První americký nadzvukový stíhač dokázal své piloty zabít. Letoun se doslova proslavil tragickými nehodami

Zvláště první verze letounu byly nebezpečné a náchylné k haváriím. Stroj si ale vydobyl ostruhy v bojových misích ve Vietnamu.

i Zdroj fotografie: U.S. Air Force / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Když se slavnému pilotovi Chucku Yeagerovi v roce 1947 podařilo s letounem Bell X-1 prolomit hranici zvuku, bylo jasné, že se mohou začít stavět i skutečné nadzvukové letouny. Bylo samozřejmě třeba vyřešit mnoho problémů s konstrukcí, ale vše byla jen otázka času. Nakonec se toho ujala firma North American Aviation, která pro nadzvukové lety upravila neméně slavný letoun F-86 Sabre. Tak spatřil světlo světa nadzvukový stíhač F-100 Super Sabre.

Celá řada tragických nehod

Bylo třeba udělat řadů úprav na projektu F-86. Změnila se křídla nebo celý nos letounu. Nakonec v květnu 1953 vzlétl první F-100A. Letectvo se o rok a půl později rozhodlo stroj zavést do služby. A to i přes to, že letadlo bylo doslova proslulé svými nehodami. Při jedné zahynul i slavný zkušební pilot George Welch. Nakonec se přišlo na to, že za ně může poddimenzovaný ocas, který byl nestabilní a vyvolával nekontrolovatelné otáčení. Při nehodách všech typů F-100 bylo zničeno 889 strojů a zahynulo 324 pilotů.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Ačkoli měla první verze letounu schopnost létat nadzvukovou rychlostí, nebyla povedená. Především proto, že nedokázala nést protiletadlové rakety. Měla pouze čtveřici kanonů. Proto bylo jasné, že je potřeba její modernizace, která odstraní veškeré nedostatky. Ale Super Sabre si chvíli slávy vysloužily jako průzkumné stroje. Létaly vysoko a rychle nad územím komunistické Evropy nebo Číny a Severní Koreje. Do doby, než je nahradily letouny U-2, přinášely mnoho užitečných informací.

Ze stíhačky se stal stíhací bombardér

Vznikly nakonec čtyři hlavní varianty F-100. Nejpočetnější byla varianta D, které bylo vyrobeno 1274 kusů. Dosahovala rychlosti až Mach 1,4 a dokázala létat ve výšce 15 kilometrů. Hlavně již byla způsobena k odpalování teplem naváděných protiletadlových střel M-9 Sidewinder . Hlavním stíhacím letounem Američanů se ale stal rychlejší F-105 Thunderchief. F-100 proto plnily roli stíhacích bombardérů. Mohly nést pumy a rakety včetně první přesně naváděné střely AGM-12 Bullpup. Nebo jaderné bomby.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

V roce 1961 byly Super Sabre přesunuty do Thajska a začaly létat v rodícím se vietnamském konfliktu. Ačkoli byly rychlejší než MiG-17, nehodily se příliš na vzdušné souboje. Proto se soustředily na roli letecké podpory pozemních jednotek. A vedly si v nich skvěle. Do roku 1971, kdy byly staženy ze služby, vykonaly přes 360 tisíc bojových letů. Více než jakýkoli jiný typ letadle ve vietnamské válce. Ale zaplatily za to ztrátou 242 letadel, z toho jich bylo 186 sestřeleno nepřátelskou palbou.

Letadla F-100 nesloužila jen v americkém letectvu. Získalo je třeba Dánsko, Francie, Turecko nebo Tchaj-wan. Francouzské letectvo je nasadilo při bojích v Alžíru. Tchaj-wan zase proti letectvu komunistické Číny, nad kterou létal i průzkumné mise. Turecko je nasazovalo při střežení hranic proti sovětským letounům a hlavně při invazi na Kypr. Zde se účastnily i incidentu, při kterém turecké letectvo omylem potopilo vlastní torpédoborec.

Zdroj: TheNationalInterest

Diskuze Vstoupit do diskuze
106 lidí právě čte
Zobrazit další články