Vzletová hmotnost se pohybuje v rozmezí 10 tun

V roce 1984 dodaly Spojené státy do Číny 24 užitkových vrtulníků Sikorsky S-70C, tedy civilní verzi UH-60 Black Hawk. Všechny provozuje však čínská armáda, především v Tibetu. Je zajímavé, že díky dodávkám náhradních dílů z Taiwanu, který je též provozovatelem vrtulníků této řady, se vrtulníky typu S-70C-2 v inventáři PLA udržely do dnešních dnů.

Čínští vývojáři neotáleli a obratem se pustili do důkladných studií na tu dobu velice pokrokové západní technologie. Od vnější konstrukce letounu přes avioniku až po motorovou jednotku – inženýři nezanedbali jediný detail a snažili se z amerického stroje vytěžit co nejvíce informací. Ty poté mohli využít k vývoji vlastního vrtulníku. Čína si nikdy nedělala s duševním vlastnictvím těžkou hlavu a nový vrtulník z roku 2019 toho je jednoznačným důkazem.

Projekt na vývoj nového vrtulníku odvozeného z konstrukce vrtulníku Sikorsky S-70C byl definitivně spuštěn v roce 2006. Na vývoji zmíněného stroje, který byl ve formě studií po rozboru konstrukce S-70C zahájen na konci 90. let, se přitom podílel 602. institut z Xianu, později známý jako CHRDI (China Helicopter Research and Development Institute), spolu se společnostmi HAIG (Harbin Aircraft Industry Group) z Harbinu a CAIC (Changhe Aircraft Industries Corporation) z Changhe.

Na samotné konstrukci stroje se pak podílely téměř všechny čínské letové společnosti a zbrojovky, které měly s konstrukcí vrtulníků nějaké zkušenosti. Občas se objevuje v této souvislosti i spekulace, že Čína prostudovala tajně dodané zbytky amerického Black Hawku, jenž havaroval během atentátu na hlavu al-Káidy Usámu bin Ládina v Pákistánu. Black Hawky použité při atentátu měly tehdy speciální stealth úpravu. Tuto spekulaci však jak čínské, tak pákistánské oficiální zdroje popírají. A Američané mlčí.

Přestože byl Z-20 americkým Black Hawkem těžce inspirován, určité konstrukční změny v čínském projektu provedeny samozřejmě byly. Přece jen jsou vrtulníky Black Hawk už poněkud starší stroje, které americká armáda plánuje od roku 2030 vyřazovat z provozu. Není tedy divu, že nové čínské vrtulníky Číňané uzpůsobili tak, aby vyhovovaly jejich představám o požadavcích moderního bojiště.  

Prokazatelná krádež západních technologií

Vzhledem k vytíženosti 602. institutu a společnosti CAIC programem bitevního vrtulníku Z-10, který měl vyšší prioritu, veškeré práce na Z-20 zpočátku postupovaly velmi pomalu. Na plné obrátky se vývoj rozeběhl až v roce 2010. V tomtéž roce byl na průmyslové výstavě v Pekingu poprvé prezentován zmenšený model tohoto stroje. V roce 2011 byly vyfotografovány dva kamiony vezoucí vrtulníky typu S-70 z Taiwanu.

Zmíněné stroje byly podle všeho určeny k podpoře vývoje typu Z-20. První prototyp vrtulníku typu Z-20 měl být údajně dokončen v prosinci roku 2012. Existence letového prototypu tohoto stroje je známa ze satelitních snímků, které pocházejí z října roku 2013. První let vrtulníku Z-20 se uskutečnil 23. prosince 2013, přičemž do roku 2018 bylo vyzkoušeno na šest mírně se lišících prototypů, včetně verze stealth. Zanedlouho poté bylo rozhodnuto o zavedení sériové výroby Z-20.

Je třeba přiznat, že navzdory očividné podobnosti s americkým vrtulníkem S-70C není Z-20 jeho prostou kopií. Je například až o 300–400 kg lehčí. Dostal také naprosto odlišný pětilistý hlavní nosný rotor namísto čtyřlistého, který je použit u jeho vzoru. Zde prokazatelně našly uplatnění v jeho konstrukci západoevropské technologie, neboť hlava nosného rotoru vrtulníku typu Z-20 a upevnění listů vychází z francouzské technologie Sparflex, jež doznala rozšíření na několika typech vrtulníků značky Aérospatiale.

Konstrukce listů hlavního rotoru je pak postavena na technologiích typu H175. Překonstruovaný trup tohoto stroje podle všeho také ukrývá objemnější palivové nádrže. Také přední část trupu a ocasní nosník společně se stabilizátorem ocasní plochy byly mírně upraveny, náhon k vyrovnávací vrtulce se změnil, hřídele, ze kterých se skládá, jsou podstatně kratší, díky čemuž se například zvýšila odolnost vrtulníku proti poškození v boji, odolnost proti vibracím atd.

Z-20 s atraktivní cenou

Ovšem vzhledem k tomu, že západní spolupráce s Čínou ve vojensko-technické oblasti byla po roce 1989 pozastavena, některé západní technologie, které měly být do vrtulníků instalovány, se do Číny nakonec nikdy nedostaly, včetně technologií moderních motorů původně zprostředkovávaných ukrajinskou společností Motor Síč. Omezení dovozu určitých komponentů, včetně původního a údajně objednaného amerického turbohřídelového motoru PT-6B, však čínský letecký průmysl nikterak nezpomalilo.

Číňané totiž právě motory Pratt & Whitney PT6B-67 již dříve okopírovali. Čínská verze motoru dostala označení WZ-10. Zmíněný motor údajně vychází z motoru typu PT6, je však vybaven elektronickým řízením chodu (FADEC) a je výkonnější a lehčí. Dle původních plánů měl být vyvíjen tento motor v kooperaci s ukrajinskou společností Motor Síč. Tuto spolupráci nakonec zarazil nátlak Američanů, nicméně se zdá, že k tomu došlo pozdě. Číňané díky ní již zvládli nové technologie uplatnit na svém novém motoru, jenž nyní vyrábějí pod názvem WZ-10.

Podle dostupných informací je vrtulník Z-20 vybaven dvěma takovými motory o výkonu odhadovaném na maximálně 1 800 kW (asi 2 400 k) každý. Jiné odhady hovoří o výkonu 2 150 koní každý. Díky tomu, že je čínský protějšek amerického Black Hawku v současné době celý vyroben čistě z čínských komponent, případná vývozní cena Z-20 bude atraktivně nízká. Vzhledem k výkonům tohoto stroje je třeba poznamenat, že vrtulník typu Z-20 se tak stal prvním čínským derivátem zahraniční konstrukce překonávajícím svůj vzor.

Článek Víceúčelový vrtulník Harbin Z-20: Čínská kopie amerického UH-60 Black Hawk je od roku 2019 páteří čínského vrtulníkového letectva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.