Odkud se vzalo číslo 28 raket

Demonstrátor předvedený v Ostravě nesl čtrnáct raket FZ275 ve dvou sedmiranných blocích pod křídly. Skyfox ale disponuje pěti závěsníky, čtyřmi podkřídelními a jedním pod trupem. Právě podtrupový závěsník je vyhrazen pro zaměřovací pod Phoenix 10 australské firmy SiNAB, který zajišťuje elektrooptické a infračervené sledování cíle, laserové značení a datový downlink. Zbývají tedy čtyři křídlové pylony. Při osazení každého z nich sedmiranným blokem vzniká maximum 28 raket; plánovaná plná konfigurace, nikoli to, co zatím prošlo veřejnou prezentací.

Samotná raketa FZ275 od Thales Belgium je poloaktivně naváděná laserem: zaměřovací pod „osvítí“ cíl laserovým paprskem a raketa letí na odraženou energii. Výrobce uvádí účinný dosah přibližně 1,5 až 7 kilometrů. Proti pomalejším jednosměrným dronům typu Šáhid, které létají rychlostí kolem 150 až 185 km/h, je to koncepčně čisté řešení: pilot má na palubě dost munice na celou hlídku a každý výstřel stojí řádově 600 tisíc až 1,2 milionu korun. To zní hodně, dokud si člověk neuvědomí, že klasická střela vzduch-vzduch krátkého dosahu vyjde na několikanásobek.

Sedmkrát levnější než F-16, a co to znamená v praxi

Aero u Skyfoxu deklaruje provozní náklady pod 2 000 eur za letovou hodinu. Americké ministerstvo obrany pro rozpočtový rok 2026 uvádí hodinovou sazbu F-16C na 14 818 dolarů a u F-35A dokonce 18 600 dolarů. Rozdíl je nominálně více než sedminásobný.

Přepočteno na typickou čtyřhodinovou protidronovou hlídku:

K tomu je třeba připočíst cenu munice. Stíhačka na dron typicky vypálí střelu AIM-9X Sidewinder, která stojí kolem 10 milionů korun. Skyfox místo toho použije raketu za zlomek této částky. Justin Bronk z britského think-tanku RUSI v analýze z letošního září upozorňuje, že ukrajinské F-16 už dnes na protidronových misích zbytečně pálí drahé hodiny únavové životnosti draků a zásoby špičkové munice. Skyfox má být právě tím odlehčením; ne náhradou stíhaček, ale specializovaným doplňkem, který jim uvolní ruce.

Co Skyfox umí, a co ne

Platforma má maximální rychlost 780 km/h, praktický dostup přes 8 000 metrů a vytrvalost až 4 hodiny 50 minut s přídavnými nádržemi. Životnost draku dosahuje 15 000 letových hodin. Pro protidronovou hlídku jsou to solidní parametry: letoun dokáže kroužit nad ohroženou oblastí dostatečně dlouho a reagovat na cíle detekované pozemními radary nebo aliančním vzdušným obrazem.

Klíčové omezení je ale absence vlastního palubního vyhledávacího radaru. Drone Hunter spoléhá na externí senzory a datalink; palubní Phoenix 10 slouží k identifikaci a sledování cíle, ne k jeho prvotnímu vyhledání na desítky kilometrů. Proti rychlým manévrujícím dronům nebo v prostředí silného elektronického rušení to může být slabina. Francouzi zvolili jinou cestu: letos v červenci validovali protidronovou konfiguraci Rafale nazvanou LADAC, kde cíl vyhledá výkonný palubní radar a označí pod Talios. Rafale ale stojí násobky Skyfoxu, jak při pořízení, tak v provozu.

Pořizovací cena jednoho Skyfoxu se podle dostupných sekundárních zdrojů pohybuje pod 240 miliony korun. Přesnou částku Aero veřejně neuvádí, ale i v horním odhadu jde o zlomek ceny moderní stíhačky.

Kdo už Skyfox létá a kdo chce Drone Huntera

Exportní základna roste rychle. Vietnam převzal dvanáct kusů, Maďarsko objednalo dalších dvanáct a do listopadu 2025 jich osm dostalo. Letos v červnu Aero oznámilo kontrakt až na čtyři stroje pro Angolu a další zakázku pro nejmenovaného civilního zákazníka v Severní Americe. V Česku šest Skyfoxů provozuje státní podnik LOM PRAHA pro výcvik pilotů, včetně přípravy budoucích pilotů F-35, které česká armáda pořizuje.

Varianta Drone Hunter je ale zatím v jiné fázi. Říjnové memorandum s Thales Belgium počítá s pokračující integrací a živými testy 70mm raketového systému. Aero mířilo na připravenost konverzního kitu do konce roku 2026, praktické nasazení u prvního zákazníka je ale reálné nejdřív v roce 2027. Veřejně oznámený odběratel přímo pro tuto konfiguraci zatím neexistuje.

Bronk z RUSI jde ještě dál a navrhuje vytvořit mnohonárodní alianční letku šestnácti až dvaceti čtyř specializovaných strojů, nasaditelnou v Rumunsku, Polsku nebo Pobaltí. Argument je ekonomický i operační: levnější stroj s levnější municí chrání alianční vzdušný prostor a šetří drahé stíhačky pro úkoly, které lehký podzvukový letoun nezvládne. Nejde o schválený plán NATO, jde o analytický návrh, který ale přesně pojmenovává díru v alianční protidronové architektuře.

Proč to dává smysl právě teď

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, ukázala jednu nepříjemnou pravdu: drony za statisíce korun dokážou zaměstnat stíhačky za stovky milionů. Ekonomika takového boje je pro obránce devastující. Každý start F-16 kvůli pomalému Šáhidu znamená opotřebení drahého draku, spotřebu drahé střely a blokování kapacity, která může chybět proti skutečné vzdušné hrozbě.

Skyfox Drone Hunter neřeší celý problém. Nemá radar, nemá nadzvukovou rychlost, nemá schopnost vzdušného boje proti pilotovaným letounům. Ale přesně to je pointa: nemusí. Jeho role je být levným specialistou na jeden konkrétní úkol, kroužit, čekat a sestřelit dron za cenu, která nedává finančnímu řediteli ministerstva obrany důvod k nespavosti.

České letadlo s belgickými raketami a australským zaměřovačem zatím existuje jako rozpracovaná konfigurace, ne jako zavedený bojový systém. Ale koncept, který za jednu hlídku ušetří přes milion korun oproti F-16, si pozornost zaslouží; zvlášť v době, kdy evropská obrana hledá řešení, která fungují rychle a nestojí jako celý státní rozpočet.

Článek Česko a Belgie vyvíjí L-39 Skyfox Drone Hunter. Ponese 28 laserových raket, drony sestřelí za zlomek ceny F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.