Co je M39 ATACMS a proč budí strach

M39 ATACMS je balistická střela s dosahem přibližně 165 kilometrů a kazetovou hlavicí, která nese 950 submunicí M74. Není to nejnovější zbraň v americkém arzenálu; novější varianty ATACMS dosahují až 300 kilometrů a nástupnický systém PrSM přesahuje 400 kilometrů. Přesto jde o zbraň, která dokáže zasáhnout vysoce hodnotné cíle hluboko v týlu: letiště, sklady munice, překladiště, uzly protivzdušné obrany i velitelská stanoviště.

Podle oficiálních materiálů americké armády je ATACMS konstruován přesně pro tento typ úderů, tedy ničení infrastruktury, která drží frontu pohromadě, aniž by na ní přímo stála. Pro ruské síly na okupovaných územích Ukrajiny to znamená, že vše do 165 kilometrů od odpalovače se stává zranitelným. Logistické tepny, zásobovací trasy, letecké základny. Sedmdesát střel je dost na několik citelných úderných vln proti těmto cílům.

Proč přes Turecko, a proč právě teď

Klíčová otázka zní: proč rakety neposílá Washington přímo? Odpověď je prostá. Tyto konkrétní kusy patří Turecku. Ankara je v minulosti nakoupila od Spojených států, ale nyní je chce ze svých zásob vyřadit a uvolněné prostředky investovat do modernizace vlastní armády. Protože střely jsou amerického původu, musí každý jejich další převod projít souhlasem Washingtonu a kongresovým přezkumem.

Notifikace dorazila do Kongresu 3. srpna 2026. U transferů mezi zeměmi NATO platí patnáctidenní přezkumná lhůta, která běží i během kongresové pauzy a nestaví se. Senát má naplánované nelegislativní období od 10. srpna do 11. září, Sněmovna funguje v omezeném režimu. Prakticky to znamená, že pokud zákonodárci aktivně nezasáhnou společnou rezolucí nesouhlasu, převod může projít už kolem 19. srpna. Podle pravidel amerického exportního režimu exekutiva po splnění zákonných podmínek pokračuje automaticky.

Součástí notifikovaného balíku přitom nejsou jen rakety. Podle údajů z Congressional Record z 6. srpna 2026 jde i o 12 raketometů M270 a další munici. To naznačuje širší záměr posílit ukrajinskou palebnou architekturu, ne jen mediálně efektní jednorázový krok.

Turecká dvojkolejnost: zbraně a mír současně

Právě turecká role dělá z celého transferu větší politický signál, než jaký by odpovídal samotnému číslu 70. Ankara totiž hraje několik her najednou. Turecký ministr obrany Yaşar Güler koncem června 2026 veřejně zdůrazňoval jednotu NATO a posílení podpory Ukrajině. O necelé tři týdny později, 16. července, šéf turecké diplomacie Hakan Fidan na tiskové konferenci prohlásil, že pokračování istanbulských rozhovorů by bylo „velmi prospěšné“ a že Ankara nechce přenesení války do Černého moře.

Turecko tedy současně prodává zbraně, zprostředkovává jejich transfer a mluví o míru. Tato vícevrstvá hra není rozporná, je strategická. Silnější Ukrajina na bojišti může paradoxně zlepšit její vyjednávací pozici, a tím přiblížit jednání, která Ankara chce moderovat. Podle nás je právě tato dvojkolejnost důvodem, proč Moskva reaguje tak podrážděně. Nejde jen o 70 raket. Jde o to, že je posílá člen NATO, který si zároveň drží mediátorskou pozici, a Rusko nemá páky ani na jedno.

Moskva vyhrožuje, ale zastavit transfer nemůže

Ruská reakce na ATACMS má svůj precedent. Po úderech těmito střelami v Kurské oblasti v listopadu 2024 ruské ministerstvo obrany hovořilo o „přípravě odvetných kroků“. Stejná rétorika se opakuje i nyní; Moskva krok kritizuje jako eskalační a namířený proti mírovému procesu.

