Neobyčejná žena, která pomohla vyhrát válku ve Vietnamu. Americké vojáky děsila na míle daleko

Velkou většinu veteránů pronásledovaly noční můry, ve kterých sbírali části těl zabitých vojáků a pohřbívali je, aniž by věděli, komu pařily.

i Zdroj fotografie: Uživatel manhhai / Creative Commons / CC BY
                   

Nguyen Thi Kim Hue a její odvážný duch představují v mnoha ohledech tresť podoby vietnamské národní identity, jak jí vnímají bývalí vojáci Severního Vietnamu. Dnes již 82letá elegantní dáma před více než padesáti lety dobrovolně vstoupila do řad vietnamské armády a dostala se s ní do soukolí nemilosrdné války se Spojenými státy americkými. Dnes říká, že jen bránila své ideály a ideály svých severovietnamských soudruhů.

Nebezpečná mise

Hue pochází z provincie Quang Binh, nejjižnější části bývalé Vietnamské demokratické republiky, která se nachází podél takzvané „Cesty krve a ohně“. Ve své rodné provincii se také v roce 1965 rozhodla připojit k armádě jako dobrovolnice. Nebyla zdaleka jedinou ženou, která se rozhodla obléknout vojenskou uniformu a do rukou vzít zbraň. Ve vietnamské válce bojovalo na všech frontách několik milionů žen. Známý slogan „Když přijde válka, i ženy musí bojovat“ tak byl potvrzován ve Vietnamu na každém rohu.

iZdroj fotografie: Uživatel manhhai / Creative Commons / CC BY

Byla velitelkou 16ti členné ženské jednotky, která měla za úkol střežit silnici, která sloužila Severnímu Vietnamu jako jedna z hlavních zásobovacích cest na jih. Silnice představovala důležitou spojnici, kterou se USA snažily neúprosně přerušit leteckými pumovými a napalmovými útoky. Mise představovala pro střežící ženy nebezpečí tak obrovské, že ženy sloužící na tomto místě uspořádaly své pohřební ceremonie již předem, neboť neočekávaly, že se odtud dostanou živé.

Nezlomný duch mladé vojákyně

Jako jeden z nehrůznějších zážitků popisuje Hue 3. července roku 1966, kdy její jednotku překvapil nálet amerických letadel. V té době USAF i letectvo US NAVY zahájili kampaň nesoucí název Rolling Thunder, při které vytrvale bombardovali celou oblast téměř průběžně po dobu 45 dní a během níž bylo na Severní Vietnam shozeno na 850 000 tun bomb. Při prvním neočekávaném náletu se Hue se svými krajankami chtěly ukrýt do blízkého tunelu, ten byl však pro všechny příliš úzký.

2. března 1965 Spojené státy zahájily systematickou bombardovací kampaň proti Severnímu Vietnamu, nazvanou „Rolling Thunder“. (Foto: US Navy)

Zveřejnil(a) < "https://www.facebook.com/AmericanExperiencePBS/" > Americká zkušenost | PBS dne Úterý 2. března 2021

Mladičká Hue se proto běžela ukrýt jinam, a vzápětí jedna z amerických bomb dopadla přímo na podzemní tunel a pohřbila tam její čtyři přítelkyně. Při pátrání po nich pak Hue dokázala najít pouze lidské ostatky a zkrvavené bavlněné šály. Nejmladší dívce ze zahynulé skupiny bylo tehdy teprve patnáct let. Mladá vojákyně během přestávek mezi intenzivními nálety nepřestala pravidelně prohledávat trosky, i když v nich nacházela jen zbytky roztrhaných těl.

