Letadlo, které málem porazilo nepřemožitelnou stíhačku F-16. Propagoval ho i pilot Chuck Yeager

V sedmdesátých letech nechtěly Spojené státy všem spojencům poskytovat ty nejmodernější technologie. Byl ale potřeba kvalitní stíhací letoun.

i Zdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických
                   

Mnozí ze spojenců USA se dostali na konci 70. a začáku 80. let do trochu svízelné situace. Potřebovali ve svých letectvech mít moderní stroje a nejčastěji používané F-5 Tiger II již přestávaly stačit. Mohly by mít totiž problémy s nejnovějšími sovětskými letadly. Navíc neuměly odpalovat rakety AIM-7 Sparrow, což byla značná nevýhoda. Nové letouny s frontovými technologiemi jako byly F-15 a F-16 USA ne všem byly ochotné prodat.

Tigershark měl být na export

Toho proto využila forma Northrop, které byla i výrobcem F-5. Na jeho základě postavila mnohem výkonnější a modernější letoun F-20 Tigershark, který by požadavky spojenců splňoval. Šlo o její soukromý projekt, nikoli o nějakou vládní zakázku. Předpokládala, že by letoun splňující požadavky letectev mohl mít velký exportní potenciál. Navíc by byl levnější než letadla, která Spojené státy vyráběly. Do jeho propagace se zapojil i slavný Chuck Yeager, první pilot, který překonal rychlost zvuku.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Místo dvou motorů typických pro F-5 byl použit jen jediný motor F-404, který pohání i letouny F/A-18. Tigershark s ním dokázal dosáhnout až rychlosti Mach 2. Pokud by letoun využil možnosti všech přídavných návrží, byl by schopen doletět do vzdálenosti přes 3500 kilometrů. A hlavně mohl nést téměř všechny zbraně, které využívalo americké letectvo. Včetně radarem naváděných raket Sparow nebo raket vzduch-zem AGM-65 Maverick.

Jižní Korea ho chtěla vyrábět

Podle Northropu by byl Tigershark velmi levný. Jeho cena byla v té době odhadována maximálně na 15 milionů dolarů, což bylo méně než u F-16. Měl i nižší provozní náklady, protože nevyžadovat tak náročnou údržbu a měl menší spotřebu paliva. Není divu, že se začaly objevovat zájemci. Například Jižní Korea zkoumala možnost, že by se zde letoun vyráběl licenčně. O stíhačku se vážně zajímala třeba Venezuela a další země. Jedním z problémů bylo, že ji nechtěl nikdo v USA.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Konec projektu, který firmu Northtrop stál 1,2 miliardy dolarů, nakonec přineslo několik událostí. V roce 1984 jeden ze tří prototypů havaroval v Jižní Koreji. O rok později pak další v Kanadě při nácviku na leteckou show. Vyšetřování sice jako příčinu stanovilo upadnutí pilotů do bezvědomí při vysokém G, ale pověst se za letounem táhla. Prezident Ronald Reagan navíc uvolnil omezení na technologie a spojenci mohli ve velkém nakupovat třeba letouny F-16, což nakonec mnozí udělali.

Mohl se F-20 Tigershark stát další stíhačkou, která by dobyla svět?

Zdroj: Wearethemighty

Diskuze Vstoupit do diskuze
148 lidí právě čte
Zobrazit další články