Ultimátum a hodiny tikající k devíti

Bezprostřední příčinou krize byla smrt sultána Hamada ibn Thuwayniho 25. srpna 1896. Chálid ibn Barghash, jeho bratranec, obsadil palác bez britského souhlasu, a to v protektorátu, kde od helgolandsko-zanzibarské smlouvy z roku 1890 rozhodovala o nástupnictví právě Británie. Britský konzul Basil Cave mu doručil ultimátum: opustit palác do 9:00 následujícího dne, jinak bude použita síla.

Chálid odmítl. Kolem sebe shromáždil asi 3 000 ozbrojených mužů, nechal nabít několik děl a zabarikádoval se v pobřežním palácovém komplexu. Proti němu už v přístavu kotvilo pět válečných lodí pod velením kontradmirála Harryho Rawsona.

Pět lodí, ne jen křižníky

Představa „britských křižníků“ je zjednodušení. Rawsonova eskadra sestávala z HMS St George (vlajková loď, na které admirál řídil operaci), HMS Racoon, HMS Philomel, HMS Thrush a HMS Sparrow. Podle Encyclopaedia Britannica palbu na palác vedly konkrétně Racoon, Thrush a Sparrow, lodě různých kategorií, od chráněného křižníku po dělové čluny. K nim se přidala britská námořní pěchota a probritské zanzibarské jednotky na zemi.

Nepoměr sil byl drtivý. Ne tolik početně, Chálid měl víc mužů než Britové na břehu, ale technologicky a pozičně. Palác stál na pobřeží jako nehybný terč proti těžké lodní palbě. Výsledek:

• Zanzibarská strana: přibližně 500 mrtvých a zraněných
• Britská strana: jeden vážně zraněný námořník

38, 40, nebo 45 minut?

Kolem přesné délky konfliktu panuje drobný zmatek. Guinness World Records pracuje s rozmezím 9:00–9:45, tedy 45 minut. Britannica mluví o válce „kratší než 40 minut“. Tradiční číslo 38 minut pochází z dobových odhadů a opakuje se v populární literatuře. Existuje lodní deník HMS St George uložený v Royal Museums Greenwich, ale jednotný veřejně dostupný minutovník, který by rozhodl spor na sekundy, k dispozici není. Bezpečně lze říct: válka trvala zhruba 38 až 45 minut. I v tom nejdelším odhadu je kratší než průměrná pracovní porada.

Co se skutečně přepsalo

Rekordní délka je kuriozita. Skutečný přelom leží jinde. Ještě téhož odpoledne 27. srpna byl sultánem jmenován Hamúd ibn Mohammed, muž ochotný přijmout britské podmínky. Nástupnictví na zanzibarském trůnu tím přestalo být i teoreticky vnitřní záležitostí ostrova. Kdo kontroloval přístav a námořní palbu, kontroloval politickou budoucnost Zanzibaru.

Podle Britanniky po tomto zničujícím zásahu na ostrově nenastaly další revolty až do ukončení protektorátu v roce 1963. Třicet osm minut stačilo k tomu, aby se z formálního protektorátu stal de facto podřízený útvar na dalších 67 let.

Chálid mezitím žil v exilu, nejprve v Německé východní Africe, kam ho odvezl německý křižník, později ho Britové za první světové války zadrželi a přesunuli na Svatou Helenu a Seychely. Zemřel v Mombase roku 1927, zapomenutý sultán, který vládl necelé tři dny.

Zanzibar dnes

Stone Town, kde stál Beit el-Hukm, je dnes památkou UNESCO. Na místě zničeného paláce najdete zahradu a úřad péče o historické jádro; nedaleko funguje Palace Museum v budově Beit el-Sahel. Zanzibar sám je od roku 1964 autonomní součástí Tanzanie, po revoluci, která svrhla posledního sultána pouhý měsíc po vyhlášení nezávislosti.

Nejkratší válka v dějinách nezůstala jen rekordním řádkem v Guinnessově knize. Byla demonstrací principu, který platil po celé koloniální éře: suverenita bez námořní síly je jen slovo na papíře.

Článek Válka, která skončila za 38 minut – britské křižníky srovnaly sultánův palác se zemí a přepsaly dějiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zanzibar byl nezávislý, pravidla diktovali Britové

Zanzibar byl v druhé polovině 19. století nezávislý sultanát, protože se oddělil od Ománu. Velká Británie ho uznala v roce 1858, ale pravdou bylo, že měla ve státě velký vliv. Zasloužila se například o to, že byl v Zanzibaru zrušen obchod s otroky. Největší vliv se ale na ostrově projevoval tak, že podle dohody se mohl stát sultánem jenom člověk, s jehož jmenováním Britové souhlasili. Vše pak ke spokojenosti všech relativně dobře fungovalo až do roku 1896.

Tehdy náhle zemřel probritský sultán Hamad bin Thuwaini. Jeho nástupcem se stal Khalid bin Barghaš, což ale nebyl britský favorit. Existovalo navíc vážné podezření, že svého bratrance nechal otrávit, o místo na trůnu se totiž snažil již před třemi roky, ale tehdy po nátlaku Britů začal zemi vládnout právě Hamad. Ani nyní si Britové nepřáli, aby na trůnu stanul příliš proněmecký Khalid, měli totiž vlastního favorita, a sice Hamouda bin Mohameda.

iZdroj fotografie: Public Domain

Britové proto dali Khalidovi ultimátum, v němž ho vyzvali, aby trůn opustil a naplnil tak britsko-zanzibarská ujednání. Novopečený sultán se ale zabarikádoval v paláci s asi 2 800 ozbrojenci. Část z nich byla palácová stráž a zanzibarští vojáci, další pak sluhové a civilisté. Britové naopak shromáždili sílu stávající ze 2 křižníků a 3 dělových člunů, a tomu asi 900 věrných zanzibarských vojáků, a kolem stovky britských námořních pěšáků. V lidské síle měli tedy Zanzibarci přesilu, ale měli jenom 4 děla, z nichž byla modernější pouze 2, a několik kulometů.

Lodní děla obránce rozprášila

Khalid dle všeho spoléhal na to, že Britové nenaplní svou hrozbu a na palác nezaútočí. To se ale hodně přepočítal, a když 27. srpna v 9 hodin ráno ultimátum vypršelo, zahájily britské lodě palbu. První střela zničila jedno zanzibarské moderní dělo a další granáty působily mezi obránci doslova masakr. V přístavu navíc britské lodě potopily sultánovu jachtu a dvě menší plavidla. Khalid krátce po zahájení palby utekl na německý konzulát a jeho armáda kapitulovala.

Britové během celého konfliktu nikoho neztratili, na jejich straně byl raněný jenom jeden námořník. Zanzibarci měli naopak kolem 500 mrtvých a mnoho raněných. Nejčastěji se uvádí, že války trvala 38 minut, určitě to však nebylo déle než 45 minut. Na trůn následně nastoupil britský favorit Hamoud, který byl v podstatě jen nastrčenou loutkou. Khalidovi se nakonec podařilo na německém křižníku uprchnout z ostrova, během první světové války se ale dostal do britského zajetí.

Článek Nejkratší válka v historii trvala jen 38 minut: kterak 100 britských vojáků a 900 „stoupenců“ rozprášilo skoro 3 000 mužů Zanzibaru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.