Bitevní křižník HMS Hood byl pýchou Británie. Nemilosrdně ho zničil německý Bismarck. Nedalo mu to věru moc práce

Bitevní křižníky byly mocné lodě s fatální chybou. HMS Hood měla v boji s Bismarckem na tento problém škaredě doplatit.

i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

Velká Británie se vždy pyšnila námořnictvem, jehož jádrem byly od začátku 20. století bitevní lodě. Nejslavnější z nich nesla jméno HMS Hood. Elegantní bitevní křižník měl během velké války ničit německé lodě. Bitvu však nestihl a po válce se stal výstavní skříní a symbolem Royal Navy. Šlo o skutečně mocné plavidlo nebo jen o papírového tygra, který neměl proti modernímu Německu šanci?

Mocná loď s fatální chybou

Bitevní křižníky byly zvláštním typem lodí, který vymyslel admirál John Arbuthnot Fisher. Plavidla měla disponovat velkou rychlostí a palebnou silou, zvládat výpady proti obchodnímu loďstvu nepřítele k jeho pobřeží, či naopak ničit jeho křižníky ve vlastních vodách. Cenou za to bylo fatální oslabení pancéřování. Váleční teoretici si z toho nic nedělali. Lodě měly střílet z takové vzdálenosti a být tak rychlé, že neměly být vůbec zasaženy.

iZdroj fotografie: Public Domain

To, o jak velký optimistický nesmysl šlo, se ukázalo v bitvě u Jutska v roce 1916, kdy Britové přišli hned o tři bitevní křižníky. Poučením z této řeže se mělo stát právě plavidlo HMS Hood, jehož pancéřování bylo posíleno o 5 000 tun oceli. To trup zatížilo natolik, až panovaly obavy ohledně zhroucení lodi, a dokonce se uvažovalo, že místo na moři Hood skončí rovnou ve starém železe. Nestalo se tak a v srpnu 1918 se Hood spustil na vodu, o dva roky později byl přijat do stavu Royal Navy.

Hood patřil k největším lodím své doby. Měřil 262,31 metru, v nejširším místě měl 31,8 metru a ponor dosahoval 9,73 metru. Plný výtlak v roce 1940 činil 48 031 tun. Křižník disponoval 24 kotly se třemi bubny Yarrow a čtyřmi parními turbínami Brown-Curtis, které roztáčely čtyři třílisté lodní šrouby. Celý systém měl mít výkon 144 000 koní. Při testech se ovšem ukázalo, že loď dokáže vyvinout až 151 000 koní a hnát se rychlostí 32,7 uzlu (59,4 km/h). Dosah s plnými nádržemi mazutu byl 5 332 námořních mil (10 000 km).  

Obr s Achillovou patou

I zbraně v době vzniku neměly konkurenci. Jejich jádrem bylo 8 děl ráže 381 milimetrů s dostřelem 30 km, umístěných po dvou ve 4 věžích se zásobou 120 granátů na dělo. Roku 1940 byla loď vybavena dělostřeleckým radarem 256. Střední ráži protilodních děl tvořilo 14 kanónů ráže 102 mm. Na lodi se nacházelo i 8 čtyřhlavňových protiletadlových kompletů „Pom Pom“ 40 mm a 16 kulometů 12,7 mm L/62. Výzbroj doplňovaly čtyři torpédomety 533 mm.

Pancéřování Hooda bylo konzervativní. Po boku lodi se táhl 171,3 metru dlouhý pás o šířce 2,9 metru, který měl uprostřed sílu 305 mm. Směrem k přídi se pak zeslaboval na 127 mm, k zádi na 152 mm. Nad pásem se táhl další pás, jenž chránil mechanismy věží, o síle 178 mm. Achillovou patou bylo pancéřování palub. Odborníci předpokládali, že boj se povede na střední a blízké vzdálenosti, nikoliv na velké vzdálenosti, kdy by granáty mohly paluby prorazit.

iZdroj fotografie: Public Domain

Paluby nástavby měly sílu 25–52 mm, druhá paluba měla 25 mm, hlavní pancéřová paluba nad strojovnou a muničními sklady poskytovala pouhých 75 mm. To však nemohlo zkazit v roce 1920 radost nad novou lodí, která vyšla na 6 025 000 liber (cca dnešních 7,2 miliardy Kč). HMS Hood se brzy stala hvězdou Royal Navy. Při meziválečných cestách se loď podívala téměř každý rok do Středomoří, ale i do Švédska, Dánska, Indie, Austrálie nebo Brazílie.

Oprýskaná legenda v jiné válce

Před začátkem války se Hood nenacházel v dobrém technickém stavu. Loď potřebovala velkou opravu. Vzhledem k vypuknutí bojů se však odložila, i když podle námořníků držela loď pohromadě jen barva. Křižník se zúčastnil operací v Norsku nebo ostřelování francouzské flotily v Mers-el-Kebíru v červnu 1940. Při něm byla loď poškozena a její maximální rychlost klesla na 28 uzlů (52 km/h).

Do května 1941 se křižník pohyboval v Atlantiku a kryl atlantické konvoje. Prošel i nouzovou opravou v doku. Inženýři byli ze stavu symbolu námořnictva zděšeni. Loď byla zralá na generální opravu nebo vyřazení, ale k tomu nedošlo. Do Atlantiku se totiž vydal nejmodernější německý bitevník Bismarck. Hood a nejnovější, avšak nedokončený Princ of Wales se mu vydaly vstříc. První salvu proti Němcům vypálil Hood v 5:52 dne 24. května 1941 na vzdálenost 24 kilometrů.

Jenže došlo k chybě a místo Bismarcku zasáhli Britové jemu siluetou podobný křižník Prinz Eugen. Německý bitevník vypálil v 5:55 a rovnou do černého. Na Hoodu zasáhl přípravnu nábojů se 102 mm a vznikl požár. Britové si počínali velmi nekoordinovaně, ale obě britské lodě si bránili v palbě. V 6:00 to chtěl admirál Lancelot Holland napravit a srovnat s Němci kurz. Během manévru však opět udeřil Bismarck.

iZdroj fotografie: Public Domain

Zasáhl Hood mezi stožárem a zadní věží. Německý granát se 380 mm prošel chabým pancířem paluby a přímo zasáhl sklad střelné bavlny. Výbuch nešťastnou loď Hood naprosto zničil. Ze 1 418 mužů na palubě přežili jen tři. Přemožitel Hooda ho přežil jen o tři dny. Pole trosek bylo nalezeno teprve roku 1975. Roku 2012 se ke zbytkům vydala výprava, které se podařilo najít lodní zvon. Ten je dnes umístěn v muzeu Royal Navy. Každý rok na výročí potopení lodi se na jejich památku devětkrát odbije.     

Jak hodně slepou uličkou byly bitevní křižníky v námořnictvu?

Diskuze Vstoupit do diskuze
112 lidí právě čte
Zobrazit další články