Proč zrovna ponorky a proč jaderné

Austrálie je ostrovní kontinent, jehož ekonomika stojí a padá s námořními trasami. Ministr Marles to při představení obranné strategie řekl bez obalu: země je „doslova závislá“ na mořských spojnicích, po nichž proudí obchod i paliva. Konvenční diesel-elektrické ponorky třídy Collins, které australské námořnictvo provozuje od poloviny devadesátých let, mají výtlak 3 407 tun pod hladinou, délku necelých 78 metrů, rychlost 20 uzlů (37 km/h) a dolet přes 21 300 km (11 500 námořních mil). Jsou vyzbrojeny šesti 533mm torpédomety, torpédy Mk 48 a protilodními střelami Harpoon. Na svou dobu to byl solidní stroj. Jenže diesel-elektrický cyklus omezuje dobu, po kterou ponorka dokáže operovat pod hladinou bez prozrazení, a tím i její strategický dosah.

Jaderný pohon toto omezení ruší. Ponorka s reaktorem může zůstat pod vodou týdny, překonat tisíce kilometrů bez nutnosti vynoření a držet se v operačním prostoru tak dlouho, jak vydrží posádka a zásoby. Důležité je přitom zdůraznit: nejde o jaderné zbraně. Oficiální dokumenty AUKUS opakovaně používají formulaci „konvenčně vyzbrojené, jaderně poháněné ponorky“. Austrálie nebude obohacovat uran ani přepracovávat vyhořelé palivo. Reaktory budou zapečetěné, bez nutnosti výměny paliva po celou dobu životnosti lodi.

Tři vrstvy cesty k odstrašení

Program AUKUS, vyhlášený v září 2021, nahradil dřívější smlouvu s Francií na konvenční ponorky Shortfin Barracuda. Canberra tehdy argumentovala tím, že zrychlující se změny regionální bezpečnosti dělají z konvenčních ponorek řešení nevyhovující budoucím potřebám. Cenou za to byla ztráta času a prudce vyšší průmyslová náročnost.

Harmonogram má tři vrstvy:

• Od roku 2027 začne v západní Austrálii rotační přítomnost až čtyř amerických ponorek třídy Virginia a jedné britské třídy Astute v režimu SRF-West. Austrálie tak získá podmořskou schopnost ještě předtím, než bude mít vlastní jaderné ponorky.
• Od počátku třicátých let má Austrálie převzít tři americké ponorky třídy Virginia z aktivní flotily US Navy. Proč ne nově postavené? Protože americká průmyslová základna to nedovolí. Podle Kongresového výzkumného servisu kleslo reálné tempo výroby třídy Virginia od roku 2022 na přibližně 1,1 až 1,2 kusu ročně, zatímco potřeba činí minimálně dva kusy ročně.
• Od počátku čtyřicátých let mají přicházet první ponorky SSN-AUKUS, postavené přímo v Osborne podle britského návrhu s reaktory od Rolls-Royce a technologiemi všech tří partnerů. Austrálie přitom investuje do britské průmyslové infrastruktury 2,4 miliardy liber, aby výroba reaktorů v závodě Raynesway vůbec zvládla pokrýt poptávku obou námořnictev.

Přesné technické parametry SSN-AUKUS vlády zatím nezveřejnily. Oficiálně ale půjde o generační skok v dosahu, vytrvalosti a schopnosti vést zpravodajské, podhladinové i úderné mise.

Čína jako hlavní motor, Rusko jako důkaz

V textu stojí dvě země a obě tam patří, ale z jiných důvodů. Čína je pro Canberru hlavní regionální bezpečnostní motiv. Australská obranná strategie otevřeně mluví o čínských „nátlakových postupech“ včetně nebezpečných zachycení lodí a letadel v mezinárodním prostoru. V květnu 2024 Austrálie oficiálně protestovala proti vypuštění světlic přes letovou dráhu australského vrtulníku v mezinárodních vodách čínským letounem. Podle amerického Pentagonu je čínské námořnictvo s více než 370 loděmi a ponorkami numericky největší na světě. Pod hladinou Peking provozuje šest jaderných útočných ponorek, šest balistických a 48 diesel-elektrických. Celá ponorková flotila má narůst na 80 jednotek do roku 2035.

Rusko představuje jiný typ hrozby. Pro Austrálii není bezprostředním sousedem, ale jeho útok na Ukrajinu, trvající už více než čtyři roky, je pro Canberru důkazem, že velká mocnost může sáhnout k otevřené agresi proti sousedovi. Australská diplomacie označuje ruskou invazi za „plnohodnotný nezákonný útok“ a uvalila přes 1 800 sankcí. Společné britsko-australské prohlášení z června 2026 výslovně říká, že program SSN-AUKUS posiluje bezpečnost nejen v Indo-Pacifiku, ale i v euroatlantickém prostoru. Podmořské odstrašení má fungovat jako celek, od severního Atlantiku po Jihočínské moře.

Austrálie přitom vědomě odděluje bezpečnost od obchodu. Čína zůstává jejím největším obchodním partnerem: vzájemný obchod v roce 2025 dosáhl 326 miliard australských dolarů a tvořil čtvrtinu australského celkového obchodu. Canberra ale sází na to, že právě silné odstrašení umožní udržet stabilní vztahy, protože slabost provokuje.

Co mezitím chrání australské vody

Než přijdou první SSN-AUKUS, musí stávající flotila vydržet. Vláda v květnu 2026 spustila program prodloužení životnosti třídy Collins; jako první prochází modernizací HMAS Farncomb. Cílem je udržet tyto ponorky operačně schopné do čtyřicátých let. Zároveň už v Osborne pracuje kolem 1 100 lidí a australská agentura ANI zadala kontrakty za přibližně 1,9 miliardy australských dolarů. Celý program má v Jižní Austrálii vytvořit téměř 10 000 pracovních míst.

Austrálie navíc už poprvé zvládla údržbovou periodu britské jaderně poháněné ponorky a zapojuje domácí firmy do britských i amerických dodavatelských řetězců. Nejde o papírový megaprojekt. Jde o generační přestavbu celé námořní a průmyslové kapacity země.

Proč by to mělo zajímat Evropu

Pro exportně závislé evropské ekonomiky včetně České republiky je stabilita námořních tras a soudržnost spojeneckého bloku zásadní, i když Austrálie leží na opačné straně planety. Britská průmyslová základna, od reaktorů Rolls-Royce po loděnici v Barrow, dostává díky AUKUS obrovský impuls, který se přelévá do širších dodavatelských sítí. A společné prohlášení Londýna a Canberry z června 2026 jasně říká, že podmořské odstrašení nemá hranici na Suezském průplavu.

Austrálie nesází na počet lodí, v tom Čínu nikdy nepřekoná. Sází na kvalitu, utajenost a interoperabilitu s americkým a britským námořnictvem. Každá koruna, dolar či libra investovaná do Osborne je sázka na to, že protivník, který vidí pod hladinou neviditelnou hrozbu, raději nesáhne po kartách.

Článek Austrálie sype přes 70 miliard Kč do jaderných ponorek. Chce přesvědčivé odstrašení agresivního Ruska i Číny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.