Američtí piloti během světové války používali přídavné nádrže jako bomby

Jak jistě fanoušci letectví nebo vojenské historie ví, některé letouny mívají pod trupem či pod křídly ještě i dnes umístěné předměty ve tvaru slzy nebo doutníku. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o nějaké bomby, pumy nebo podobnou munici, ve skutečnosti se však z valné části jedná se o přídavné palivové nádrže, které zvyšují dolet letounů. Za druhé světové války někteří američtí piloti přišli s dalším možným využitím těchto nádrží.

Přídavná nádrž přinášela spoustu výhod

Přídavné palivové nádrže se začaly používat již na konci 30. let 20. století. Jejich montáž byla velmi jednoduchá a přinášela mnoho výhod. I běžný vojenský letoun s omezeným doletem díky nim zvládl i mnohem delší let. Vojenští letci je využívali především při dlouhých průzkumných nebo doprovodných misích. Velkou výhodu bylo i to, že po vypotřebovávání paliva z přídavných nádrží bylo možné tyto nádrže prakticky vždy odhodit.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států / Creative Commons / Public Domain

Aerodynamika sehrála roli při návrhu tvaru

Hmotnost letounu po odhozu pomocných palivových nádrží tak zůstala na úrovni startovní hmotnosti. Palivové nádrže měly často charakteristický tvar doutníku, který odpovídal aerodynamickým požadavkům. Byly konstruovány tak, aby měly co nejmenší odpor, a aby zbytečně nezměnily letové vlastnosti stíhaček i jiných letadel. Později se však našlo i jiné využití přídavných nádrží, než pouze schopnost prodloužit let dodatečným palivem.

Přídavné nádrže našly i jiné využití

Postupem času se s nádržemi začalo experimentovat a jejich použití se rozšířilo. Američtí piloti tak začaly využívat přídavné palivové nádrže jako zbraně. Nejprve tak učinili piloti P- 47 Thunderbolt, kteří začali odhazovat palivové nádrže úmyslně na nepřátelské pozemní cíle.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států / Creative Commons / Public Domain

Úmyslně přitom ponechávali v nádržích ještě dostatečné množství prudce vznětlivého paliva, aby způsobili po dopadu a rozbití nádrže na zemi silný výbuch a oheň. Často se do akce zapojilo více pilotů najednou, aby zvýšili účinnost takovéhoto ohňového útoku. Tento typ útoku ale nebyl zpočátku příliš přesný a také hořící palivo šlo relativně snadno uhasit, pokud ho nebylo příliš. Technika útoku s ohněm tak chtěla ještě doladit k dokonalosti.

Napalm byl kritizován kvůli vedlejším účinkům

Myšlenka útoku ohněm z letadla proti nepříteli na zemi byla postupně dovedena k dokonalosti. V nádržích se začaly objevovat nové směsi, až se nakonec ukázala jako nejúčinnější směs zvaná NAPALM. Napthetic Petrol Acid Palmitate, zkráceně Napalm, byl paradoxně původně vytvořen pro potřeby zemědělců. Jakmile si ale armáda všimla jeho vlastnosti, začala ho od druhé světové války masově používat k útokům proti zemi.

Šlo o gel, který hoří temně žlutým až červeným plamenem. Během spalování vytváří neproniknutelný černý dým. Vlivem tepla při hoření se roztéká a vniká i do štěrbin, mezer a otvorů. Hoří v průměru 5-8 minut, tenká rozteklá vrstva 1-5 minut, a teplota plamenů je od 800-1000°C.

Napalm jste nemohli uhasit běžnými prostředky, navíc se rozteklý gel neodstranitelně nalepil na každou látku, kterou po zážehu postříkal. Tragické byly především zásahy lidských těl, zasažení vojáci i civilisté, zejména v Korejské válce a nejvíce ve Vietnamu bývali, pokud měli štěstí, těžce zmrzačeni, jinak šlo většinou o smrtelná, a pro zasažené před jejich smrtí, velmi trýznivá zranění.

Winston Churchill veřejně kritizoval použití napalmu kvůli jeho používání i při útocích na civilní cíle a na obyčejné lidi. Byla snaha NAPALM dokonce zařadit na seznam zakázaných zbraní, především šlo o zákaz jeho používání proti civilním cílům. To se podařilo až v roce 1980 v OSN. USA ale ratifikovaly tuto dohodu až v roce 2009, a s výhradou, že ho mohou používat, pokud ochrání jejím užitím vlastní civilní osoby.

Jaký máte názor na použití napalmových bomb během Korejské a Vietnamské války?

Zdroj: Wearethemighty