Co je GBU-39 a proč je pro Ukrajinu tak cenná

GBU-39/B Small Diameter Bomb je americká klouzavá bomba o hmotnosti zhruba 113 kilogramů. Navádí se kombinací GPS a inerciální navigace, dosah po odhozu z výšky přesahuje 70 až 110 kilometrů podle letového profilu. Vyrábí ji Boeing a klíčová vlastnost je přesnost na stacionární cíle známých souřadnic: most, přejezd, opěrný bod. Hlavice je víceúčelová, průbojná i tříštivá, přitom s nízkou pravděpodobností vedlejších škod.

Pro Ukrajinu je zásadní ještě jeden parametr: hustota nesené munice. Díky čtyřnásobnému závěsníku BRU-61/A lze pod jedno křídlo zavěsit čtyři bomby najednou. Jeden vzlet tak dokáže zasáhnout více cílů. Oproti těžším JDAM-ER je GBU-39 menší a přesnější na bodové objekty, přesně to, co potřebujete, když chcete trefit nájezd na most, nikoli srovnat celý městský blok.

Že nejde o spekulaci ze sociálních sítí, potvrzuje oficiální americká papírová stopa: kontrakt amerického ministerstva obrany z 30. září 2024 výslovně uvádí dodávku Small Diameter Bombs Increment One v rámci zahraničního vojenského prodeje pro Ukrajinu.

Sovětský letoun, americká bomba: jak to funguje

Na první pohled nedává smysl, že čtyřicet let starý sovětský stíhací letoun nese moderní americkou přesnou munici. Jenže Ukrajina má v improvizované integraci západních zbraní na sovětské platformy praxi. Pentagon už dříve veřejně potvrdil, že ukrajinské MiGy úspěšně používají americké protiradarové střely HARM. U GBU-39 šlo o podobný princip: upravený pylon, na něj nasazený závěsník BRU-61/A a režim předprogramovaných souřadnic.

Ten poslední bod je klíčový. Na rozdíl od F-16, kde pilot může cílové souřadnice aktualizovat za letu pomocí plně digitální avioniky, u MiGu-29 se GPS souřadnice cíle nahrají ještě před vzletem. Letoun pak funguje primárně jako nosič: dostane bombu do správné zóny odhozu a ta už si cestu k cíli najde sama. Podle Defence Express to omezuje flexibilitu proti pohyblivým cílům, ale na mosty a přejezdy, tedy objekty, které nikam neutečou, je to naprosto dostačující.

S příchodem F-16 do ukrajinského letectva se přesnost GBU-39 podle dostupných zdrojů ještě zvýšila, protože západní platforma umožňuje korekce za letu. MiG-29 ale zůstává důležitým nosičem, protože Ukrajina jich má víc a může je nasazovat častěji.

Proč je ničení mostů tak bolestivé

Zničený most neznamená jen díru v silnici. Znamená, že konvoj s municí, palivem a posilami musí hledat objížďku. Objížďka bývá delší, pomalejší, po horším povrchu, a hlavně předvídatelná. Náhradní trasa se stává dalším cílem.

Oficiální zpráva ukrajinského ministerstva obrany o výsledcích úderů za květen 2026 mluví o trvalé palebné kontrole logistických tras v Luhanské oblasti i na cestách ke Krymu. Kombinace zásahů do vozidel, skladů, opraváren a mostních přechodů podle ministerstva ztěžuje přesun ruských rezerv mezi sektory.

Rusové samozřejmě nenechají přejezd ležet. Telegram 412. brigády Nemesis popisuje vzorec, který se opakuje u řeky Žerebec: protivník přechody obnovuje „okamžitě po jejich zničení“. Pontony, improvizované přejezdy, ženijní technika. Jenže právě tím se dostává do začarovaného kruhu. Každá oprava je předvídatelný cíl pro další úder. Ženijní jednotky a těžká technika soustředěná u břehu jsou zranitelné. A celý cyklus „opravit a znovu ztratit“ stojí čas, materiál a životy.

Právě v tomto smyslu se zásobování hroutí. Ne jako jednorázový kolaps celé fronty, ale jako systematické narušování konkrétních logistických hrdel, které snižuje tempo přesunů, zvyšuje zranitelnost kolon a nutí ruské velení neustále improvizovat.

