort. Protesty firmy Botha, že stroj bude podmotorovaný a nebude schopen splnit požadavky specifikace byly umlčeny tím, že stroj bude okamžitě přijat do služby a první sériový Botha bude i prototyp. Okamžitě byla podepsán i kontrakt na výrobu 420 kusů.

Na papíře skvělý stroj

Blackburne Botha byl dvoumotorový hornoplošník celokovové konstrukce. Rozpětí Bothy bylo 17,98 metru, délka trupu dosahovala 15,56 metru a výška byla 4,46 metrů. Hmotnost prázdného stroje byla 5459 kilogramů a maximální vzletová pak 8369 kilogramů. Srdcem Bothy byly, jak již bylo řečeno výše, byly dva motory Perseus X s výkonem 880 koní, později nahrazené hvězdicovými devítiválci Perseus XA s výkonem 930 koní. Předběhneme událostem a prozradíme, že ani toto vylepšení nestačilo.

iZdroj fotografie: Flickr

Výkony stroje byly na svoji dobu slušné. Maximální rychlost stroje dosahovala 354 kilometru v hodině. Dostup byl 5570 metrů a dolet s přídavnými nádržemi 2053 kilometrů. I výzbroj byla slušná. Botha mohla nést 980 kilogramů bomb, hloubkových pum nebo jedno torpédo Mk. XII nebo XIV ráže 457 milimetrů. V přídi stroje byl jeden kulomet Vickers Mk. V 7,7 milimetrů a v otočné věži na hřbetu stroje byly dva kulomety Lewis Mk. III 7,7 milimetru. Posádku tvořil pilot, radista, bombometčík/navigátor a střelec.

Ve skutečnosti letecké peklo

Blackurn Botha se poprvé odlepil od země 26. prosince 1938. Testy přinesly obrovské zklamání. Stroj byl podmotorovaný a sotva se držel ve vzduchu. Letadlo mělo vysokou pádovou rychlost a muselo vyvinout velkou rychlost, aby se vůbec vzlétlo. Stoupání bylo doslova tragické. V letu bylo letadlo nestabilní a neschopno letu na jeden motor.

iZdroj fotografie: Flickr

Výroba však již běžela naplno, a proto bylo nutno upravovat stroje přímo na lince. Upravená stroj dostal větší řídící plochy a silnější motory. Vzrostla však hmotnost stroje a úpravy nebyly téměř znát. Výroba Bothy jela v továrnách Broughtu a Dumbartonu na plné obrátky. V zoufalých časech nešlo výrobu stroje jen tak přerušit, a tak byla Botha ve výrobě až do roku 1942 a dala 580 letadel!

Tři měsíce v boji

Blackburn Botha byla přijata do výzbroje 19. prosince 1939 a první stroje začaly přicházet v polovině roku 1940. Již během přezbrojení si stroj získal příšernou pověst, kdy bylo v květnu a červnu ztraceno při výcviku 5 Both. Jedinou jednotkou, která byla Bothamy vyzbrojena byla 608. letka Pobřežního velitelství RAF. Služba byla kratinká. Do hlídkové mise zadaly stroje létat 10. srpna 1940 a 6. listopadu téhož roku byl typ stažen. Ze 30 nasazených byla překvapivě ztracena jen jedna Botha

Co dělat s těžko zvládnutelným strojem, se kterým měli problémy i zkušení piloti? Nic lepšího byrokraty z RAF nenapadlo, než je přidělit k cvičným jednotkám! Celkem jimi bylo vybaveno dvacet jednotek. Mladí piloti se na nich měli naučit práci na vícemístných strojích. Bothy sloužily také v devíti školách technického výcviku a jako tažné stroje cílů.

iZdroj fotografie: Flickr

Není třeba říkat, že ani v jedné roli se proklatý typ neosvědčil. Všechny cvičné jednotky, které stroj začaly v roce 1940 přebírat se jich do poloviny roku 1942 zbavily. Ztráty byly děsivé. Ze 478 letadel dodaným k výcviku bylo ztraceno celkem 169 strojů. Poslední jednotkou, která stroj používala byla rádiová škola v Hooton Park, která poslední Bothu vyřadila v dubnu 1944. Do září 1944 byly všechny stroje sešrotovány a dodnes se nezachoval žádný kus nepovedeného bombardéru Botha.

Zdroj: Mason, Francis K. The British Bomber since 1914, Londýn 1994

Článek Blackburn Botha byl nejhorším bombardérem druhé světové války. Ve službě vydržel 3 měsíce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.