Jenže reálné páky na zastavení transferu má Washington a Kongres, nikoli Kreml. Přímá vojenská „odpověď na Turecko“ by nesla úplně jinou eskalační cenu než verbální útok na diplomacii; na druhé straně stojí členský stát NATO a americký exportní režim. Moskva proto sahá po tom, co umí nejlépe: zvyšuje rétoriku. Mluví o eskalaci, o podkopávání důvěry, o odvetě. Ale fakticky? Fakticky sleduje, jak se formalizovaný, obchodně zprostředkovaný a právně ošetřený transfer blíží k dokončení.

Co to změní na bojišti

Sedmdesát střel M39 ATACMS samo o sobě válku neotočí. Ale pro ruské týlové uzly do 165 kilometrů od fronty představuje hrozbu, kterou nelze ignorovat. Každá z těchto střel dokáže zasypat cílovou oblast stovkami submunicí, což je ideální proti letištím, otevřeným skladům a soustředěné technice. V kombinaci s dvanácti raketomety M270 a další municí z téhož balíku jde o výrazný operační příspěvek k ukrajinské schopnosti ničit logistiku protivníka v hloubce.

Ruská armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, ji už přes dva roky nedokáže porazit. Ukrajina systematicky využívá západní technologie a inovace ke stírání rozdílů v počtech i výzbroji. Sedmdesát balistických střel z tureckých skladů je dalším dílem této mozaiky, a Moskva to ví. Proto vyhrožuje. Protože vyhrožování je jediné, co jí zbývá.

Článek Rusko se děsí, protože ví, co přijde, tak vyhrožuje: 70 balistických raket ATACMS půjde na Ukrajinu z Turecka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně ATACMS umí a proč je to problém

ATACMS je pozemně odpalovaná taktická balistická střela s GPS/INS navedením, kompatibilní s odpalovači HIMARS i M270 MLRS. Podle amerického armádního přehledu zbraňových systémů existuje několik variant s doletem od zhruba 70 do 300 kilometrů. Ukrajina nejprve dostala kratší verzi s kazetovou hlavicí a dosahem přes 160 km. V březnu 2024 pak USA tajně dodaly delší variantu schopnou zasáhnout cíle až 300 km daleko, což potvrdila agentura AP v souvislosti s dubnovým úderem na ruské vojenské letiště na Krymu.

Klíčová kombinace vlastností:

• Mobilní odpal – stejné vozidlo, které včera vystřelilo běžnou raketu GMLRS na 80 km, dnes může odpálit ATACMS na 300 km. Protivník neví, co přilétá, dokud je pozdě.
• Balistická dráha – extrémně krátký varovný čas pro obránce.
• Přesné navedení – kombinace GPS/INS umožňuje zasáhnout konkrétní hangár, ne jen „oblast letiště“.

Ztráta bezpečného zázemí

Tvrzení, že se před ATACMS nikdo neschová, neznamená, že ji nelze zachytit. Ruská vrstvená protivzdušná obrana teoreticky dokáže balistický cíl sestřelit. Jenže praxe ukazuje něco jiného: průniky se dějí a cíle hoří.

Skutečný efekt je systémový. Rusko musí:

• Odsouvat letiště, sklady a štáby desítky kilometrů dál od fronty.
• Rozptylovat techniku, která dřív stála pohodlně pohromadě.
• Přidávat vrstvy protivzdušné obrany k objektům, které dřív žádnou nepotřebovaly.
• Prodlužovat logistické trasy, což zásobování zdražuje a zpomaluje.

Každý z těchto kroků stojí čas, techniku a lidské zdroje – i bez toho, aby jediná další střela skutečně dopadla. Právě tohle je podle nás jádro strachu na ruské straně: ne samotný výbuch, ale permanentní nejistota v prostoru, který býval klidným zázemím.

