Útok z obou směrů Ukrajinci zastavili

V incidentu došlo 06. ledna 2026, když ruské jednotky zahájily masivní kombinovaný útok na pozice 71. brigády „Jäger“ 8. výsadkového sboru ukrajinské armády v oblasti Sumy, tedy jenom asi 30 km od hranic s Ruskem, konkrétně s Kurskou oblastí. Nepřítel se pokusil prorazit obranu mezi obcemi Andriivka a Oleksijivka, a vynaložil opravdu značné zdroje.

Kreml zuří a neví, co má dělat. Američané zveřejnili záběry, jak rychle v mezinárodních vodách zabrali ruský tanker

Jenom v první fázi nasadila ruská armáda pět pěších skupin, jejichž úkolem bylo proplížit se tajně k pozicím ukrajinských výsadkářů. Ti si jich ovšem všimli a zaútočili na ně ze strany, čímž jim postup narušili. Rusové s sebou pravděpodobně neměli žádný systém PVO, takže na ně drony útočily de facto neomezeně, hlavně potom ty bombardovací.

Nejspíše by jim stačil i starý MANPADS, který by mohl zničit alespoň velké drony. Wikipedia totiž vysvětluje, že bombardovací bývají často poměrně velké, v poloměru jde i o vyšší desítky centimetrů, což jim dává poměrně vysokou nosnost až 15 kg. Stejně tak použili Ukrajinci drony sebevražedné, které mohou nést improvizované nálože i protipěchotní granáty.

Video: ukrajinští vojáci natočili z pár metrů, co zbylo z ruského tanku T-80BVM. Věž se ani nepodařilo najít

Kupříkladu granát OG-7V z protitankového granátometu RPG-7 je fragmentační, a i když mají vojáci neprůstřelné cesty, s jistotou je zabije až na 7 metrů, uvádí Wikipedia, ale zraňovat umí i na větší dálku. Vedle toho je v obraně vidět tažená houfnice, ukrajinská armáda používá hojně třeba D-20 a D-30, event. moderní 2P22 Bohdana-BG s dosahem až 60 km.

To však platí pro raketově pohánění projektily. S těmi klasickými zvládne až 42 km, potvrzuje Wikipedia, ale i to je mimořádně dobrý dosah. Rusové zkusili následně zaútočit s pěchotou také z druhého směru, ale scénář byl úplně stejný. Smrt mělo v boji najít 42 útočících vojáků, a další byli nejspíše raněni, ale to ze záběrů posoudit nelze, a prohlášení to neuvádí.

Článek Video: Rusové spustili rozsáhlý útok, ale ukrajinští výsadkáři jim vpadli do boku. Dokonalý manévr rozhodl o jejich neúspěchu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sekundární výbuch dílo zkázy dokonal

I když nelze s jistotou říci, jakou houfnici chtěli ruští vojáci v zalesněném pásu ukrýt, vešla se do nákladního automobilu, podle čehož lze usuzovat, že byla tažená. V jejich výzbroji bývá hojně zastoupena D-20 ráže 152 mm zavedená koncem 40. let 20. století, jejíž dostřel je 17,4 km, ale s raketově poháněnými projektily až 24 km, uvádí Wikipedia, a pálí 5 ran v minutě.

Video: Rusové ztratili tři nejmodernější tanky, T-90M Proryv-3, v jedné bitvě. Nestává se často, aby jich poslali tolik

K dalším adeptům patří D-30 s dostřelem 15,4 km, kdežto s raketově poháněnými projektily až 21,9 km, uvádí Wikipedia. Z linek sjížděla o cca 20 let později, a stejně jako D-20 vyžaduje k obsluze osm členů, ale zpočátku má rychlost střelby 10 až 12 ran za minutu, při trvalé klesá na polovinu. Nevýhodou obou děl je, že musí být blízko bojové linie.

To se plně projevuje na záběrech, kdy nákladní auto objevily průzkumné drony, které operují v blízkosti fronty nepřetržitě, díky čemuž je v podstatě nulová šance, aby jim nepřítel proklouzl, i když si to myslel. Jakmile tedy dojel na pozici, M142 HIMARS vystřelil a jednou ranou ho zničil včetně houfnice a munice, jejíž explozi je na záběrech velmi dobře vidět.

Video: Ukrajinci vytrestali ty nejlepší z ruské armády. Udeřili na speciální jednotky, když byly pohromadě, a 120 jich pohřbili

Kdo by namítal, že už je HIMARS starý, nemá úplně pravdu. Sice byl zařazen již roku 2005, ale je neustále vylepšován, díky čemuž patří k nejlepším na světě. Jeho dostřel je až 300 km, pokud se jedná o balistické rakety ATACMS, ale běžně se pohybuje do 92 km, potvrzuje Wikipedia s tím, že může odpalovat jak klasické, tak kazetové rakety (některé mají kratší dosah).