Zavedená taktika, ne jednorázový průlom

Aktuální video není první svého druhu. Veřejně doložené údery ukrajinského letectva na mostní přechody sahají minimálně do srpna 2024, kdy velitel vzdušných sil Mykola Oleščuk ukázal záběry z ničení mostů v Kurské oblasti. Další doložené zásahy pocházejí z 16. a 30. srpna téhož roku. Pozdější ukrajinské zdroje z roku 2025 už popisují GBU-39 na MiG-29 a Su-27 jako běžný nástroj proti mostům, opěrným bodům i koncentracím techniky.

Datum konkrétní akce z videa kanálu Soniashnyk veřejný zdroj neuvádí, nelze ji proto bez důkazu automaticky klást do žádného konkrétního měsíce. Jisté je, že zapadá do dlouhodobého vzorce, který Ukrajina buduje už dva roky.

Co to znamená pro frontovou linii

Dopady závisí na tom, jak důležitý byl zasažený uzel. Čím méně pevných mostů a asfaltových spojení v daném sektoru, tím větší efekt i po „pouhém“ lokálním poškození. Bez znalosti přesné lokace nelze poctivě tvrdit, že jeden úder změní průběh celé fronty. Ale vzorec je jasný: pomalejší rotace jednotek, menší pružnost přesunů, větší koncentrace vozidel na zbylých průjezdech.

Síla tohoto přístupu nespočívá v jedné „zázračné“ bombě. Spočívá v tom, že relativně levná a přesná munice nutí Rusy pořád dokola opravovat, objíždět a znovu chránit stejná úzká místa. Každý opravený přejezd je další cíl. Každá objížďka je další kolona, kterou lze zasáhnout. A každý den zdržení znamená méně munice a paliva na frontě, kde se počítá každý granát.

Článek Video: Ukrajinské MiGy-29 rozmetaly mosty a přejezdy americkými bombami GBU-39. Rusům se zhroutilo zásobování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

„Matka všech bomb“ by Fordó rozmetala na kusy

Ještě než dojde k eskalaci konfliktu do takové míry, že se do něj vojenským způsobem vloží Spojené státy americké, chce Donald Trump řešit záležitost mírovou cestou namísto bombami, ale zároveň prý nemá náladu s Íránem o příměří vyjednávat a očekává jeho úplnou kapitulaci. Zároveň upozornil, ať si nezahrává: „Pokud (Íránci) něco udělají našim lidem, půjdeme na to tvrdě, ‚shodíme rukavice‘. Myslím, že ví, že se nemá dotýkat našich vojáků.“

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že Donald Trump dle vysokého amerického představitele považuje za klíčové zničit masivní bunkr ve Fordó, v němž je lokalizováno íránské podzemní zařízení na obohacování uranu. Byla by to podle něj páka, jak přimět režim k uzavření dohody, která vy ho zavazovala k nešíření jaderných zbraní – právě to má být totiž důvod, proč Izrael zaútočil – ostatně už týdny dopředu věděl, že je blízko k jejich vyrobení, ale spoléhal se, že dojde k uzavření uspokojivé jaderné dohody mezi Íránem a Amerikou.

I když to nebylo z oficiálních zdrojů potvrzeno, nabízí dle redakce Armádního Zpravodaje jediná možnost, jak nejaderným způsobem rozbít íránskou pevnost Fordó – GBU-43/B MOAB známá také jako matka všech bomb. Nebylo by přitom nutné rozmetat celou skálu. Jak podle theGuardian uvedl americký fyzik David Albright, prezident Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost, Izrael má bunkr Fordó velmi dobře zmapovaný, takže ví, kam udeřit.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Stačilo by podle něj zničit přístupové tunely a systémy ventilace, aby bylo zařízení vyřazeno z provozu. GBU-43/B (MOAB) má podle Wikipedie hmotnost 9 850 kg, z čehož tvoří 8 500 kg trhavina, jejíž výtěžnost je 11 tun TNT. Jenom pro srovnání, Američané měli kdysi historicky nejmenší a nejslabší jadernou bombu W54 s výtěžností 10 až 20 tun TNT, uvádí Brookings, což je srovnatelné s matkou všech bomb GBU-43/B, ale ve výzbroji už není.

Záběry níže ukazují na začátku test matky všech bomb americkým letectvem v roce 2003, a poté její dopad na jeskynní a tunelové systémy v okrese Achin v provincii Nangarhár ve východním Afghánistánu v 19:32 tamního času 13. dubna 2017. Je nepochybné, že by několik z nich dokázalo íránský bunkr zdevastovat, ale není jasné, kolik jich existuje. GBU-43/B mohou přitom nést letouny C-130 Hercules, konkrétně varianty MC-130E Combat Talon I nebo MC-130H Combat Talon II, ale ty má pouze americké letectvo.

Článek Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.