Obrněná vozidla socialistického Československa se prosadila ve světě. Některá slouží s úspěchem dodnes

Konstrukce obrněných vozidel je činnost, kterou zvládají jen průmyslově vyspělé státy. Je k tomu potřeba speciální technika i dostatečně kvalifikovaný personál.

i Zdroj fotografie: Uživatel Kaufi / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Československo vždy patřilo mezi významné producenty zbraní, a to i těch těžkých. I za dob socialismu, kdy se zbrojní průmysl často musel řídit pokyny z Moskvy, se podařilo vyvinout řadu unikátních obrněných konstrukcí. Některé uspěly i ve světě, a to nejen v zemích Varšavské smlouvy, a ve výzbroji mohou zůstat i do této doby. Toto je šest asi nejúspěšnějších československých obrněných konstrukcí z let 1948 až 1989.

MT-55A a VT-55A

Speciální obrněná vozidla vyráběná na podvozku tanku T-55A. Ten byl sice sovětské konstrukce a v Československu se vyráběl licenčně, ale nástavby na něm jsou domácím počinem. MT bylo označení pro mostní tank, který umožňoval položit přemostění dlouhé 18 metrů. Udrželo zátěž až 50 tun. VT byl vyprošťovací tank sloužící k vyproštění těžké techniky. Byl ve velkém exportován do států Varšavské smlouvy a používá se i dnes.

Obrněný transportét OT-810

OT-810 byl československý polopásový obrněný transportér založený na německém typu Sd.Kfz. 251 (HKL6p). Tento transportér byl v Protektorátu vyráběn v licenci ve Škodových závodech. Po ukončení války vznikl ve Škodovce projekt OT-810, který měl být pokračováním německého Hanomagu, avšak nebyl uskutečněn. Až v 50. letech bylo rozhodnuto o obnovení projektu OT-810 v podniku Tatra.

Zkoušky zmodernizovaného „československého Haklu“ se uskutečnily roku 1959 a stroj dostal název OT vz. 59, ale nový obrněný transportér se stejně dál označoval jako OT-810. V letech 1958 a 1959 proběhla výroba ověřovací série v Podpolianských strojírnách Detva. Ve své době byl pravděpodobně jediným polopásovým obrněncem ve výrobě na světě. Ve své základní úloze – přepravě střeleckého družstva – začal být nahrazován v roce 1963 transportéry OT-62 u tankových jednotek a od roku 1964 OT-64 u motostřelců.

iZdroj fotografie: David Merrett / Creative Commons / CC BY
Tatra OT 810, česká poválečná verze německého SdKfz 251

Nejdéle se udržel v nasazení jako podpůrné technické vozidlo u tankových jednotek (technická dílna, spojovací vůz) a se zvýšenou pancéřovou nástavbou jako sanitní specializovaná verze. Do roku 1962 bylo vyrobeno kolem 1 500 kusů různých obměn. Poslední kusy OT-810 byly vyřazeny ze skladů Armády České republiky v roce 1995.

Řada OT-810 skončila ve vlastnictví sběratelů, kteří je mnohdy upravují do podoby válečných Sd.Kfz.251. OT-810 často také tento typ zastupuje jako rekvizita ve filmech s druhoválečnou tematikou (např. Stalingrad, Zánik) a v této roli je velmi populární i u zahraničních produkcí filmů. V Česku ho dodnes mohou fanoušci vojenské techniky v akci vidět při rekonstrukcích bitev a setkáních příznivců vojenské historie.

Samohybný protiletadlový dvojkanón vz.53/59 „Ještěrka“

Protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 ráže 30 milimetrů postavený na podvozku nákladního automobilu Praga V3S. Ten mu díky svým kvalitám umožňoval skvělou mobilitu a průchodnost terénem, i když výkon motoru nebyl zcela dostačující. Rychlost na silnici byla 60 kilometrů v hodině, dojezd 500 kilometrů. Vozidlo mělo pancéřovanou kabinu, která posádku chránila před palbou z ručních zbraní.

Kanóny byly schopny zasáhnout cíle do vzdálenosti až 3 kilometrů a mohly být používány i v pozemních bojích. Kromě Československa se zbraň dostala i do Libye a Jugoslávie. V srbských ozbrojených silách slouží dodnes, byla jimi nasazena velmi úspěšně (z hlediska srbských sil) v bojích v Jugoslávii a byla tam i modernizována.

iZdroj fotografie: Uživatel RomanM82 / Creative Commons / CC BY-SA
Samohybný protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 v Technickém muzeu Brno

Podle pamětníků měl tento stroj jednu nebezpečnou vlastnost – neměl totiž dobrou aretaci pancéřových dveří kabiny posádky a bylo třeba být velmi opatrný při manipulaci s nimi. Jinak to pravidelně odnesly prsty neopatrného vojáka.

OT-62 TOPAS

Projekt obojživelného pásového transportéru Československa a Polska. Sloužil především k dopravě vojáků, které proti palbě lehčích zbraní chránil pancíř o síle až 17 milimetrů. Transportér vycházel ze sovětského BTR-50, ale je v mnoha parametrech lepší. Dovnitř se vejde až 16 vyzbrojených vojáků. Dojezd transportéru je až 450 kilometrů.

Rychlost je pak 60 kilometrů v hodině na silnici a 11 kilometrů v hodině na vodě. Kromě pro síly domácí armády a některých států Varšavské smlouvy se exportoval také do Íránu, Sýrie, Alžírska a dalších zemích, v nichž se mnohdy používá dodnes. Je zajímavé, že ukořistěné stroje tohoto typu používal i Izrael.

OT-64 SKOT

Další úspěšná československo-polská spolupráce na obrněném transportéru, tentokrát kolovém. V době svého uvedení patřil mezi absolutní světovou špičku. Byl obojživelný a umístěný na osmikolovém podvozku. Býval vyzbrojen kulometem do ráže 14,5 milimetrů. Podle verze mohl kromě posádky uvézt až 18 osob. Exportován byl zhruba do asi 20 států, jako byl Egypt, Indie, Uruguay a další. V mnoha stále zůstává ve výzbroji. Vozidlo v sanitních verzích také slouží ve světě u jednotek OSN.

iZdroj fotografie: Uživatel 270862 / Creative Commons / CC BY-SA
OT-64 v terénu

Houfnice DANA

Československý projekt samohybné kanónové houfnice ShKH vz. 77 ráže 152 milimetrů postavený na podvozku Tatra 815. Ve své době šlo o revoluční koncepci umožňující vysokou mobilitu a díky otočné věži se zásobníkem dobrou efektivitu střelby. Díky pancéřované kabině poskytuje posádce velmi slušnou ochranu. Dosah zbraně je až 20 kilometrů. Houfnice slouží v několika státech, například v Gruzii či Ázerbájdžánu. Modernizovaná verze M2 se úspěšně účastní i současného konfliktu na Ukrajině.

Která obrněná vozidla socialistického Československa ještě znáte?

Zdroj: Wikipedia
Diskuze Vstoupit do diskuze
113 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články