Článek Video: HIMARS z nenadání rozmetal ruské vojáky, když zaujali pozici. Chtěli odstřelovat Ukrajince dělem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará sovětská děla musela být až příliš blízko

Ačkoliv dnes existují ke starým houfnicím mnohem lepší alternativy, stále poslouží původnímu účelu. Jejich největším handicapem je ovšem kratší dosah, což znamená, že jsou zranitelnější, jelikož musí být blíže u nepřátelských pozic. Tak jako tomu muselo být v případech na videu, kdy docházelo k jejich ničení pomocí jiných houfnic, nejspíše 2S22 Bohdana.

Video: MiG-29 rozmetal ruské velitelské centrum, kde se rotovali vojáci. Stačil jediný úder přesnou leteckou pumou

Všechny případy zničení se podařilo dobře zaznamenat průzkumnému dronu, a záběry jsou sestříhané tak, že jsou vidět samotné údery následované výbuchy, které jsou opravdu mohutné. Armádní Zpravodaj to přisuzuje odpálení munice, která musí být v těsné blízkosti, aby mohli vojáci pálit efektivně a rychle, ale zároveň to představuje riziko.

Mezi zničenými děly je jedno D-30, které poprvé sjelo z linky v roce 1960, a pro jednoduchou konstrukci je vyráběno dodnes, i když existují i mnohem výkonnější protějšky. Za jeho největší výhodu lze považovat vysokou rychlost palby – maximálně 10 až 12 ran za minutu, konstantně pak vydrží 5 až 6 ran za minutu. Její handicap je ovšem malý dostřel – maximálně sice 21,9 km, ale to je s raketovými projektily, a efektivní pouze 15,4 km, potvrzuje Wikipedia.

Ukrajina odpustila dezertérům: 29 000 vojáků se tak dobrovolně vrátilo do armády, aby bránili svou vlast proti Rusku

Zbylá děla jsou potom D-20 známá také jako M1955, což odkazuje na rok, v jakém byla zavedena do výzbroje. Je tedy o několik let starší než D-30, oproti níž má nicméně o něco lepší dostřel. Ten maximální je s raketovými projektily 24 km, zatímco efektivní 17,4 km. Má srovnatelnou rychlost palby 5 ran za minutu, případně a 65 ran za hodinu, uvádí Wikipedia. K její obsluze je potřeba 8 vojáků, zatímco D-30 vyžaduje o dva více.

2S22 Bohdana vznikla teprve v roce 2022, ale vyvíjena byla od roku 2016. Jedná se o ukrajinský produkt, který lze parametry srovnávat s nejlepšími západními protějšky. K obsluze je potřeba pěti vojáků, kteří dokáží zasahovat cíle vzdálené 42 km, s raketovým střelivem pak až 60 km, uvádí Wikipedia, což znamená, že se mohli držet mimo dosah nejenom ničených děl, ale stejně také nepřátelských dronů, a díky mobilitě hned po úderu měnit pozici.

Článek Video: Ukrajinská 2S22 Bohdana s mistrovskou přesností zničila 4 ruská děla. Doplatila na svůj největší handicap – nízký dosah se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rezervované zbraně mohou ihned na frontu

Houfnice D-30 pochází z 60. let 20. století, uvádí Wikipedia, ale pro svůj relativně dlouhý dolet a spolehlivost je hojně užívána i dnes. V průběhu času prošla řadou modernizací, resp. úpravou na základě jejích uživatelů, např. Čínou, Chorvatskem, Egyptem, Irákem apod. Její ráže je 122 mm a střílí projekty do vzdálenosti 15,4 km, raketově poháněné pak do 21,9 km.

Rozsáhlá modernizace 4 německých ponorek 212A je udělá extrémně nebezpečné. Ruská plavidla budou proti nim zaostalá

Zvládá přitom až 12 ran za minutu a do bojové pohotovosti ji lze uvést do 1,5 minuty od dosažení pozice. K její obsluze je potřeba 5 až 6 vojáků, což není na lidské zdroje ekonomické (třeba ve srovnání se samohybnou), ale zase je relativně malá, takže ji lze dobře maskovat. Je však nezbytné, aby působila poblíž bojové linie, což znamená pro ni i obsluhu riziko, že na postavení zaútočí drony – na zničení stačí dle Armádního Zpravodaje jeden.