Od prvního úderu k ruské půdě

Chronologie ukrajinského nasazení ukazuje postupnou eskalaci:

Politické uvolnění pravidel pro použití ATACMS proti cílům na ruském území přišlo poté, co Moskva nasadila severokorejské balistické střely a zintenzivnila útoky na civilní infrastrukturu. Jake Sullivan z Bílého domu to v dubnu 2024 výslovně pojmenoval jako důvod změny amerického postoje.

Proč USA tak dlouho váhaly

Pentagon měl dva doložitelné důvody k opatrnosti. Prvním byl dopad na vlastní připravenost – americké zásoby ATACMS nejsou neomezené a brigádní generál Pat Ryder v září 2023 výslovně řekl, že každé rozhodnutí o dodávce zohledňuje bojovou připravenost americké armády. Druhým byla eskalační opatrnost: střela s dosahem 300 km mění charakter konfliktu, protože umožňuje zasáhnout cíle hluboko na ruském území.

Nástupce ATACMS už existuje. Precision Strike Missile (PrSM) s oficiálně uváděným dostřelem přes 400 km americká armáda převzala v prosinci 2023. O jeho případném dodání Ukrajině se zatím veřejně nerozhodlo.

ATACMS versus Storm Shadow: dva způsoby hlubokého úderu

Občas zaznívá otázka, proč Ukrajina potřebuje ATACMS, když už má britsko-francouzské střely Storm Shadow/SCALP. Odpověď je jednoduchá: jde o zcela odlišné zbraně pro odlišné scénáře. Storm Shadow startuje z letounu, letí nízko nad terénem a je optimalizovaná na předem plánované údery proti tvrdým pevným cílům – bunkrům, mostům, velitelským komplexům. ATACMS startuje ze země, letí balistickou dráhou a je rychlejší v celém cyklu od rozhodnutí po dopad. Ukrajina tak disponuje dvěma komplementárními nástroji: jedním pro chirurgické letecké údery, druhým pro bleskové pozemní zásahy v hloubce.

ATACMS není zbraň, která válku ukončí jedním úderem. Je to zbraň, která Rusko každý den nutí utrácet čas, techniku a logistiku jen za to, aby přežilo v prostoru, kde se dřív cítilo v bezpečí. A to je typ tlaku, který se na mapě neprojeví posunem linie – ale v ruském týlu se projevuje každou noc.

Článek Rusové se jí děsí, a zcela oprávněně. Jakmile Ukrajinci nasadí ATACMS, nikdo se před ní neschová se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán odstřelovaný raketomety HIMARS

Využití těžkých raketometů k odstřelování íránských cílů je vhodným doplněním leteckých a námořních útoků. Video (níže) ukazuje odpálení balistických raket MGM-140 ATACMS z několika M142 HIMARS, což jsou raketomety na podvozku nákladního automobilu, a každý může odpálit 1 raketu, uvádí Wikipedia. Američané evidentně používají salvu několika raketometů najednou – vidět jsou jen tři, ale nad nimi se ještě mihnou další tři rakety.

Írán dává zabrat americkému letectvu. Balistickými raketami mu zasáhl hned pět obrů. Washington volá po odvetě

Raketa ATACMS se k útokům na Írán hodí. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že nejspíše míří na cíle blíže pobřeží, jelikož mají novější verze max. dolet 300 km, uvádí Wikipedia. Rakety jsou podle všeho odpalované ze stanoviště nějakého amerického spojence v Perském zálivu, takže je jasné, že hluboko do nitra země proniknout nemohou. Díky navádění pomocí GPS jsou velice přesné a mají několik typů hlavic včetně kazetové; penetrační explozivní má mít pak hmotnost 247 kilogramů, což se zhruba vyrovná letecké pumě.

