Dva roky v rukou dvou set lidí

Regenerace bombardéru o rozpětí křídel přes 41 metrů není oprava auta po bouračce. Na stroji pracovalo více než 200 vojáků a civilistů z 567th Aircraft Maintenance Squadron v Oklahoma City Air Logistics Complex. Vyměnili přes 500 součástí a provedli kompletní systémové i strukturální opravy. Funkční kontrolní let proběhl 26. února 2026, ještě v holém, nelakovaném trupu, protože lakovnu si letoun vysloužil teprve po potvrzení plné způsobilosti.

Celý proces trval téměř dva roky. Pro srovnání: B-52H „Wise Guy“, vrácený ze stejného arizonského skladu, procházel třífázovou regenerací přes tři základny v podobném časovém rámci. Nejstarší precedent, B-52H „Ghost Rider“, se vrátil do služby v únoru 2015 po sedmi letech ve skladu. Regenerace velkého bombardéru z boneyardu není nemožná, ale je výjimečná a drahá. Přesnou cenu návratu 86-0115 americké letectvo nezveřejnilo.

Proč zrovna teď

Odpověď není dramatická, ale výmluvná. Americké letectvo plánuje provozovat B-1B minimálně do roku 2037. Rozpočtové dokumenty počítají s investicí 342 milionů dolarů do modernizace typu v letech 2027–2031, jak shrnuje Air & Space Forces Magazine. Nástupce B-21 Raider sice už existuje, jde o stealth platformu pro jaderné i konvenční mise plánovanou v minimálně stovce kusů, ale jeho náběh je postupný, ne skokový. Dyess, domovská základna 86-0115, má být jednou ze tří hlavních základen B-21. Jenže do té doby musí někdo létat.

A létá se hodně. B-1B nese největší konvenční náklad v inventáři USAF, přibližně 34 000 kg (75 000 liber), při rychlosti kolem Mach 1,2 (asi 1 470 km/h) a s proměnnou geometrií křídla. Mise Bomber Task Force v Evropě, Pacifiku i na Blízkém východě vytěžují flotilu nad původní předpoklady. Poptávka po dlouhém dosahu roste rychleji než generační obměna. Návrat jednoho kusu z pouště to neřeší, ale kupuje čas.

Jméno z Barmy, rok 1942

Ceremonie pojmenování proběhla 23. dubna 2026 na Dyess AFB. „Apocalypse II“ odkazuje na B-24J Liberator „Apocalypse“ z 436th Bombardment Squadron, jehož posádka byla ztracena nad Barmou 1. prosince 1942. Velitel 7th Bomb Wing plukovník Seth Spanier, který tento konkrétní letoun v minulosti sám pilotoval ještě pod přezdívkou „Rage“, představil nové jméno jako pietní linku mezi generacemi bombardovacích křídel.

Nejde o politický vzkaz ani o signál eskalace. Jde o tradici, kterou americké letectvo udržuje u bojových letounů desítky let: jméno padlých se přenáší na nový stroj, aby zůstalo ve vzduchu.

Co zůstává v poušti

Podle veřejného inventáře AMARG z března 2025 leží v arizonské poušti dalších 27 B-1B. Kolik z nich je technicky a ekonomicky realistické vrátit do služby, veřejné dokumenty neříkají. Platforma zároveň směřuje k budoucím hypersonickým schopnostem, USAF v roce 2020 demonstrovalo externí nesení zbraní na B-1B právě s výhledem na tento typ výzbroje, ale potvrzená integrace konkrétní hypersonické střely na typ zatím veřejně doložena není.

Kupování času jako strategie

Příběh „Apocalypse II“ je podle nás nejčitelnější právě takto: americké letectvo nevytahuje šrot do nové války. Vytahuje zálohu, protože si nemůže dovolit ztratit ani jeden kus z flotily, která stále drží globální konvenční údernou schopnost. V éře, kdy B-21 teprve nabíhá a operační tempo neklesá, je i jeden bombardér z pouště strategická pojistka. Drahá, pracná a zatím nenahraditelná.

Článek B-1B „Apokalypsa II“: Američané vytáhli zavržený bombardér ze hřbitova a vrátili ho do služby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.