Válka, která přepisuje pravidla

Súdánská občanská válka zuří od dubna 2023 a v létě 2026 vstoupila do čtvrtého roku. Na jedné straně stojí súdánské ozbrojené síly (SAF), na druhé paramilitární RSF. Obě strany postupně získaly přístup k pokročilým bezpilotním systémům, a výsledkem je konflikt, který analytická organizace ACLED označuje za ovládaný drony.

Klíčové ale není samotné nasazení dronů proti pozemním cílům. To známe z Náhorního Karabachu, z Libye i z Ukrajiny. Súdán přinesl novou dimenzi: opakované vzdušné souboje větších bojových bezpilotních prostředků třídy MALE a HALE. Podle specializovaného serveru Unmanned Africa evidují otevřené zdroje do července 2026 nejméně čtyři potvrzené sestřely dron proti dronu připsané súdánským ozbrojeným silám, dva proti čínským strojům rodiny CH-95/FH-95 a dva proti tureckým Akıncı, které paradoxně provozuje i protivník.

Akıncı jako lovec: technika za sestřely

Baykar Akıncı není běžný průzkumný dron. Podle oficiálních specifikací výrobce má maximální vzletovou hmotnost šest tun, unese 1 500 kilogramů výzbroje, dosáhne stropu přes dvanáct kilometrů a ve vzduchu vydrží přes dvacet hodin. Dolet činí 6 000 kilometrů. Pro srovnání: americký MQ-9 Reaper, páteřní úderný dron amerického letectva, nese zhruba 1 700 kilogramů, ale jeho dolet i strop jsou nižší. Zásadní rozdíl je ovšem jinde: Akıncı dokáže nést i munici kategorie vzduch-vzduch.

Právě tady vstupuje do hry turecká střela EREN od společnosti Roketsan. Výrobce ji poprvé veřejně představil na veletrhu IDEF 2025 a výslovně uvádí její nasazení proti pomalým vzdušným cílům s doletem přes sto kilometrů. Nejde o klasickou řízenou střelu vzduch-vzduch určenou proti stíhačkám; EREN je spíše barážující munice optimalizovaná právě pro lov dronů. Kombinace palubních senzorů Akıncı a této specializované munice vytváří systém, který dokáže operovat tam, kde pozemní protivzdušná obrana nemá pokrytí. A v Súdánu, kde radarové mezery pokrývají obrovské plochy pouštního terénu, je to zásadní výhoda.

Čínský soupeř: co víme o CH-95/FH-95

Stroje, které SAF opakovaně sestřelovaly, patří do čínské rodiny dronů, jejíž přesné označení zůstává v otevřených zdrojích nejednoznačné. Výzkumná laboratoř Yale Humanitarian Research Lab v lednu 2025 forenzně identifikovala na letišti v Nyale, kontrolovaném RSF, bezpilotní prostředky, které typovala spíše jako FH-95. Pozdější reporty a monitoring ale často používají označení CH-95. Pravděpodobně jde o varianty téže platformy, případně o záměnu příbuzných typů.

Parametry jsou každopádně výrazně skromnější než u Akıncı. Yale uvádí bojový rádius kolem 250 kilometrů v režimu přímé viditelnosti, vytrvalost zhruba 24 hodin, nosnost asi 250 kilogramů a operační strop kolem 7 000 metrů. Čínský dron je tedy lehčí, nese méně výzbroje a operuje níže. V roli průzkumné a lehce úderné platformy může být účinný. Jako soupeř pro Akıncı vybavený protidronovou municí je ale v nevýhodě, menší, pomalejší a bez vlastní vzdušné obrany.

Kdo komu dodává zbraně

Súdánská dronová válka odhaluje spletitou síť zbrojních dodávek, která obchází mezinárodní embargo. SAF získávají turecké systémy oficiální cestou, Bayraktary TB2 i těžší Akıncı. RSF naopak operují čínské drony, které se k nim podle vyšetřování Amnesty International dostaly „téměř jistě“ reexportem přes Spojené arabské emiráty. Yale na letišti v Nyale zdokumentoval nové přepravní kontejnery, opakované noční nákladní lety i přítomnost barážující munice.

Pikantní detail: obě strany dnes provozují i stejné turecké drony. ACLED výslovně uvádí, že RSF získaly Akıncı přes prostředníky napojené na SAE. Súdán se tak stal učebnicovým případem, kdy se exportovaná technika obrací proti zájmům původního dodavatele, a kdy se dva Akıncı potkají na opačných stranách bojiště.

Válka se navíc od května 2025 přelila daleko za frontové linie. Dronové údery RSF zasáhly Port Súdán, letiště, sklady paliv, elektrickou infrastrukturu i námořní základnu. International Crisis Group upozornila, že tyto útoky dočasně narušily i humanitární provoz. Čínské a turecké drony tu tedy neslouží jen k taktické podpoře pěchoty, ale ke strategickému nátlaku hluboko v týlu.

Co to znamená pro budoucnost, a pro Česko

Súdán dnes funguje jako ostrá laboratoř budoucí války. Lekce je jasná: i velké bojové drony třídy MALE a HALE potřebují vlastní protivzdušnou ochranu a schopnost lovit jiné drony. Nestačí pozemní PVO. Nestačí radar na jednom kopci. Potřebujete vrstvený systém: senzory, elektronický boj, pozemní prostředky a stále častěji i vzdušné interceptory.

Pro Českou republiku to není abstraktní poučení. Koncepce výstavby Armády ČR 2035 počítá s robotickými průzkumnými i zbraňovými systémy a s protidronovou obranou. Resortní magazín Ministerstva obrany v květnu 2026 uvádí pět běžících zakázek na bezpilotní prostředky s cílem pořídit do roku 2028 téměř tři tisíce dronů. Armáda už testuje protidronovou ochranu v podmínkách elektronického boje. Česko je navíc jednou z patnácti zemí, které se podílely na pořízení aliančního systému NISRF s drony RQ-4D Phoenix, neozbrojených výškových průzkumných strojů, které ale dokládají, že NATO bere bezpilotní vrstvu vzdušného prostoru smrtelně vážně.

Reputačně jsou opakované sestřely nepříjemné hlavně pro čínský zbrojní průmysl. Jeho „strategický“ exportní dron v otevřených zdrojích opakovaně vystupuje jako lovená kořist, ne jako dominantní platforma. Nad pouští Dárfúru se nerozhoduje jen o Súdánu, rozhoduje se o tom, čí drony si svět koupí příště.

Souboj dronů v Súdánu

Článek Video: Čínský dron v Súdánu znovu prohrál s tureckým Akıncı. Série vzdušných soubojů nemá v historii obdoby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.