ATACMS zničila ponorku třídy Kilo

Cíle raket ATACMS v Íránu nejsou známé, ale Twz uvádí, že jedna z nich měla zničit íránskou ponorku třídy Kilo. Musela být zakotvená v přístavu, pravděpodobně v Bandar Abbásu, protože rakety nemají schopnost útočit na pohyblivé cíle. Ztráta ponorky je pro íránské námořnictvo citlivá. Na začátku války mělo ve výzbroji jenom tři. Jde o sovětskou konstrukci s dieselelektrickým pohonem vyzbrojenou šesti torpédy ráže 533 milimetrů, uvádí Wikipedia.

Stahují se mračna, Amerika přitvrdila. Přes 2 000 mariňáků míří k Íránu až z Pacifiku

Bránit se proti balistickým raketám íránská protivzdušná obrana nejspíše nemůže. Měla sice systémy S-300, které v některých verzích tuto schopnost mají, i když velmi limitovanou a diskutabilní. Hlavní ale je, že podle dostupných informací jsou všechny tyto systémy zničené. Balistické rakety má sice umět zachytávat ještě íránský systém dlouhého dosahu Bavar-373, uvádí Wikipedia, což je údajně obdoba ruského S-400, ale jde o tvrzení Íránu a nelze ho ověřit. I tyto systémy navíc měli Američané a Izraelci v prvních dnech války zničit.

Footage of U.S. Army HIMARS systems conducting a mass ATACMS tactical ballistic missile launch at Iran.

At least 6x launches can be seen. pic.twitter.com/tLixdlJPfg

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 12, 2026

Odpálení raket ATACMS na Írán (zveřejněno 12. března 2026)

Článek Americká armáda přitvrzuje. Zasypala Írán salvou balistických raket ATACMS. Jedna zničila sovětskou ponorku (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok svědčí o vysokém významu ruské základny

Letiště v Doněcku, dříve mezinárodní pýcha regionu, má pro ruskou okupaci zásadní symbolický i strategický význam. I když je po letech bojů terminál v troskách, samotný prostor slouží jako klíčový logistický uzel a předsunutá základna pro operace na Donbasu. Kontrola nad ním tak stále umožňuje Rusům upevnit nadvládu nad městem a vytvářet tlak na ukrajinské linie.

Z hlediska letectva je letiště důležité především pro provoz vrtulníků, jako jsou bojové Ka-52 Alligator a rovněž bojové Mi-28N, které odtud vyráží k přímé podpoře pozemních vojsk. Využívají ho také transportní vrtulníky Mi-8 pro rychlou evakuaci raněných a přesuny speciálních jednotek, jelikož postavení blízko fronty zkracuje čas reakce na aktuální vývoj.

Kromě toho slouží letiště v Doněcku jako základna pro rozsáhlé flotily průzkumných a úderných dronů, které jsou pro ruské dělostřelectvo „oči na nebi“. Strategická poloha navíc Rusům dovoluje umisťovat tam systémy PVO a elektronického boje, které kryjí okupovaný Doněck. Pro Ukrajinu je ničení techniky na tomto letišti prioritou, jelikož tak oslabuje ruský tlak.

Ukrajinská armáda v tomto případě nasadila balistické rakety ATACMS odpalované z raketometu M142 HIMARS a britské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow (francouzské verze jsou známé jako SCALP-EG). V prvním případě je dolet až 300 km, potvrzuje Wikipedia, v druhém pak kolem 450 km, uvádí Wikipedia, a obě zbraně jsou určeny k ničení strategických cílů.

To jenom svědčí o vysoké hodnotě zasažených budov, v nichž mělo docházet ke skladování dalekonosných íránských dronů Shahed 136, v Rusku vyráběných pod jménem Geran-2, a také odtud byly odpalovány. Ukrajinci tak provedli úder, který předejde rozsáhlým škodám na jejich infrastruktuře i vojenských objektech a zachrání nespočet životů.

