Havárie v moskevském předměstí

K pádu došlo v Odincovském rajónu Moskevské oblasti, mezi obcemi Šichovo a Lucino. Místo leží jen desítky kilometrů od Moskvy, tedy v oblasti, kde se běžně provádějí zkušební a výcvikové lety. Ministerstvo obrany potvrdilo katapultáž pilota a absenci obětí na zemi, ale k typu stroje se odmítlo vyjádřit. Právě tato mlčenlivost vyvolala vlnu spekulací.

Zajímavý je přitom jeden detail: označení „výcvikově-bojový letoun“. Dvoumístná verze Su-57D, která by takové kategorii odpovídala, absolvovala svůj historicky první let teprve 19. května 2026, jak potvrdil sám Rostec. Pokud by se ukázalo, že u Zvenigorodu spadl právě tento čerstvě zalétaný prototyp, šlo by o mimořádně citlivý zásah do zcela nové varianty programu. Potvrzené to není, ale ani vyvrácené.

Program, který se rodí v bolestech

Su-57 není nováček v problémech. V prosinci 2019 se zřítil první sériově vyrobený kus během přejímacích zkoušek. V červnu 2024 britský think-tank RUSI popsal v analýze Justina Bronka poškození dalšího Su-57 na letecké základně v Achtubinsku a celý program označil za dlouhodobě problémový. Bronk tehdy upozornil, že Su-57 ještě nevstoupil do plnorozsahové sériové výroby a jeho vliv na průběh války na Ukrajině byl prakticky nulový.

Kolik kusů Su-57 Rusko reálně provozuje, Moskva oficiálně nezveřejňuje. Odhady RUSI z roku 2024 hovořily o patnácti až dvaceti strojích v bojové službě. Sjednocená letecká korporace (UAC) sice v dubnu 2025 oznámila předání další várky Su-57 s upravenou výzbrojí a modernizovanými systémy, ale přesný počet opět neuvedla. Rostec paralelně v říjnu 2025 potvrdil zahájení letových zkoušek nového motoru Produkt 177, který má Su-57 konečně dostat pohonnou jednotku navrženou přímo pro něj, a ne adaptovaný motor ze starších platforem.

Celý obraz ukazuje stroj, který se stále vyvíjí, stále se mění a stále není ustáleným, plně zavedeným systémem. To je zásadní rozdíl oproti americkým protějškům. U F-22 Raptor eviduje americké letectvo za celou životnost programu 35 závažných nehod kategorie Class A, u F-35 Lightning II jich je 17, a obě čísla jsou veřejně dostupná v průběžně aktualizovaných statistikách USAF Safety Center. U Su-57 nic takového neexistuje. Havárie amerických strojů jsou součástí transparentního procesu. Havárie Su-57 jsou černou dírou, kterou vyplňují spekulace.

Exportní sen na vodě

A právě do tohoto kontextu vstupuje obchodní rozměr příběhu. V listopadu 2024 šéf Rosoboronexportu Alexandr Michejev na veletrhu Airshow China v Ču-chaj oznámil, že Rusko podepsalo první exportní kontrakty na Su-57E, exportní variantu letounu. V květnu 2025 Federální služba pro vojensko-technickou spolupráci tvrdila, že první zahraniční zákazník začne Su-57E provozovat ještě v roce 2025. Jméno země ale Moskva nikdy nezveřejnila.

Prodejní příběh Su-57 stojí na jediném argumentu: technologická parita se Západem. Rusko ho prezentuje jako stroj páté generace se stealth prvky, vnitřní výzbrojí a pokročilou avionikou, tedy jako přímého konkurenta amerických strojů. Jenže právě u letounu, který se prodává hlavně jako symbol, škodí i neoficiálně potvrzená havárie skoro stejně jako bojová ztráta. Zákazník, který zvažuje investici v řádu miliard, nechce kupovat stroj, jehož výrobce neumí nebo nechce říct, co se stalo.

Indie, která byla kdysi považována za klíčového partnera programu, dala jasný signál už v roce 2019. Tehdejší šéf indického letectva v rozhovoru pro oficiální list ruského ministerstva obrany Krasnaja zvezda, jak citoval Interfax, řekl, že Indie bude Su-57 řešit až poté, co bude plně zaveden v ruských silách. Od té doby se situace pro Moskvu nezlepšila, spíš naopak.

Co to znamená pro evropskou bezpečnost

Jedna havárie stíhačky sama o sobě nemění bezpečnostní rovnováhu v Evropě. NATO nestaví svou obranu proti Rusku na sledování jednoho typu letounu, ale na širším obrazu ruské hrozby, a ten se nemění. Aliance pokračuje v posilování východního křídla, navyšuje protivzdušnou obranu a udržuje stálou přítomnost v pobaltských státech i v Polsku.

Přesto havárie Su-57 do tohoto obrazu zapadá jako další střípek. Rusko se prezentuje jako vojenská supervelmoc s technologií srovnatelnou se Západem. Realita je jiná:

• Flotila nejmodernější stíhačky čítá nízké desítky kusů.
• Program po více než dvaceti letech vývoje stále není v plnorozsahové sérii.
• Sankce komplikují přístup k avionice a mikroelektronice.
• Nasazení Su-57 na Ukrajině bylo podle nezávislých analytiků prakticky nulové.
• Každá další havárie má u tak malé flotily neúměrně velký dopad, statistický i symbolický.

Poslední rána, nebo další v řadě?

Sám šéf Rosoboronexportu při exportních prezentacích zdůrazňuje, že partneři chtějí kupovat „spolehlivou“ a „osvědčenou“ ruskou výzbroj. Právě u Su-57 je ale obchodní příběh postaven víc na slibované prestiži než na dlouhé a průhledně zdokumentované službě. Havárie u Zvenigorodu kontrakty automaticky neruší. Ale pro každého potenciálního zákazníka, ať už jde o blíže nespecifikovanou zemi s prvním kontraktem, nebo o kohokoliv dalšího, je to přesně typ události, který zvyšuje pochybnosti, snižuje ochotu platit prémii a prodlužuje rozhodování. A u programu, kde je okruh reálných zájemců už tak úzký, si Moskva nemůže dovolit ztratit ani jednoho.

Rusko má ve zbrojním exportu stále co nabídnout: osvědčené systémy protivzdušné obrany, tanky, dělostřelectvo. Ale v kategorii stíhačky páté generace, kde se měří s americkým F-22 a F-35, hraje hru, ve které nemá ani dost karet, ani dost důvěry. Havárie u Zvenigorodu tuhle hru nezměnila. Jen ukázala, jak málo v ní Kreml drží.

Článek Kreml trne hrůzou, jeho letoun 5. generace už nebude nikdo chtít. Havárie zasadila Su-57 poslední ránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.