Střela, která nepotřebuje GPS ani velitelství

AGM-158C LRASM, celým názvem Long Range Anti-Ship Missile, je zbraň navržená pro jeden konkrétní účel: zasáhnout velkou válečnou loď z odstupu stovek kilometrů v prostředí, kde protivník aktivně ruší komunikaci, GPS signál i radarové sítě. Podle oficiálního popisu NAVAIR střela dokáže pracovat s méně přesným počátečním navedením na cíl a v terminální fázi letu si cíl dohledá sama pomocí vlastních senzorů a algoritmů.

Právě v tom spočívá zásadní posun oproti starší americké protilodní střele AGM-84 Harpoon, která slouží od roku 1977. Harpoon je podzvuková střela s dosahem podle variant zhruba 90 až 240 km, naváděná aktivním radarem a bojovou hlavicí o hmotnosti 224 kg. Proti moderní protivzdušné obraně, jakou dnes disponuje čínské námořnictvo, už nestačí. LRASM představuje generační skok: delší dosah, nižší pozorovatelnost a schopnost operovat i tehdy, když nepřítel odřízne datové linky.

Zajímavý je i kontrast s ruskou a čínskou školou protilodních střel. Ruský P-800 Oniks podle databáze CSIS Missile Threat dosahuje rychlosti kolem Mach 2 až 2,2 (přibližně 2 450 až 2 700 km/h) a doletu přibližně 300 km. Sází na to, že cíl prostě nestihne zareagovat. Čínský YJ-12 sleduje podobnou filozofii nadzvukové rychlosti. Americká LRASM jde jinou cestou. Místo brutální rychlosti volí nenápadnost, autonomii a schopnost přežít v elektronicky rušeném prostředí. Dvě odlišné odpovědi na tutéž otázku: jak potopit nepřátelskou loď.

Dvě potopené lodě a třicet států kolem

Cvičení RIMPAC 2026 probíhalo od 24. června do 31. července v okolí Havajských ostrovů. Účastnilo se ho 30 států, přes 30 hladinových lodí, pět ponorek, více než 206 letadel a 30 tisíc vojáků. Mezi účastníky nechyběli evropští spojenci z NATO: Dánsko, Německo, Řecko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Španělsko a Spojené království.

Jádrem celého cvičení byl takzvaný SINKEX, tedy potápěcí cvičení s ostrými zbraněmi. 12. července šel ke dnu vyřazený raketový křižník USS Mobile Bay třídy Ticonderoga. O pět dní později ho následovala obojživelná útočná loď USS Peleliu třídy Tarawa, plavidlo o výtlaku přes 39 000 tun, tedy rozměrově srovnatelné s menší letadlovou lodí. Právě velikost Peleliu dává celému cvičení váhu. Amerika necvičila střelbu na malý člun. Cvičila potopení lodě, která svými rozměry odpovídá tomu, co Čína staví ve svých loděnicích.

Do potápěcího cvičení proti Peleliu startovaly Super Hornety z námořní letecké základny MCAS Kaneohe Bay. Pozoruhodný je detail, že se cvičení účastnila i testovací letka VX-9 „Vampires“ z China Lake, jednotka, jejímž úkolem je operační testování a vyhodnocování nových zbraní, senzorů a taktik elektronického boje v realistických podmínkách. Přítomnost VX-9 naznačuje, že nešlo jen o rutinní výcvik, ale o sběr dat pro další vývoj a zdokonalování celého řetězce od detekce cíle po jeho zásah.

Proč právě teď a proč právě Čína

Americký Pentagon ve své výroční zprávě o čínských vojenských schopnostech otevřeně píše, že Čínská lidová osvobozenecká armáda směřuje k tomu, aby nejpozději do roku 2027 získala schopnost rozhodujícího vítězství nad Tchaj-wanem. Zpráva popisuje varianty od námořní blokády přes obojživelnou invazi až po přímé údery na americké síly v Pacifiku. Rozpočtový dokument Pacific Deterrence Initiative pak výslovně označuje Čínu jako hlavní strategickou výzvu, podle které USA nastavují investice do odstrašení v Indo-Pacifiku.

V tomto kontextu přestává být RIMPAC pouhým mezinárodním cvičením dobré vůle. Když třicet států společně cvičí potápění velkých válečných lodí ostrými zbraněmi, je to současně odstrašující sdělení. Říká Pekingu: koalice umí koordinovat útok na vaše lodě a pravidelně si to ověřuje.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Podle nás je klíčové, že RIMPAC 2026 nebyl čistě americko-pacifickou záležitostí. Osm evropských členů NATO u Havaje cvičilo vedle australských, japonských a jihokorejských sil. Typ boje, který LRASM představuje (útok na vysoce chráněné hladinové cíle v elektronicky rušeném prostředí), je přenositelný i do Atlantiku, Středomoří nebo severní Evropy.

Pro Českou republiku má pacifický scénář překvapivě přímé důsledky. Pokud by se americká pozornost a kapacity přesunuly do Indo-Pacifiku, vzrostl by tlak na evropské členy NATO, aby nesli větší díl odstrašení na vlastním kontinentu. Současně by stoupla poptávka po munici, elektronice, opravách a subdodávkách obranného průmyslu, tedy přesně po tom, co český sektor nabízí.

17. července 2026 u Kauai nešla ke dnu jen stará americká loď. Ke dnu šla iluze, že velká námořní válka v Pacifiku je jen hollywoodský scénář. Washington na ni cvičí systematicky, koaličně a s ostrými zbraněmi.

Článek Super Hornet ukázal u Havaje střelu, která potopí čínskou loď na stovky kilometrů. Amerika cvičí na velkou válku v Pacifiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.