Článek Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zasažena byla základna s bombardéry Su-24

ATACMS je taktická balistická raketa s dosahem až 300 km, a dosahuje tzv. supersonické rychlosti, když létá přes Mach 3, uvádí Wikipedia s tím, že má asistované inerciální navigační navádění, které jí zajišťuje bezprecedentní přesnost. Jednotlivé zdroje se shodují, že je menší než 10 metrů, a praxe opakovaně ukázala, že to jsou nanejvýš nižší jednotky metrů.

Ukrajinci prozradili, jak se jim podařilo Rusku zničit raketu Orešnik, a ruský voják natočil její výbuch

Ukrajinská armáda může rakety odpalovat z těžkých raketometů M142 HIMARS nebo M270, a i když je měla už dříve, na ruské území jimi nejspíše neútočila – ani přesto, že koncem května 2025 dostala povolení od jiných západních zemí řízené střely s dlouhým dosahem používat. Yahoo uvádí, že šlo 18. listopadu 2025 o jejich první použití za vlády Donalda Trumpa.

Jejich nasazení potvrdil Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny, a později se ukázalo, že nejméně jedna ATACMS zasáhla ruskou leteckou základnu Baltimore ve Voroněžské oblasti vzdálenou od hranic s Ukrajinou asi 180 km, ale pravděpodobně letěla z větší dálky, aby neměly ruské síly šanci zasáhnout odpalovací zařízení. Ukrajinská armáda sice útok na letiště nepotvrdila, ale OSINT analytici ze CyberBoroshno k tomu došli na základě zkoumání podkladů.

„Žába v hrnci“: Jak Vladimir Putin kroužil kolem NATO tak dlouho, až „přetaktizoval“

Očití svědci měli zveřejnit řadu videí, na jednom z nichž byly vidět čtyři kouřové stopy na obloze, které vytváří právě taktická balistická raketa ATACMS ve fázi aktivace hlavice nad cílem. A to nad letištěm Baltimore (též Voroněž Malshevo), z něhož operují letouny Suchoj Su-34, Su-24M, Su-24MR, MiG-25RB, vrtulníky Mi-8 a řada dalších, potvrzuje Wikipedia.

Rozsah škod vyšetřovatelé upřesňují a nelze je teď ani odhadovat, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že nejspíše nebudou po útoku jedné rakety velké. Každopádně i ztráta jednoho z letounů zabolí, i kdyby byl poškozen – a tedy vyřazen z aktivního nasazení. Konkrétně Su-24 je taktický bombardér z roku 1974, a i když má nejlepší za sebou, jako nosič zbraní stačí.

Stíhačky odstartovaly s povolením střílet. Žádný omyl, ruský letoun vletěl 8 km do vzdušného prostoru NATO

Wikipedia upřesňuje, že vznikl v počtu 1 400 kusů, z čehož provozuje zhruba tři stovky Rusko. Unese přitom až 8 000 kg zbraní na 9 závěsnících, např. rakety Ch-59 s doletem 200 km, nebo řízené pumy KAB-250 a KAB-500, které doletí díky konverzní sadě přes 60 km, ale díky nové sadě zvládají některé i více než 3násobek. Možnost odhazování pum má také MiG-25, ačkoliv nebyl navržen jako taktický bombardér, nýbrž jako stíhací a průzkumný letoun.

Armádní Zpravodaj vnímá útok nejenom jako lekci pro ruskou PVO, která zjevně nedokázala raketu nad letištěm sestřelit, ale primárně jako ukázku, že Američané v čele s prezidentem Donaldem Trumpem, který musí používání takových zbraní schvalovat, drží s Ukrajinou a zaujímají proti Rusku tvrdší postoj s cílem přinutit Vladimira Putina k ústupkům.

Kouřové stopy na obloze po taktické balistické raketě ATACMS nad ruským letištěm Baltimore ve Voroněžské oblasti

Článek Ruskou základnu se strategickým letectvem zasáhla balistická raketa ATACMS. Poprvé za vlády Donalda Trumpa – je to vzkaz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.