„V březnu 1965 letecká zadržovací kampaň proti pozemním cílům v Severním Vietnamu – operace Rolling Thunder –…

Zveřejnil(a) Knihovna Morrise Swetta dne Pátek 26. února 2016

Nalezené ostatky těl důstojně pohřbívala. I přesto, že Hue samotná byla při nepřátelských náletech několikrát málem pohřbena a zavalena v nouzových krytech, kde přečkávala nejhorší chvíle v polobezvědomí během náletů, prokázala nezměrné odhodlání, když se musela pokaždé znovu a znovu dostávat z otřesných situací a čelila smrti vícekrát, než by člověk mohl spočítat. Její bojovný duch přetrval a nikdy to nevzdala. Jak sama řekla „Když jsem po každém útoku znovu nabyla vědomí, vždy jsem byla připravena bojovat.“

Ženy bojovaly i za svá práva

Situace nebyla pro ženy ve Vietnamské armádě z mnoha dalších důvodů vůbec jednoduchá. Mnohé opustily své domovy poprvé v životě, neprošly žádným vojenským výcvikem a životní podmínky v samotné armádě pro ženy byly tragické. Přežívaly v jeskyních a podzemních tunelech. Vojenské příděly jídla byly tristní, a aby Hue udržela svůj tým naživu, musela jídlo získávat i od místních vesničanů, kteří toho sami měli velmi málo.

iZdroj fotografie: Bộ Quốc phòng / Public Domain

Zdravotní péče o ženy v armádě vlastně nebyla žádná. Na zmírnění například menstruační bolesti používaly dívky jen bylinky, které samy sbíraly v okolní džungli. Mnoho žen z jednotky Hue podlehlo malárii, která si své oběti vybírala bez skrupulí mezi vojáky obou bojujících stran po celou válku.

iZdroj fotografie: Uživatel manhhai / Creative Commons / CC BY

Už tak těžkou situaci ženám ve Vietnamské armádě ještě tehdy zhoršovaly jejich mužské protějšky z vlastních řad. Dívky a ženy tak bojovaly nejen se svým válečným protivníkem. Na denním pořádku musely čelit i ponižování a sexuálnímu obtěžování svých „soudruhů“. A přesto, že sehrály ve válce s USA klíčovou roli, jejich obrovský přínos byl oficiálně přiznáván jen velmi stroze.

Malé změny pomohly vyhrát válku

Za vojenské zásluhy v provinci Quang Binh byla Hue v roce 1966 poslána na speciální vojenský výcvik do jedné ze severních provincií. Vynikala ve střelbě a na střeleckých zkouškách a soutěžích Severovietnamské armády získávala pravidelně nejvyšší ocenění . Právě její vynikající střelba upoutala pozornost tehdejšího komunistického revolucionáře a prezidenta Severního Vietnamu, Ho Či Mina.

iZdroj fotografie: U.S. Information Agency / Public Domain

Pozval jí k sobě. Velení armády bylo poněkud v rozpacích, když během jejich několika setkání se Hue naprosto otevřeně podělila s prezidentem o všechny problémy, kterým musela se svými soudružkami čelit, ať už s problémy ponižování a sexuálnímu obtěžování vietnamských žen v armádě, tak i s běžnými jako byl stálý nedostatek jídla, oblečení a léků.

Chvíli na to byly zvýšeny ve vojenských jednotkách Severního Vietnamu příděly cukru a soli, vojáci začali dostávat každý rok nové uniformy a ženy fasovaly například i lahve s tradiční medicínou. Tyto zdánlivě malé změny měly pro vojáky Severního Vietnamu obrovský význam.

Nguyen Thi Kim Hue se ve volbách ve Vietnamu stala jednou z jedenácti poslanců své rodné provincie Quang Binh v parlamentu. V roce 1967 pak získala vyznamenání Hrdiny socialistické práce. Jedná se o nejvyšší stupeň vyznamenání za výjimečné úspěchy v národním hospodářství a kultuře ve Vietnamské socialistické republice. V roli poslankyně působila až do roku 1995, následně rezignovala a na důchod se odebrala do ústraní.

Jak pohlížíte na ženy v armádě Vy?

Zdroj: WarHistoryOnline

Diskuze Vstoupit do diskuze
132 lidí právě čte
Autor článku

Linda Niesnerová

Zobrazit další články