Trojí eskalace v jednom víkendu

Květnový víkend v Kyjevě přinesl souběh tří věcí, které se nedají číst izolovaně. Nejprve, v noci na 24. května, přišel jeden z nejtěžších vzdušných útoků na ukrajinskou metropoli od začátku plnohodnotné války. Podle ukrajinských ozbrojených sil zahrnovalo 690 vzdušných prostředků, 600 bezpilotních letounů a 90 střel. Reuters útok zařadil mezi historicky nejmasivnější bombardování Kyjeva a zdůraznil, že Rusko při něm poprvé v tomto měřítku nasadilo hypersonickou balistickou střelu Orešnik.

O den později ruské ministerstvo zahraničí veřejně oznámilo záměr provádět „systematické údery“ na kyjevská rozhodovací centra a doporučilo cizincům i diplomatům město opustit. Nebyla to vágní hrozba, agentura TASS přinesla plné znění, kde Moskva explicitně jmenuje diplomatické mise jako subjekty, které by měly zvážit odjezd. A v noci na 26. května přišla další vlna: AP potvrdila noční útok více než stovkou dronů a dvěma balistickými střelami.

Rétorika a vojenská akce se tu prolnuly do jednoho celku. Právě to je podle Drmoly klíčové: nejde jen o slova a nejde jen o bomby. Jde o koordinovaný nátlak.

Co znamená „dochází čas“

Bylo by snadné si pod tímto výrazem představit bezprostřední kolaps Ruska. Jenže data ukazují něco složitějšího. Britská delegace při OBSE na konci dubna 2026 přednesla hodnocení, podle kterého ruské ztráty (tedy souhrn zabitých a zraněných) v prvních měsících roku 2026 přesahovaly 30 tisíc měsíčně. Kumulativně od února 2022 se blíží 1,3 milionu. A vojenské zisky? Britové je označují za minimální.

Analytický portál Re: Russia ve své jarní prognóze popisuje situaci jako poziční pat. Průlom v Donbasu, který ruské velení opakovaně avizovalo, se neuskutečnil. Nejpravděpodobnějším scénářem zůstává opotřebovací válka se slábnoucí intenzitou, nikoli čistý zlom.

Drmola sám v březnovém komentáři pro TN popisoval Putina jako aktéra, který používá „zdržovací taktiku“ a nedodržuje deklarované dohody. „Dochází čas“ v tomto rámci neznamená kalendářní konec války. Znamená rostoucí tlak na Kreml vykázat výsledek dřív, než se poměr obrovských ztrát a mizivých zisků stane neudržitelným i pro domácí publikum.

Evropa odmítá, Washington mlčí

Reakce Západu na ruskou výzvu odhalila zajímavou asymetrii. Evropské státy zvolily konfrontační tón. Polské ministerstvo zahraničí ještě 25. května veřejně prohlásilo, že případný zásah jeho diplomatické mise bude považovat za úmyslný akt. Francie o dva dny později předvolala ruského velvyslance a označila ruské kroky za důkaz vojenské slepé uličky. Podle přehledu Euronews obdobně postupovalo Španělsko, Německo, Nizozemsko i Estonsko.

Spojené státy navenek zvolily jinou strategii. Žádná veřejná polemika s Moskvou, žádné předvolávání. Americká ambasáda v Kyjevě podle aktuální stránky State Departmentu zůstává otevřená a fungující, což je samo o sobě signál, jen tišší. Washington zjevně nechce ruskou hrozbu legitimizovat veřejnou reakcí, zatímco evropské vlády chtějí demonstrativně zneplatnit pokus Kremlu izolovat Kyjev a zastrašit diplomatické sbory.

Podstatné je, že ministerstvo zahraničí ČR má k 27. květnu v platnosti varování před cestami na celé území Ukrajiny s výslovným upozorněním, že schopnost pomoci občanům je omezována četností ostřelování. Samostatnou protestní nótu vůči Moskvě kvůli tomuto konkrétnímu varování se nám veřejně dohledat nepodařilo.

Rok 2022 versus rok 2026: obrácené role

Srovnání s únorem 2022 je výmluvné. Tehdy se ze západní strany stahovali diplomaté; americký State Department nařídil odjezd většiny zaměstnanců ambasády a 13. února 2022 suspendoval konzulární služby v Kyjevě. Západ tehdy reagoval na hrozbu, která teprve přicházela.

V květnu 2026 je situace obrácená. Varuje Moskva, a činí tak uprostřed už probíhající války, po letech pravidelných útoků na město. Není to signál „něco může začít“. Je to součást psychologické a diplomatické fáze konfliktu, který trvá čtvrtým rokem. Kreml se snaží vytvořit dojem, že přichází něco kvalitativně nového, jenže data o frontové linii mluví spíš o pokračování téhož, jen s hlasitějším doprovodem.

Co z toho plyne pro bezpečnost Evropy

Bezprostřední kinetická hrozba pro Českou republiku nebo další země NATO z tohoto konkrétního kroku neplyne, to je třeba říct jasně. Co ale roste, je diplomatický, psychologický a hybridní tlak. Rusko testuje, jak daleko může zajít v zastrašování zahraničních misí na území suverénního státu. Reakce Polska a Francie naznačují, že Evropa tuto hranici hodlá bránit viditelně.

Podle nás je současná eskalace především důkazem toho, že Kreml potřebuje vyrábět dojem iniciativy tam, kde ji fronta nedodává. Třicet tisíc ztrát měsíčně a poziční pat nejsou vizitka vítězství. Jsou důvodem, proč Moskva sahá po stále hlasitějších hrozbách, a proč analytik z Brna mluví o tom, že Putinovi dochází čas.

Článek Analytik z Masarykovy univerzity má jasno: „Putin cítí, že mu dochází čas. Jinak by neeskaloval napětí“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.