Tank T-10 je jedním z nejdéle sloužících tanků na světě. Původně byl pojmenován podle sovětského krutovládce Stalina.
Příběh sovětského tanku T-10 se začal psát krátce po válce. Svět se ocitl ve studené válce a obě strany začaly znovu zbrojit. Sovětský svaz využil zkušeností z 2. světové války a rozhodl se vyrobit nebývale silný tank, který by vydržel téměř vše a dokázal by zničit všechna vozidla nepřítele. Tak vznikl T-10, který se stal na 40 let noční můrou všech, kteří proti němu měli bojovat.
Ve stínu Stalina
Projektování nového stroje začalo v roce 1949. Těžký tank se původně nazýval IS-8 později IS-9 a měl byl pokračovatelem řady těžkých tanků IS tedy Iosif Stalin, která se proslavily během 2. světové války. Jenže krátce po zahájení výroby tanku sovětský diktátor zemřel a tank byl v rámci boje s kultem osobnosti přejmenován na T-10.
Vývoj T-10 probíhal v Čeljabinsku. Konstrukce byla modernizací IS-3. T-10 měl stejnou konstrukci přední části korby, doplněnou o centrálně umístěné stanoviště řidiče. Věž a korba byly oproti IS-3 zvětšeny, aby mohl být posílen pancíř. Čelo trupu, tvořící tzv. štičí nos, dosahovalo síly 120 milimetrů, čelo věže mělo dokonce 250 milimetrů. Boky stroje pak měly 80 milimetrů pancéře a na zádi dosahoval 50-60 milimetrů. Odolnost pancéře byla ještě posílena jeho sklonem.
Zvýšená hmotnost si vyžádala přidání dalšího pojezdového kola a oproti IS-3 měl T-10 sedm pojezdových kol. Hmotnost T-10 byla omezena na 50 tun. To byla zkušenost z války a testů supertěžkých neohrabaných německých konstrukcí. 50 tun bylo optimálních pro pohyblivost vozidla i pro výkon motoru. T-10 byl vybaven dvanáctiválcovým kapalinou chlazeným dieselem V-12-5 s výkonem 700 koní. Modernizovaná verze T-10M pak dostala motor V-12-5 s výkonem 750 koní.
Hlavní je kanón
Délka T-10 byla bez hlavně 9,7 metru (s hlavní 10,5 metru), šířka 3,58 metru a výška 2,46 metru. Díky vyvážené hmotnosti a výkonu motoru byla rychlost stroje 42 kilometrů v hodině, která se silnějším motorem vzrostla na rovných 50 kilometrů v hodině. Dojezd na plnou 930 litrovou nádrž byl u T-10 200 kilometrů. V-12-5 byl úspornější a těžký tank dokázal ujet na plnou nádrž rovných 300 kilometrů.
Těžké tanky sovětské armády od IS-2 byly vyzbrojeny výkonným 122 milimetrovým kanónem D-25, který dokázal prostřelit pancíře většiny nepřátelských tanku i beton bunkrů. Pro T-10 byl kanón modernizován. D-25 dostal delší hlaveň a větší úsťovou brzdou, aby bylo možné použít pokročilé protipancéřové granáty.
Největší slabinou D-25 byla nízká rychlost střelby. Do T-10 přidán elektromechanický poloautomatický nabíjecí mechanismus, který velmi urychlil kadenci palby. D-25 bez mechanismu měl kadenci 1-2 výstřely v minutě. S nabíjecím mechanismem pak zvládl kanón 3-4 rán rány v minutě. Modernizovaný T-10M dostal vylepšenou verzi D-25 M-62-T2. Ta byla delší a byla vybavena vertikálním stabilizátorem „Uragan“ a novým zaměřovacím zařízením. To zvýšilo přesnost zbraně pětinásobně.
T-10 měl zásobu 30 granátů pro D-25, což bylo více než ve starších strojích. Vedle kanónu D-25 byl tank vyzbrojen dvěma těžkými kulomety DŠKM 12,7 milimetru, přičemž jeden byl spřažený s kanónem a druhý u poklopu velitele na věži. Posádku stroje tvořili čtyři muži – řidič, velitel, nabíječ a střelec. Původně spartánská výbava stroje byla v modernizované verzi T-10 M doplněná o noční vidění pro všechny členy posádky krom nabíječe a ochranu proti zbraním hromadného ničení.
Vzbuzoval strach i z rezervy
Výroba T-10 začala roku 1953 a od roku 1957 probíhala výroba modernizované verze T-10M. Výroba byla ukončena roku 1966. Západ o těžkém tanku věděl velmi málo. T-10 nikdy nebyl exportován a nebyl tedy prozkoumán zahraničními odborníky. Západní experti dokonce předpokládali, že bylo vyrobeno přes 8000 kusů T-10. Z bran Čeljabinské továrny však v průměru vyjíždělo jen kolem stovky strojů ročně. Celkem bylo vyrobeno 1439 tanků.
V hodnocení T-10 se však odborníci z obou stran železné opony shodovali. Na začátku 50. let vznikl neuvěřitelně hrozivý tank s velmi silným pancířem a působivou smrtící silou. I když nebyl tak obratný jako pozdější konstrukce, T-10 byl schopen přežít zásah i nejmodernějšími protitankovými zbraněmi, kterými NATO do konce studené války ba dokonce i po ní disponovalo. Jedinou „ostrou“ akcí, byla operace Dunaj, tedy ostudné okupace Československa v roce 1968. T-10 byly součástí okupačních jednotek, které obsadily Plzeň.
Sověti však věděli své a od roku 1967 byl T-10 pomalu stahován z jednotek prvního sledu. I když zničit T-10 by rozhodně bylo těžkým oříškem, tanky T-62 a T-64 s kompozitním pancéřováním a později zavaděné aktivní pancéřování poskytovalo sovětským tankům podobnou či dokonce lepší ochranu než pancíř T-10. V záloze těžké tanky vydržely až do roku 1997, kdy byly definitivně vyřazeny. Do dnešních dnů se na území bývalého SSSR zachovalo asi 40 muzeálních nebo pomníkových strojů.
Jak by asi dopadl boj T-10 s tanky NATO?
Zdroj: James Kinnear, Stephen L. Sewell, Sovětský těžký tank T-10 a jeho varianty, Brno, 2018.
Události
|
PŘEČTENÍ: 91575
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 95227
