Centurion byl nejlepší tank 2. světové války. Do Evropy se ovšem dostal až měsíc po ní. Válčí dodnes

Centurion byl vyvinut ze zkušeností z 2. světové války. Tank byl tak dobrý, že vydržel ve službě dodnes.

i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

Roku 1943 se 2. světová válka stala válkou moderních technologií. Pohled na britská tanková vojska nebyl nejveselejší. Většina používaných strojů vycházela z teoretických představ vojáků ze 30. let, tanky proto nebyly nejrychlejší, pancíř byl nedostačující a děla si neporadila s nejmodernějšími stroji nepřítele, jako byl Tiger nebo Panther. S novým strojem měli Britové nejen vývoj dohnat, ale i předehnat.

To nejlepší z obou stran fronty

Požadavek ministerstva obrany na nový tank, označený jako A41, byl vydán v říjnu 1943. Vývoj byl maximálně urychlen použitím pětikolového podvozku z tanku Comet, prodlouženého o šesté kolo. Ten využíval vynikající systém odpružení Christie, který byl použit i v sovětském T-34. Srdcem stroje se stal motor V-12 Rolls Royce Meteor s 650 koňmi.

Testy v terénu prokázaly, že Centurion je nejpohyblivějším britským strojem. Sklon a sílu pancíře silně ovlivnil německý Panther a sovětské T-34. Jeho síla se pohybovala od 200 milimetrů na masce věže, 126 mm na čele korby, 76 mm na bocích až po 51 mm na dně a stropu vozidla. Především velká síla pancéře dna podvozku reflektovala zkušenost s minami z války.

iZdroj fotografie: uživatel Morio / Creative Commons / CC BY-SA

Rozměry tanku byly omezeny rozměry britských drah a jejich nákladních vagonů. A tak byla délka Centurionu 7,6 m (s hlavní 9,8 m), šířka 3,35 m a výška 3,1 m (první verze 2,95 m). Hmotnost první verze byla 51 tun. Posádku tvořili čtyři muži a stroje pozdějších verzí byly vybaveny ochranou proti zbraním hromadného ničení a nočním viděním.

Hledání ideálních zbraní

Nová měla být i zbraň. Prototyp Centurion Mk I dostal kanón QF 17 76,2 mm. Sekundární spřaženou zbraní byl automatický 20mm kanón Polsten. Prototyp byl urychleně poslán v rámci 22. obrněné brigády roce 1945 do Německa, ale dostal se tam až v červnu 1945, a tak z ostrých bojových zkoušek nebylo nic. Sériová výroba začala verzí Mk II, která měla spřažený kanón ráže 20 mm nahrazený kulometem BESA 7,92 mm, jenž byl proti pěchotě mnohem účinnější.

Tank od této verze dostal i novou zcela litou věž a nový kanón QF 20 84 mm. Výroba Mk II, kterých bylo objednáno 800, se rozjela na plné obrátky na podzim 1946. Další klíčovou verzí byla v roce 1948 Mk III, jež dostala gyroskopicky za jízdy stabilizovaný kanón. Všechny starší verze pak byly modernizovány na tento standard, nebo přestavěny na ženijní vozidla. K poslednímu vylepšení došlo v roce 1959, kdy Centurion Mk 9 dostal nový výkonný kanón L7 105 mm.

iZdroj fotografie: uživatel Morio / Creative Commons / CC BY-SA

To již byl tank vyzbrojen nejen koaxiálním kulometem 7,92 mm. Další kulomet byl nad poklopem velitele a nabíječ ještě mohl obsluhovat protiletadlový kulomet 12,7 mm. Celkem bylo vyvinuto na 13 hlavních verzí bojového tanku Centurion a velmi mnoho subverzí. Centurion byl skutečně vynikající tank se skvělými jízdními vlastnostmi. I jeho první sériová verze Mk II v testech překonala všechny typy z 2. světové války. Maximální rychlost byla 34,5 km/h (u pozdějších verzí 48 km/h). Achillovou patou byl ale dojezd.

Ten byl zpočátku pouhých 100 kilometrů a ani později nepřesáhl 160 km. Stroje však Britové dostávali na bojiště pravidelně na podvalnících tažených automobilními tahači, což tento nedostatek značně eliminovalo. V období od roku 1945 až do konce výroby v roce 1962 bylo dodáno 4 423 Centurionů. V roce 1952 jeden vyšel na 38 000 liber (dnes 28 090 000 Kč).

Stále ve službě

První ostrou akcí si Centuriony prošly ve válce v Koreji. Proslavily se především při odrážení čínské ofenzivy v lednu 1951. T-34/85 neměly vůči výkonnému britskému kanónu šanci. Naopak Britové v tancích Centurion sovětským granátům odolávali. Brzy se objevili i první zahraniční zákazníci. Za svůj nový tank si Centuriona vybralo Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Jordánsko nebo Egypt.

Paradoxně egyptské Centuriony se v roce 1956 v boji střetly se svými britskými protějšky během Suezské krize a prohrály. Byla to krásná ukázka toho, že jen technické parametry nestačí a že stejnou měrou se o úspěch tanků v boji zaslouží i stupeň vycvičenosti posádky.

iZdroj fotografie: Caracal Rooikat / Creative Commons / CC BY-SA

Dalším uživatelem se stala Jižní Afrika. Když v 70. a 80 letech zasáhly zemi sankce kvůli apartheidu, Jihoafričané si proto své stroje s tichou pomocí Francie značně modernizovali na prakticky nový typ Olifant. Ten měl nové zaměřovací a elektronické vybavení a zesílený pancíř. Tyto tanky se pak zúčastnily bojů v Angole. V řadách australské armády se jiné Centuriony podílely i na válce ve Vietnamu a Indie ty své několikrát nasadila proti Pákistánu.    

Centurion se stal stálicí bojů na Blízkém Východě. Tanky si totiž v roce 1955 pořídil i Irák a pak v roce 1959 i Izrael. Ten je používal ve všech válkách, které vedl. Často docházelo k „bratrovražedným“ bojům s jordánskými stroji. Ty jsou ostatně stále ve službě. Izraelská úprava Šot byla postupně v 80. a 90. letech přestavěna na těžké obrněné transportéry. Některé armády dodnes stále používají ženijní stroje postavené na bázi Centurionu.

Jak by Centurion dokázal konkurovat německým Tigerům?

Diskuze Vstoupit do diskuze
128 lidí právě čte
Zobrazit další články