Stealth technologie je dnes žádanou vlastností na trhu s vojenskými letadly, přesto automaticky neznamená radarovou neviditelnost.
Dlouhá léta se jen Američané mohli chlubit, že mají ve svém letectvu stealth stíhačky. Obraz slavného hranatého „Nighthawka“ se širokými křídly a černým zbarvením je dobře znám z mnoha filmů minulého století. Čas však oponou trhnul a letadla takzvané páté generace se schopností stealth se objevila i v jiných zemích.
F-22 Raptor
Pokud do tohoto výčtu nezařazujeme stealth útočný letoun F-117 Nighthawk, který přišel do výzbroje USAF v roce 1983 a dnes již je vyřazen, pak F-22 Raptor by měl být považován za prvorozence mezi stealth stíhačkami. Poprvé se vznesl do vzduchu v roce 1997 a v roce 2003 začaly elitní americké letecké jednotky přezbrojovat na tyto stealth nejnovější stíhací stroje. První jednotkou jimi vyzbrojenou byla 27. stíhací peruť se sídlem v Langley.
F-22 Raptor měl ve výzbroji USAF nahradit F-15 Eagle v jeho roli vybojování vzdušné převahy nad bojištěm. Ale letoun se ukázal jako výrobně velmi drahý (původně 3,5 miliardy korun, dnes kalkulace pro případ obnovené výroby hovoří o více než 5–6 miliardách korun za kus při sérii nejméně tří set letounů). I jeho provoz je výrazně dražší než u ostatních letounů v USAF. Navíc v americkém kongresu převládl názor, že jde o natolik technicky pokrokový letoun, že nemá a ještě dlouho mít nebude na světě žádného rovnocenného konkurenta.
A v tom případě zatím stačí mít ve výzbroji USAF stále ještě jen stíhačky 4. generace, které jsou až o řád levnější. To vše vedlo k jeho zásadnímu zásahu do programu F-22, jenž byl výrazně utlumen. Celkem bylo před ukončením výroby F-22 v roce 2011 smontováno jen 187 letadel místo plánovaných 750, a v důsledku toho se cena za jeden kus ani zdaleka nepřiblížila očekávaným 120 milionům dolarů (téměř 3 miliardy korun).
V současnosti odborníci z mnoha zemí hodnotí F-22 jako nejvyspělejší stealth stíhačku páté generace, pro kterou případní rivalové čtvrté generace nepředstavují zvláštní hrozbu. V cvičných střetech F-22 snadno „zničily“ F-15 a F-18 s impozantním skóre 120 : 1. Na rozdíl od jiných amerických letounů ale F-22 americký Kongres zakázal prodávat do jiných zemí (usilovalo o něj hlavně Japonsko), protože technologie a materiály použité při jeho konstrukci jsou stále považovány za tajné a mají pro USA strategický význam.
F-35 Lightning II
Vysoká cena F-22 a postoj kongresu znemožňovaly nahradit flotilu amerických stíhaček čtvrté generace, z nichž většina byla vyvinuta v 70. letech, novým Raptorem. Proto USAF zadalo na počátku 90. let minulého století poptávku na jednodušší a levnější jednomotorový víceúčelový stroj se stealth vlastnostmi. Nad projektem koncernu Boeing zvítězil projekt firmy Lockheed Martin, který vyvinul stíhačku F-35 Lightning II. Ta od roku 2015 začala vstupovat do služby u námořní pěchoty a amerického letectva.
Při vývoji tohoto letounu byly sledovány dva hlavní úkoly: vytvořit nejen pokročilý stealth stíhač, ale celou rodinu letadel – s konvenčním vzletem a přistáním, s vertikálním vzletem a přistáním a stíhačku pro letadlové lodi. To na jednu stranu snížilo náklady a urychlilo vývoj, umožnilo použití mnoha unifikovaných komponent, na druhou stranu však pokus o použití stejných konstrukčních řešení pro vlastně tři letouny vedl k řadě kompromisů, které poněkud znehodnocují vlastnosti a výkony výsledných strojů.
