Neustále se vzdělával

Narozen v Kulmu v roce 1888, Heinz Wilhelm Guderian byl synem německého armádního důstojníka, jehož předkové pocházeli z pruského zemanského rodu. Navštěvoval kadetní školu v Karlsruhe v Bádensku a školu Gross-Lichterfelde u Berlína, kterou dokončil v roce 1907. Po absolvování válečné školy v Metz byl jmenován podporučíkem a přidělen k pěšímu praporu v Hannoveru.

Na předválečné (do roku 1914) a meziválečné (1918–1938) poměry nebyl Guderianův kariérní postup nijak výjimečný. Teprve od doby, kdy se k moci dostal Hitler, postupoval výrazně rychleji. Jeho kariéra je poměrně zajímavá především neobvyklou rozmanitostí úkolů, které dostával, díky čemuž měl možnost neustále se vzdělávat v umění války. V roce 1912 například sloužil u 3. telegrafního praporu, kde se seznámil s nejnovější bezdrátovou spojovací rádiovou technikou a jejími možnostmi a taktickými aplikacemi.

Právě tyto možná na první pohled nedůležité znalosti z něj později udělaly prvotřídního velitele. Během první světové války sloužil postupně jako rotmistr, důstojník signálního štábu, důstojník generálního štábu, velitel praporu a operační důstojník u různých jednotek od roty a praporu až po divizi a sbor. V červnu 1934 pak dostal Guderian přímo od Hitlera za úkol zdokonalení bojové taktiky útočných svazů německých tanků.

Vizionář moderní tankové války

Měl k tomu zajímavě nabyté zkušenosti. Byl například absolventem společného tajného německo-sovětském tankového učiliště „Kama“ v Kazani, kde pak za Německo fungoval na začátku 30. let 20. století i jako inspektor a se svými sovětskými protějšky diskutoval a v praxi s jejich tanky procvičoval různé taktiky nasazení obrněné techniky. Zde je možno vysledovat prvopočátek taktiky Blitzkriegu.

Jeho další inspirací byla kniha jiného vojáka, tehdy podplukovníka Charlese de Gaulla „Vers l’armée de métier“ (O válečném řemesle) z roku 1934. Kniha, ve které de Gaulle definoval například doktrínu vedení mobilní války pomocí pancéřových sil, nenalezla ve Francii pozitivní ohlas, prodalo se jí jen asi 700 kusů a vyvolala ve Francii spíše odpor. Guderian ji však vlastnil a velice si jí vážil.

Na základě výše popsaných zkušeností, informací a východisek Guderian vytvořil prvotní návrhy taktiky soustředěného útoku tankových svazů, které Hitlera velice zaujaly. Jejich precizováním a provázáním s jinými druhy vojsk vznikl legendární Blitzkrieg. Díky velké přízni Hitlera, jehož naturelu Guderianův Blitzkrieg velice vyhovoval, se Guderian stal v roce 1938 generálem německých tankových vojsk a sehrál důležitou roli například při okupaci Sudet.

Měl problém s hierarchií

Během druhé světové války měl Guderian jedinečnou příležitost vést operace v souladu s doktrínou, kterou pomáhal rozvíjet v předválečných letech. Teorii do praxe v podstatě převedl díky účasti ve třech velkých kampaních – v Polsku, ve Francii ve Flandrech a v Rusku, kde působil jako velitel armádního sboru a tankových vojsk.

Navzdory velkým úspěchům ve všech třech taženích čelil Guderian v hierarchii Wehrmachtu četným překážkám, jednoduše řečeno rád obcházel či přímo ignoroval rozkazy svých nadřízených. Narazil také na hlavní problém německých branných sil za války, když každá složka tvrdošíjně a často kontraproduktivně bránila svoji nezávislost a arbitrem sporů byl pouze Adolf Hitler.

Takový přístup v míru udržoval osobní moc Adolfa Hitlera, za války však byl doslova zničující pro bojeschopnost jeho armád. Guderian to velmi kritizoval a obcházel, takže v prosinci 1941 ho pak Hitler zbavil funkce velitele tankových vojsk. Verbálním důvodem bylo, že neuposlechl rozkaz za každou cenu udržet pozice před Moskvou.

Guderian se už předtím dostal do ostrého sporu s Hitlerem, neboť zatímco on a několik dalších důstojníků chtěli přímo a bez zbytečného zdržování útočit v roce 1941 především na sovětskou metropoli, Hitler preferoval nejdříve dobytí Ukrajiny a Leningradu. Operace na Ukrajině se sice zdařila, ovšem ofenzíva na Moskvu se o měsíc zpozdila a to významně rozhodlo o neúspěchu Němců pod Moskvou v zimě 1941.

