Čína díky nákupu rozestavěné letadlové lodi dokázala dohnat mocnosti, které je vyvíjely po desítky let. Její získání bylo dobrodružné.
Liao-ning se sotva vyrovná americkým letadlovým lodím. Nese méně letadel, nemá jaderný pohon, její pohon je náchylný k poruchám a skokanský můstek omezuje množství paliva a zbraní, které mohou stíhačky z ní startující nést. Číně však umožnila skok vpřed v jejím programu výstavby námořních letadlových lodí, který nyní zahrnuje dalších pět letadlových lodí v nadcházejícím desetiletí zvyšování plánovaných kapacit. Jak ale vlastně Čína ke své první letadlové lodi přišla?
Sovětské kořeny
Čína je hrdá na to, že v roce 2012 spustila na vodu svou první letadlovou loď Liao-ning. Toto plavidlo vzniklo přestavbou nedokončeného sovětského letadlového křižníku třídy Kuzněcov. Nicméně příběh o tom, jak Čína tuto loď vůbec získala, může být klidně zápletkou ve slušné špionážní komedií.
Námořnictvo Lidové osvobozenecké armády se poprvé začalo zajímat o pořízení letadlové lodi v roce 1970, kdy měla Čína ještě špatné vztahy jak se Sovětským svazem, tak i Spojenými státy. Konkrétních kroků však bylo podniknuto jen málo, protože náklady a složitost takového záměru dalece přesahovaly omezené možnosti Číny v této době.
V osmdesátých letech Sověti zahájili stavbu dvou letadlových lodí třídy Kuzněcov. Ty měly „skokanský“ můstek, který umožňoval start stíhaček Su-33 Flanker. Třída Kuzněcov byla technicky vzato „letadlovým křižníkem“. Vedle letadel měl Kuzněcov ve výzbroji dvanáct protilodních raketových systémů P-700 Granit. To značně zvyšovalo bojovou hodnotu lodi.
Jednalo se rovněž o důležitý politicko-technický trik. Letadlové lodě o výtlaku vyšším než patnáct tisíc tun (což mají dnes prakticky všechny letadlové lodě) nesmějí podle úmluvy z Montreux proplouvat z Černého moře do Středozemního přes Bosporskou úžinu.
Přes přání Pekingu
Po rozpadu Sovětského svazu však zůstala druhá loď této třídy, Varjag, dokončená jen ze dvou třetin, na Ukrajině. Chyběla jí nejen výzbroj a elektrické systémy, ale i turbíny. Stavba byla zastavena v roce 1992. Ukrajinská vláda, která byla ve velká finanční nouzi, se snažila zbavit šedesáti sedmi tisíc tun rezivějícího kovu, který stál bez užitku v loděnici v Mykolajivu. Zájem o něj projevilo Rusko, Indie a Čína.
Čínské námořnictvo pro Varjag skutečně zahořelo a chtělo ho stůj co stůj. Tým expertů vyslaný na inspekci doporučil jeho koupi. Překvapivě tím, kdo se postavil na odpor, byla vláda v Pekingu! Ta se obávala, že pořízení letadlové lodi by mohlo zvýšit napětí v době, kdy se snažila otevřít západním investorům. Hra proti vlastní vládě začala.
Basketbalista a plovoucí kasino
V roce 1996 se skupina důstojníků, včetně šéfa rozvědky generála Ťi Šeng-teho, obrátila na Sü Ceng-pchinga, bývalou basketbalovou hvězdu vojenského týmu, jenž se stal úspěšným podnikatelem v oblasti pořádání mezinárodních zábavních akcí. Plán by jednoduchý. Sü měl koupil letadlovou loď jako soukromá osoba s cílem přestavět ji na kasino a vyhnout se tak nežádoucí kontrole jak ze zahraničí, tak i vlastní čínské vlády. Loď by pak nechali stát v nějakém čínském přístavu a ve chvíli, kdy by přišel správný čas, by vyložili karty na stůl.
Nebylo to tak šílené, jak se zdá. Dva ze starších letadlových křižníků třídy Kyjev dnes slouží v Číně jako zábavní parky. Minsk byl zakoupen konsorciem majitelů heren za 4,4 milionu dolarů a kotví jako kasino v Nantongu severně od Šanghaje. Z Kyjevu je nyní plovoucí hotel v Tchien-ťinu. Daleko modernější Varjag byl však pro čínské námořníky nepochybně mnohem zajímavější.
Sü s plánem souhlasil. Půjčil si ekvivalent 30 milionů dolarů v hongkongských dolarech, aby pomohl podnik financovat. Prvním krokem bylo vytvoření fiktivní společnosti v tehdy ještě portugalském Macau s názvem Agência Turística e Diversões Chong Lot Limitada s kapitálem 6 milionů dolarů.
