AČR s modernizací nejen protivzdušné obrany dlouho otálela, i když ji nadmíru potřebovala. Zakázku na izraelský SPYDER za 14 miliard tak podepsala teprve nedávno.
Především v poslední dekádě se v médiích teoretizuje o hybridních a jiných válkách, nicméně historie nás učí, že ve vojenském konfliktu nakonec rozhodne reálná síla. Stačí si připomenout slova jistého amerického generála, že při útoku je třeba vypnout obrazovky a chopit se pušek. To jsou ovšem slova odborníka, který reagoval na neradostný průběh bojů v Iráku a Afghánistánu, zatímco o mnohých zásadních vojenských otázkách rozhodují v demokratických armádách všemožní diletanti za podpory mediálních diletantů. Realita se často míjí s aktuální potřebou.
Stará technika už dlouho přesluhuje
Hlavní palebnou silou současného bojiště je letectvo, nebezpečí napadení „shora“ zvyšuje prudký nárůst počtů bezpilotních letounů na bojištích. I když tyto prostředky nelze přeceňovat, jak se mnohdy v médiích děje, nelze zároveň přehlédnout jejich úspěšné nasazení v řadě konfliktů posledních dvaceti let. A v jakém stavu je naše protiletecká či protivzdušná obrana?
Zbývající systémy a komplety PVO z doby Varšavské smlouvy končí fyzicky i morálně. Počty, ani takticko-technická data systému RBS70 krátkého dosahu, nemohou zajistit efektivní obranu ani armády, natož státu. Nepočetné letectvo se nedá použít vždy a všude. Jednou ze základních idejí NATO kdysi byla schopnost samostatné obranyschopnosti každého členského státu, zatímco v současnosti se každý spoléhá a odvolává na ty druhé.
Naši armádní specialisté se rozhodli pro izraelský systém PVO (protivzdušná obrana) SPYDER (Surface to air Python and Derby) konsorcia Rafael. Jejich rozhodnutí bylo některými specialisty hodnoceno jako nesystémové. Bohužel, systémovost není silnou stránkou programů českého vyzbrojování. To připomíná spíše Kocourkov nebo vyzbrojování některých islámských států typu „každý pes, jiná ves“.
Systém SPYDER zůstává v nedohlednu, neznámo proč
Nicméně nelze přehlédnout, že podstatnou část české PVO by měly zajišťovat izraelské systémy, tedy radiolokátory MMR společnosti IAI a raketové systémy SPYDER. I v tom je docela slušná systémovost, která se opírá především o špičkovou úroveň izraelské radiolokační techniky. Navíc nelze přehlédnout, že právě Izraelci mají dlouhodobou praxi (včetně současné) z hlediska obrany proti útokům shora, vedeným ať už pilotovanými letouny, raketami, nebo různými bezpilotními prostředky.
Přezbrojování systémem SPYDER se bohužel táhne, stejně jako řada jiných kvalifikovaných přezbrojovacích projektů. Je zajímavé, že ty méně kvalifikované a výhodné se realizují stachanovským tempem. Za příklad mohou sloužit vrtulníky UH-1Y a AH-1Z a samozřejmě zemědělské pickupy, které mají nahrazovat vojenská terénní vozidla. Do podobné „černé díry“ míří výběrové řízení na taktická vozidla pro výsadkáře, které může být dalším skandálem ve vyzbrojování armády a prvním skandálem nastupující vlády.
V případě vozidel se zapomíná, nikoli poprvé, že zodpovědným způsobem přezbrojování je efektivní využití vlastních vývojových a výrobních kapacit, nikoli prosazování zájmů potenciálních zahraničních dodavatelů. Samozřejmě pouze v případě, že domácí obranný průmysl dokáže daný produkt vyvíjet a vyrábět.
V případě taktických vozidel všech kategorií tomu tak je, třeba pokud jde o těžké taktické vozidlo Patriot II. Nejen evropskou exotikou z hlediska vyzbrojování silových složek státní správy je rovněž dlouhodobá absence Národního úřadu pro vyzbrojování v naší zemi.
Nákup Spyderu od Izraelců dává smysl
Raketový systém PVO náš obranný průmysl vyvinout a vyrábět nedokáže, nemá v tom ani historickou praxi z minulosti. Proto je třeba ho obezřetně a zodpovědně vybrat a nakoupit. Systém SPYDER patří ke světové špičce. Otálení s jeho zavedením samozřejmě způsobuje zdržení a ztráty kooperujícím domácím podílníkům, ať se jedná o podvozky (Tatra), nebo zajištění životního cyklu (RETIA a VTÚ).
V době rychle se zhoršující hospodářské krize u nás i v Evropě je třeba investovat do zachování odborných a pracovních kapacit. Může to působit na první pohled podivně, ale i vyzbrojování může mít v krizové době pozitivní hospodářský efekt.
Za SPYDER má AČR zaplatit skoro 14 miliard korun
Ještě v říjnu 2021 podepsala vláda dohodu o nákupu systému SPYDER, který se vyrábí ve čtyřech základních verzích podle délky dostřelu, či spíše doletu raket. Konkrétně se jedná o SR výškově 9 / dálkově 23 km, ER 12/38, MR 19/58, LR 19/78 km. V nabídce jsou dva základní typy řízených střel, a to Python s infračerveným pasivním naváděním a Derby s radiolokačním naváděním. Je zajímavé, že řízené střely jsou vlastně přepracované letecké typy.
U systémů kratšího dosahu SR (Short Range) a ER (Extended Range) jsou v nabídce buď radiolokátor EL/M-2106 ATAR, nebo ELM-2106 NG. V případě verzí středního a velkého dosahu MR (Medium Range) a LR (Long Range) jsou v nabídce buď radiolokátor ELM-2311 C-MMR, nebo ELM-2084 MS-MMR. Palebná baterie se skládá z velitelského vozidla, vozidel s transportními/odpalovacími kontejnery (čtyři, nebo osm kontejnerů) a vozidel podpory.
Systém pracuje v kruhovém odměru a za každého počasí. Je přepravitelný transportními letouny C-130 a většími. Naše armáda údajně vybrala systém středního dosahu s řízenými střelami Derby. Hodnota zakázky se vyšplhala na 13,7 miliard korun. AČR přitom obdrží do roku 2026 celkem 4 baterie a mají sloužit nejméně 20 let. Českým partnerem izraelské společnosti Rafael a dodavatelem pro AČR je společnost MPI Trading. Hlavním českým technologickým partnerem je Holding CSG. Největším zahraničním uživatelem systému SPYDER je armáda Indie.
Zdroj: Autorský komentář MVK
Události
|
PŘEČTENÍ: 16020
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 18466
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 16484
