Hitlerův Henschel Hs 129 měl jediný cíl, lavinu sovětské techniky ale zastavit nedokázal

Německá Luftwaffe plánovala nasazení letounu Henschel Hs 129 jako hlavního zabijáka sovětských tanků. Plány se však nevydařily podle představ a Hs 129 měl určité nedostatky.

i Zdroj fotografie: Armádní letectvo Spojených států / Creative Commons / Public Domain
                   

Vrchní velení nacistického Německa podcenilo v rozhodující chvíli potřebu nového letounu, který by byl schopen s přehledem ničit tanky ze vzduchu. Před operací Barbarossa odhadovali nacisté, že Sověti budou mít přibližně okolo 10 000 hlavních bitevních tanků. Ve skutečnosti proti nim však stálo asi 24 000 tanků. Než si však Němci skutečně uvědomili, že potřebují zabijáka tanků ze vzduchu jako je Henschel Hs 129, bylo už příliš pozdě.

Podle plánů se jednalo o zabijáka

Na první pohled by se mohlo zdát, že letoun Hs 129 byl ideální volbou pro pozemní útoky. Měl dva motory, silně obrněný kokpit a nejsilnější vpřed střílející dělo, jaké se za druhé světové války montovalo do sériově vyráběných letounů. Zesílený kokpit spolehlivě chránil pilota před palbou z ručních zbraní. Německá Luftwaffe ho plánovala zařadit jako svého konečného zabijáka, který bude velmi účinně nasazován proti sovětským tankům typu T-34.

iZdroj fotografie: Armádní letectvo Spojených států / Creative Commons / Public Domain

První řada se však nepovedla

První vyrobená řada letounů Hs 129 s označením A-1 se však ukázala velmi špatná, a tak ji Luftwaffe dokonce odmítlo do svých služeb. Letoun se měl svou slávou a vlastnostmi přiblížit známému americkému protějškovi. Ten byl sice pomalý, ale extrémně dobře manévroval a ukázal se jako velmi účinný proti tankům.

Do služby vstoupil letoun Hs 129 nepřipravený

Hs 129 se tedy musel ještě více přiblížit svému americkému konkurentovi. Bylo nutné namontovat silnější a především také spolehlivější motory, snížit náklady a složitost výrobních prací, zlepšit manévrovatelnost a zajistit lepší viditelnost. Luftwaffe se však dostala do situace, kdy tyto letouny už nutně potřebovala, a všechny změny se nestihly. Letoun tak nastoupil do služby nepřipravený, a jediné, co měl společného se svým konkurentem, byla oblíbenost u pilotů a robustní konstrukce.

iZdroj fotografie: Earl L. Ware / Creative Commons / Public Domain

Problémem bylo nedostatečné množství

Dohromady bylo vyrobeno okolo 870 kusů letounů Hs 129, což je velmi málo v porovnání například s Messerschmitt Bf 109 (více než 33 000 vyrobených letounů) a Focke-Wulf Fw 190 (20 000 kusů). Při nástupu letounů do služby byla německá armáda v obrané fázi a hlavním tahem bylo zničení sovětských tanků. V dostatečném množství a s adekvátní výzbrojí byl Hs 129 účinný proti těmto obrněným vozům nepřítele. Nevýhodou Němců byl jeden zásadní fakt. Chybělo potřebné množství a lepší zbraně.

Další omezení letounu

Letoun měl také problémy s konstrukcí, kdy při plném zatížení dosahoval rychlosti pouze okolo 322 km/h. Piloti si stěžovali na špatný výhled skrze zesílené sklo kabiny, to však byl jen ten menší problém. Mnohem větší komplikace představovalo zjištění, že motory letounu Hs 129 byly citlivé na prach a písek. To vedlo k častému zastavení uprostřed letu bez jakéhokoliv varování.

Slyšeli jste někdy o letounu Hs 129 a jeho protitankové kariéře?

Zdroj: Nationalinterest

Diskuze Vstoupit do diskuze
87 lidí právě čte
Autor článku

Ing. Vlastimil Černínský

Armáda je mou vášní už pár dekád, nejvíce mě přitom fascinovala 2. světová válka a její ikonické tanky, ale postupně jsem našel zalíbení i v moderních strojích – hlavně pokud jde o tanky a letadla. I složitá témata se snažím předávat tak, aby jim porozuměla široká veřejnost, obvykle formou vlastních názorů a úvah. Už na vojně jsem si vyzkoušel hezkou řádku zbraní a vozidel, a od té doby v tom pokračuji.

Zobrazit další články