Projekt F-35 začal být napadán ještě před uvedením do provozu. Hned po prvých letových zkouškách byl kritizován za špatnou ovladatelnost – v leteckém souboji prohrál i s veteránem F-16, za nízkou maximální rychlost, za špatné stealth vlastnosti a mizernou životnost speciálního povrchu. Někteří odborníci ho dokonce z tohoto důvodu odmítli uznat jako letoun páté generace. Kritikům vadila omezená nosnost výzbroje, vadilo i jednomotorové uspořádání, neboť podle médií to údajně výrazně negativně ovlivňuje přežití letounu v boji.
Konkurence z Boeingu přišla i s tím, že ergonomie kabiny je naprosto špatná, kokpit příliš těsný, piloti při razantnějších manévrech doslova mlátí hlavou do překrytu a musí sedět v nepohodlné poloze. V očích kongresu USA F-35 také značně poklesl pro konečnou vysokou cenu jak samotného letadla (program F-35 stál 1,6 bilionu dolarů, tedy 39,6 bilionu korun), tak pro drahý provoz. Výrobce Lockheed Martin považuje kritiku za neopodstatněnou a nadále tvrdí, že F-35 je vynikající bojové letadlo schopné plnit všechny úkoly, pro které bylo vyvinuto.
K ověření skutečného potenciálu zatím chybí dostatek případů nasazení v boji. Za celou dobu provozu F-35 totiž došlo pouze ke dvěma případům jeho bojového nasazení, a to ještě jen jako bombardéru. Izraelské letectvo s ním v roce 2017 bombardovalo cíle v Sýrii a americké letectvo zkušebně zaútočilo tímto strojem na pozemní cíle v Afghánistánu. V obou případech nedošlo k žádnému nasazení protivníkových stíhacích letounů, takže na základě těchto dvou případů je prakticky nemožné hodnotit kvality F-35 jako stíhačky.
Suchoj Su-57
Třetí stealth stíhačkou na světě, která se také velmi omezeně a zkušebně zúčastnila bojových letů, byl ruský Su-57, viděný v r. 2017 v Sýrii. Vzhledem k rozpadu Sovětského svazu byly práce na tvorbě ruských „neviditelných“ letadel na velmi dlouhou dobu zmrazeny, i když se ještě koncem 80. let výzkumné práce v tomto směru v tehdejším SSSR poměrně intenzívně rozvíjely (MiG-1.44, Suchoj Berkut). Ale teprve v roce 2001 dostal projekt budoucího Su-57 zelenou a hlavně finanční krytí od vlády Ruska.
V roce 2010 letoun uskutečnil svůj první let a téměř sedm let trval cyklus testování stíhačky i jejích zbraní. Nakonec bylo výsledkem vývoje a testování rozhodnutí, že stroj, který v několika kusech nakonec zamířil k vojenským jednotkám, se nebude sériově vyrábět a co do počtu vyrobených exemplářů nedosáhne ani zdaleka počtu vyrobených F-22. A Su-57 první generace se navíc nestane takovým, jakým byl původně plánován, například nebude mít motory nové generace.
Ty má dostat až Su-57 druhé generace, na kterém se prý usilovně v konstrukci Suchoje pracuje. Takže i když se Rusku podařilo stát se formálně druhou zemí na světě, jež přijala stíhačku páté generace do svého vojenského letectva, v praxi tomu tak prostě není. Většina charakteristik a výkonů stávajících Su-57 je stále utajována, ale podle dostupných informací by měl být údajně přímým konkurentem F-22.
Oba letouny jsou stíhači pro vybojování vzdušné převahy, dosahují vysoké rychlosti nad 2M, které F-35 není schopen, a do značné míry má mít údajně podobné vlastnosti jako F-22. Ruská stíhačka je přitom dle údajů výrobce levnější než její americký protivník.
Je dnes ale velikou otázkou, jestli se v současné době sankcionovanému Rusku vůbec podaří dotáhnout vývoj Su-57 do podoby druhé generace, kterou halasně plánuje vyrábět ve větším množství, přičemž dokonce v Rusku nahlas uvažují, že se jim Su-57 časem podaří dodat i do dalších zemí, s nimiž má Rusko v oblasti zbraňových dodávek dlouhodobá partnerství.