Organizátoři kampaně „Dárek pro Putina“ popsali její cíl jako: „Nakupte šest houfnic D-30 pro ukrajinskou armádu. Podařilo se nám zajistit šest nových houfnic, které jsou k dispozici ihned po získání potřebných finančních prostředků. Vzhledem k současné situaci je to téměř zázrak, protože na většinu zbraní se čeká několik měsíců, než budou k dispozici. Naším cílem je těchto šest houfnic nakoupit a co nejrychleji je dodat na frontovou linii. Nákup a přeprava houfnic bude realizována ve spolupráci s Velvyslanectvím Ukrajiny v Praze.“

Rusovo největší selhání: Pokrovsk dobýt nedokáže, nemá na to. Ale opravdu se snaží, vojáků obětuje hodně

Ve výzbroji má přitom houfnice potenciál zůstat ještě dlouhá desetiletí. V Rusku ji například osadili na pásy a vytvořili tak bezpilotního robota, s nímž mohou vojáci sedící v bezpečí dojet na místo určení, a tam spustit palbu, aniž by riskovali životy – i když je možné, že se nepřítel zaměří na vysledování signálu mezi nimi a houfnicí, aby udeřil přímo na ně.

Článek Češi se opět semknuli a díky sbírce koupili Ukrajině 6 houfnic D-30 za skoro 60 milionů korun. Střílí až 12 ran za minutu až na 22 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice s malým zásobníkem nedaleko operátora

Myšlenkou systému D-30 na MTS-15 Klever je umístění klasické tažené houfnice na robotické pásové vozidlo. Defence-Blog uvádí, že myšlenka spočívá ve vytvoření dálkově ovládaného dělostřeleckého systému. Pásového robota MTS-15 má být operátor schopen ovládat na vzdálenost až 500 metrů, což není zase tolik. Houfnic e D-30 byla pro jeho potřeba upravena, a to tak, že je k ní připojen automatický nabíjecí systém se čtyřmi granáty. Teoreticky tak vozidlo působí jako platforma schopná sama dojet na určené místo a odpálit čtyři rány.

🇷🇺 Remote-controlled D-30 howitzer on MTS-15 will be presented during this year Army2024 expo. #Russia #Russian #Russians #Today #Exhibition #Military #Army #Drone #D30 #MTS15 #Howitzer #Cannon #Artillery #Army2024 pic.twitter.com/1l19veRa2Q

— TheGreyPatriot (@TheGreyPatriot_) August 9, 2024

Defence-Ua však upozorňuje, že jsou i lepší systémy, jelikož tento by bylo nutné docela často dobíjet. Sice by s ním mohla jet i obsluha, ale v takovém případě by v mnoha situacích postrádalo smysl, že je robotický. Hlavní myšlenkou by totiž mělo být předcházení ztrátám na lidských životech. Jak by ho ruská armáda nasazovala, však není jasné.

Dosah děla je jenom trochu přes 15 km

Houfnice D-30 je původem sovětská zbraň ráže 122 mm zavedená v mnoha státech světa, i když je již zastaralá. ArmyRecognition uvádí, že je schopna střílet do vzdálenosti 15,3 km a lze předpokládat, že to samé platí i pro zbraň na robotickém podvozku. Na současné poměry bojiště jde o relativně malou vzdálenost, kvůli níž se bude muset systém pohybovat v dosahu nepřátelských dronů, takže ho půjde relativně snadno odhalit a zničit.

Sovětské houfnice D-30 a 2S1 Gvozdika jsou královny bojiště. I přes značné stáří je v bojích na Ukrajině používají obě strany

Výhodou může být, že je D-30 na MTS-15 připravena k palbě 30 sekund od dosažení místa, zatímco rozložení nebo složení klasické houfnice trvá kolem 2 minut, uvádí MilIn. Zbraň tedy může snáze měnit svou pozici a nemusí ani čekat na tahač, ale na druhou stranu je s pásovým podvozkem větší a nápadnější než obyčejné tažené dělo. Její rychlost 12 km/h je přitom dost nízká, takže nelze předpokládat, že by mohla nějak rychle ujet. Jestli je koncept životaschopný nebo úplný nesmysl, se asi ukáže jenom při jeho nasazení v ostrém boji.

🇷🇺 #Russia unveils the MTS-15 Detelina, a 122mm unmanned self-propelled howitzer, at Army-2024. Set for combat testing in #Ukraine, it marks a new step in unmanned artillery. Featuring a D-30 howitzer on a robotic platform, it’s remotely controlled up to 500m away with a… pic.twitter.com/HefNwFOPv5

— Caliber English (@CaliberEnglish) August 16, 2024

Houfnice D-30 na MTS-15 Klever

Článek Bezpilotní ruská houfnice D-30 na pásech je jedinečná, ale zároveň působí jako zoufalý výkřik do tmy s řadou omezení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.