Co přesně ukazují snímky

Na zveřejněných fotografiích, jejichž přesný původ není ověřen, je Su-57 vybavený dvojicí střel krátkého dosahu řady R-73 nebo R-74M na vnějších podkřídelních pylonech. Pod levou motorovou gondolou visí neobvyklý kontejner, pravděpodobně elektrooptický zaměřovací systém. Nic z toho neodpovídá standardní stealth konfiguraci, při které Su-57 nese výzbroj ukrytou ve vnitřních zbraňových šachtách.

Proč vnější závěsníky? Starší střely R-73 se do vnitřních šachet Su-57 jednoduše nevejdou. A v roli, kde letoun operuje hluboko nad vlastním územím bez hrozby nepřátelských radarů, nízká radarová odrazivost nehraje roli. Důležitější je rychle nést levnější munici krátkého dosahu a mít k dispozici další senzorový kontejner pro detekci malých, pomalých a nízko letících cílů.

Střela R-73 (označení NATO: AA-11 Archer) je infračervená řízená střela vzduch-vzduch krátkého dosahu s doletem kolem 30 km a vysokou obratností. Její modernizovaná verze R-74M nabízí vylepšenou hlavici s větším zorným polem. Západním ekvivalentem je americká AIM-9X Sidewinder, která plní obdobnou roli v arzenálu letounů F-35 a F-22.

Radar Bělka: pět očí místo jednoho

Klíčem k tomu, proč právě Su-57 dostává tuto úlohu, je palubní radarový komplex N036 Bělka. Nejde o jeden radar, ale o soustavu pěti samostatných panelů s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), rozmístěných po draku letounu. Doplňuje je integrovaná elektrooptická sada 101KS. Dohromady vytvářejí téměř kruhový přehled o vzdušné situaci kolem stroje.

Právě tato architektura je pro lov dronů zásadní. Ukrajinské bezpilotní stroje mají malý radarový odraz, letí nízko a pomalu; to jsou vlastnosti, které konvenční radary s jedním polem snáze přehlédnou. Su-57 je přitom jediný ruský letoun v použitelných počtech, který takovou multisenzorovou výbavu má.

Americký F-35 Lightning II používá radar AN/APG-81 od Northrop Grumman, rovněž typu AESA, a staví na mimořádně vyspělé fúzi dat z desítek senzorů. Americký F-22 Raptor nese radar AN/APG-77 a interní výzbroj šesti střel AIM-120 AMRAAM a dvou AIM-9 Sidewinder. Oba západní typy mají za sebou desetiletí operačního zrání a tisíce vyrobených kusů. Su-57 jich podle ročenky FlightGlobal World Air Forces 2026 létá v ruském letectvu pouhých třicet, dalších 46 je objednaných. Každá ztráta by byla prestižní i vojenská katastrofa.

Proč pozemní PVO nestačí

Rusko disponuje vrstvenou protivzdušnou obranou, od krátkodosahových systémů Pantsir-S1M a Tor-E2 přes středodosahový Buk-M2E až po strategický S-400. Na papíře působí impozantně. V praxi naráží na prostou aritmetiku.

Proti tomu stojí ukrajinské útoky o stovkách bezpilotních strojů za jedinou noc. Podle přehledu Russia Matters, který cituje ruské vojenské bulletiny, Moskva jen v noci z 26. června 2026 hlásila zachycení 660 dronů. Za celý červen mělo být sestřeleno přes 9 700 bezpilotních prostředků, a přesto byly hlášeny zásahy rafinérií, elektráren a průmyslových objektů. Saturace funguje. Pozemní PVO jednoduše nemůže pokrýt celé obrovské ruské území proti simultánním vlnám z různých směrů.

Drahý specialista, ne zlomový prvek

Moskva Su-57 od počátku prezentuje jako víceúčelový průlomový stroj schopný ničit vzdušné, pozemní i námořní cíle. Sjednocená letecká korporace (UAC) v únoru 2026 oznámila dodávku „velké partie“ Su-57 „v novém technickém vzhledu“ s aktualizovanými palubními systémy a zbraňovým komplexem. Kolik strojů v dodávce bylo, neupřesnila. V květnu 2026 poprvé vzlétl prototyp dvoumístné verze Su-57D, která má řídit společné operace pilotovaných a nepilotovaných platforem.

Jenže realita války, která trvá už více než čtyři roky, z vlajkové lodi ruského letectva udělala něco jiného. Su-57 se neprosadil jako platforma pro vybojování vzdušné nadvlády nad Ukrajinou. Rusko ho používá opatrně, v malých počtech, převážně v omezených a pečlivě volených misích, typicky v režimu stand-off, daleko od dosahu ukrajinské PVO. A teď přibyla role lovce dronů nad vlastním územím.

Férově je třeba dodat, že nasazení stíhačky páté generace proti „nižším“ hrozbám není čistě ruský fenomén. Spojené státy, Izrael i Velká Británie už použily F-35 proti dronům a balistickým střelám. Rozdíl je v kontextu: západní letectva mají F-35 ve stovkách kusů a jejich pozemní PVO není pod srovnatelným tlakem. Rusko vytahuje třicet strojů proti tisícům levných cílů měsíčně.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro NATO

Pro ukrajinské dálkové útoky může přítomnost Su-57 v roli vzdušné hlídky lokálně zhoršit šanci proniknout k nejcennějším cílům v poslední fázi letu. Třicet letounů ale nemůže pokrýt celou hloubku ruského území, kde útoky probíhají současně proti mnoha regionům. Válka dronů se navíc už přelévá za hranice konfliktu; lotyšské ministerstvo obrany v březnu 2026 potvrdilo pád dronu ukrajinského původu na svém území a agentura Reuters v červnu shrnula sérii incidentů ve Finsku, Estonsku a Litvě.

Pro Českou republiku jde o nepřímý, ale reálný bezpečnostní kontext. Armáda ČR zavádí čtyři baterie systému SPYDER a na cvičení Ramstein Flag 2026 označila integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu (IAMD) za klíčový pilíř alianční obrany. Budoucí české F-35 mají podle ministerstva obrany přinést právě to, co Su-57 v ruském letectvu představuje osamělě: stealth, pokročilé senzory a schopnost síťového sdílení dat. Rozdíl je v tom, že české stroje budou součástí aliančního ekosystému desítek partnerských letectev, nikoli izolovanou třicetikusovou flotilou.

Čím častěji musí Rusko posílat svůj nejcennější stíhač proti roji levných dronů, tím zřetelněji se z Su-57 stává ne symbol převahy, ale barometr tlaku na ruskou obranu.

Článek Rusové nasazují nejdražší letadlo proti dronům, protože na nic jiného nestačí. Su-57 v nové konfiguraci stačí radar „Bělka“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.