V lednu 1998 přijel Sü na Ukrajinu a setkal se s šéfy loděnice. Po čtyřech dnech vyjednávání, při nichž proteklo hrdly pánů padesát lahví 40stupňového likéru baijiu a konty nespočet úplatků, se dohodli. Sü koupil letadlovou loď za 20 milionů dolarů. To je mnohem méně, než kolik dnes stojí jedna proudová stíhačka. Platbu mohl provést až o rok později, ovšem s desetimilionovým poplatkem z prodlení.
Někteří mezinárodní pozorovatelé cítili něco podezřelého. Süova společnost neměla v Macau povolení k provozování hazardních her, telefonní číslo nefungovalo a na adrese nikdo nesídlil. Jiní experti však tvrdili, že Varjag je vrak a jediné, co se s ním nakonec bude dít, bude šrotování.
Dobrodružná plavba
V červnu 2000 bylo vše připraveno k převozu. Čtyři lodní turbíny a několik tun plánů bylo odesláno kamionem po souši do Číny a nizozemská vlečná společnost byla připravena odtáhnout 306 metrů dlouhou loď až do Číny. Co se mohlo pokazit?
Pokazilo se téměř vše. V cestě stálo totiž Turecko. To odmítlo neovladatelnou loď pustit skrze Bospor. Oficiálně se udávalo, že za tím stála obava, že by se trup Varjagu mohl při složitých manévrech v úžině uvolnit tažným lodím a tuto světovou námořní tepnu zablokovat. Neoficiálně se tvrdilo, že za tím byla pomsta NATO za tvrdé odsouzení bombardování Jugoslávie roku 1999.
Liao-ning strávil na kotvách před Istanbulem plných šestnáct měsíců. Sü denně platil 8 500 dolarů vlečné společnosti a za kotviště. Ledy se však hnuly! Peking změnil názor na celou záležitost a v srpnu 2001 zasáhl. Slíbil velké ústupky v oblasti cestovního ruchu a Turky přesvědčil, aby Varjag nechali proplout.
Nakonec 1. listopadu 2001 bylo „plovoucí kasino“ při operaci, do níž se zapojily více než dvě desítky remorkérů a záchranných plavidel, bez nehody odtaženo přes Bospor a následujícího den proplouvalo Dardanelami. Vší smůle nebyl konec. O dva dny později zasáhla plavidlo u ostrova Skyros mořská bouře. Vlečná lana se přetrhla a letadlovou loď se podařilo dostat pod kontrolu až za dva dny. Při této operaci tragicky zahynul portugalský námořník.
Před branami Suezu však čekal další problém. Správa kanálu odmítla Číňany vpustit. Loď bez vlastního pohonu do průplavu nesmí! Co tedy dělat? Jedinou možností bylo obeplout Afriku. Varjag se kolem kontinentu vlekl závratnou rychlostí 12 kilometrů v hodině.
Pouze přechodný typ
V březnu 2002 konečně konvoj dorazil do přístavu Ta-lien v provincii Liao-ning, podle které byl Varjag přejmenován. O tři roky později byla loď přesunuta do suchého doku. Renovace trupu, včetně jeho celého opískování od rzi, a instalace nových systémů trvaly devět let. Čínské námořnictvo mělo v úmyslu provozovat plavidlo jako čistě letadlovou loď, nikoli jako letadlový křižník. Z lodě byly tedy odstraněny protilodní systémy Granit.
Výzbroj byla omezena na trojici systémů protivzdušné obrany krátkého dosahu HQ-10 a několik protiletadlových kanónů. Hlavní zbraní plavidla je samozřejmě šestadvacet stíhaček J-15. Ty jsou bezlicenční kopií sovětského stíhacího letounu Su-33, jehož prototyp byl v roce 2001 rovněž získán z Ukrajiny. Liao-ning má na palubě i šest protiponorkových vrtulníků Z-18F, šest vrtulníků se systémem včasného varování Z-18J a dva záchranné vrtulníky Z-9.
Liao-ning byl uveden do provozu 25. září 2012 a první J-15 na něm přistál o měsíc později. Liao-ning, jak již bylo řečeno výše, není konkurencí pro Američany. Číně však umožnil skok vpřed v jejím programu výstavby námořních sil. Ten nyní zahrnuje dalších pět letadlových lodí v nadcházejícím desetiletí. Podle Sü Čeng-pchinga mu jeden námořní důstojník řekl, že Varjag ušetřil Číně patnáct let výzkumu a vývoje. Již roku 2019 byla spuštěna pokročilejší letadlová loď Šan-tung.
Samotný Sü se z úspěchu moc neraduje. Generál Ťi byl roku 2001 zatčen kvůli korupci a za svého „agenta“ už se nemohl přimluvit. Za Varjaga čínská vláda zaplatila v přepočtu 20 milionů dolarů. Za ostatní výdaje však odmítla ručit. Süovi tak zůstaly dluhy ve výši 120 milionů dolarů. Aby je splatil, musel prodat i svoji opulentní vilu v Hong Kongu. Inu, jak tvrdí staré moudro, za službu vlasti se neplatí.
Zdroj: NationalInterest
Události
|
PŘEČTENÍ: 19632
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 22078
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 20096