Znovu ve službě

Do aktivní služby se Guderian vrátil v březnu 1943, a to jako generální inspektor obrněných sil. Je třeba poznamenat, že takovéto znovujmenování do funkce tehdy rozhodně nebylo v německé armádě běžnou záležitostí. V červenci roku 1944, přesně den po pokusu o atentát na Hitlera, byl pak Guderian jmenován náčelníkem generálního štábu armády.

V této funkci zůstal až do 28. března 1945, kdy ho Hitler opět a zase propustil. V květnu 1945 byl zajat americkými silami a v zajetí v Rakousku zůstal až do června 1948. Nebyl nikdy obžalován z válečných zločinů, a i když proti tomu vehementně protestovali hlavně Poláci a Rusové, nebyl předvolán před Norimberský tribunál. Po skončení pobytu v zajetí se z něj stal důchodce, který ještě stačil napsat knihu „Erinnerungen eines Soldaten“ (v České republice vyšlo jako Vzpomínky generála).

Následně v roce 1954 v bavorském městečku Schwangau zemřel. Guderian byl muž, který se velice rád vzdělával, usilovně přemýšlel o své profesi a disponoval velkou intelektuální kapacitou. Právě díky těmto vlastnostem byl schopen vytvořit novou válečnou doktrínu pro německou armádu, včetně koncepcí a technologií operačního umění.  

Pokus o atentát na Hitlera

Na konci roku 1943 se SS a gestapu podařilo zatknout několik Němců, kteří se podíleli na přípravě svržení Adolfa Hitlera. Naplánovaný atentát byl postaven na modifikované verzi operace Valkýra, která byla Hitlerem schválena pro případ, že by spojenecké bombardování německých měst či povstání nuceně nasazených dělníků z okupovaných zemí pracujících v německých továrnách vedlo ke zhroucení pořádku.

Členové Kreisauova kroužku operační plán upravili a rozhodli se ho použít k zavraždění Adolfa Hitlera, Hermanna Göringa a Heinricha Himmlera. Po zavraždění těchto tří důležitých osobností měli v plánu zmocnit se v Berlíně klíčových vládních budov, telefonních a signálních center a rozhlasových stanic. Zastávali názor, že Hitlerova smrt je nezbytná, neboť jedině tak budou němečtí vojáci zbaveni přísahy věrnosti vůči němu. Operace Valkýra měla také zajistit spiklencům kontrolu nad vládou, aby tak mohli uzavřít mír se Spojenci a ukončit válku.

Spekulovalo se, že se do puče na Hitlera se zapojil také Guderian, neboť generálplukovník byl znám svým nesouhlasem s brutálními praktikami, které na dobytém sovětském území páchaly jednotky SS. Navíc mezi ním a Hitlerem to občas pořádně vřelo a Guderian odmítl dokonce i přímý Hitlerův rozkaz postřílet zajaté komisaře Rudé armády. Avšak jako mnoho dalších Němců zůstával Hitlerovi věrný a nikdy ho nezradil.

Naopak v důsledku červencového spiknutí požadoval nový náčelník generálního štábu Heinz Guderian rezignaci všech důstojníků, kteří plně nepodporovali ideály nacistické strany. Během několika následujících měsíců zasedal Guderian spolu s Gerdem von Rundstedtem a Wilhelmem Keitelem u čestného armádního soudu, který odstranil z velitelského sboru stovky důstojníků podezřelých z odporu proti politice Adolfa Hitlera.

Přelomová válečná taktika

Guderianova válečná taktika, která mu přinesla tolik úspěchů, uznání a respektu, spočívala především v ofenzivních operacích, jejichž cílem bylo obklíčení a následné zničení nepřátelských sil. Tyto dynamické ofenzivní operace se vyznačovaly soustředěným útokem mohutných obrněných sil, jejichž úspěch se zrodil z rychlosti útoku, koncentrace obrněné techniky a spolupráce různých druhů vojsk, především podpory útočících tanků pěchotou a letadly.

Podstatou Blitzkriegu byl především moment překvapení, rychlost a koncentrace sil. Tyto tři věci, samy o sobě nezbytné, se navzájem skvěle doplňovaly. Překvapení usnadňovalo rychlost, rychlost podporovala překvapení a koncentrace sil? Ta posilovala obojí. Za naprosto klíčový princip k úspěchu v operacích však Guderian rozhodně považoval rychlost. Není tedy divu, že mu jeho vojáci láskyplně říkali Uspěchaný Heinz.

Kdo byl podle vás lepší velitel – Heinz Guderian, nebo Erich von Manstein?

Zdroj: Encyclopedia, Wikipedia, Guderian: Panzer Leader

Článek Jeden z nejlepších velitelů německých tankových vojsk. Heinz Guderian stál u zrodu revoluční bojové doktríny Blitzkrieg se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.