Chengdu J-20B
Čínská lidová republika patřila k zemím, které v minulosti horlivě nakupovaly vojenskou techniku v SSSR a občas se ji pokoušely úspěšně i neúspěšně kopírovat. To už dnes ale do značné míry neplatí. Stíhačky Su-35 zakoupené v Rusku byly zřejmě poslední kompletní letadla, jež Nebeská říše získala nákupem. V současné době Čína jednoznačně nabrala kurz k úplnému nahrazení dovážených letadel vlastním vývojem a výrobou na svém území.
Vedoucí představitelé Číny dnes vesměs prohlašují, že všechna další vojenská letadla si bude Čína vyvíjet sama a budou „nejlepší na světě“. Jejich slova, alespoň co se týká vývoje a výroby, potvrzuje v oblasti stealth stíhacích letadel dvojice stealth stíhaček, která se po roce 2015 objevila v Číně jako její vlastní vyvinutý a vyráběný produkt v kategorii stealth letadel najednou.
První, J-20, byl vyvinut společností Chengdu Aircraft a uskutečnil svůj první let v roce 2011. Do provozu s Nebeskou říší byl již zařazen a stále je vylepšován a vyvíjen, naposledy na verzi J-20B s novými motory s řízeným vektorováním tahu. Číňané sice podle odborníků okopírovali řadu řešení ze sovětského experimentálního stíhacího letounu MiG-1.44 a také z F-22, ale výsledkem je zcela svébytný a výkonný stealth stíhač.
Letoun je vybaven ruskými motory AL-31F, ale v dalších verzích od výše popsaného J-20B dostane stíhačka čínské motory. J-20 je určen výhradně pro službu v čínském letectvu a nebude podle současných informací exportován.
Shenyang nebo také Šen-jang J-31
Kompaktnější a lehčí stíhačka J-31 vyvinutá společností Shenyang Aircraft, jejíž vzhled je výrazně podobný aerodynamickému řešení F-22, bude podle prohlášení čínských představitelů především nabízena dalším zemím, i když je údajně vyvíjena i verze pro čínské letadlové lodi. Dva prototypy používají motory Klimov RD-93 ruské výroby, což potvrdil i Sergej Kornějev z vývozní agentury Rosobonexport, nicméně spekulace o přímém zapojení společností z Ruské federace (například RSK MiG) do vývoje J-31 ruská strana popřela.
Čínský FC-31, což je jeho oficiálně používané (exportní) označení, bude podle předběžných informací nabízen asi za 90 milionů amerických dolarů (2,2 miliardy korun), čímž bude zcela jistě dostatečně atraktivní pro ty země, které chtějí mít stealth stíhačku, ale americké F-35 jsou pro ně buď cenově nedostupné, nebo jim nebudou prodány z politického rozhodnutí vlády USA. Odborníci nevylučují, že Číňané tento stroj pod označením J-31 mohou používat také jako vlastní stíhací stealth letoun, přičemž se původně hovořilo o termínu zavedení do služby již v roce 2021.
Avšak ani jedno se nepotvrdilo a jsou známé jen dva létající prototypy. Vážný zájem ale o tento letoun v počtu 30–40 kusů projevil Pákistán, což by mohlo nakonec celý projekt urychlit a spustit očekávanou sériovou výrobu tohoto letounu prakticky ihned. Protože od vzletu a představení prvních stealth stíhacích strojů F-117 uplynulo vlastně již téměř 40 let, je jasné, že mnoho dalších zemí se pokouší vyvinout vlastní letoun podobných charakteristik.
Ať už Japonsko, Jižní Korea, Anglie, konkurenti Suchoje v Rusku atd., atd. Ale dnes se po obloze prohánějí jen výše uvedené stroje a jako solitér kategorie těžkých bombardérů Northrop B-2 Spirit. Co se objeví později a které ohlášené projekty nakonec dospějí alespoň do vzletu prototypu, ukáže až čas.
Která stealth stíhačka je podle vás nejlepší?
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 35240
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 38685
