Foxbat: interceptor, který děsil Západ

Označení MiG-25, v kódu NATO „Foxbat“, se v západních zpravodajských analýzách objevovalo od konce šedesátých let jako synonymum sovětské technologické hrozby. Letoun navrhla konstrukční kancelář Mikojana a Gureviče s jediným cílem: co nejrychleji vystoupat do velké výšky a zničit nepřátelský bombardér nebo průzkumný letoun raketami dříve, než stihne uniknout.

Čísla byla děsivá. Bojová verze MiG-25P dosahovala podle National Museum of the U.S. Air Force maximální rychlosti kolem Mach 2,83, tedy zhruba 3 000 km/h. V neozbrojeném profilu se experimentální exempláře dostávaly až k Mach 3,2. Praktický dostup přesahoval 20 000 metrů, dolet činil přibližně 2 570 kilometrů. Pohon obstarávaly dva proudové motory Tumanskij R-15B-300, každý s tahem kolem 110 kN v přídavném spalování. Výzbroj tvořily čtyři řízené střely vzduch-vzduch R-40 s dosahem přes 30 kilometrů.

Pro srovnání: americký SR-71 Blackbird, jediný západní letoun srovnatelné kategorie, byl ještě rychlejší. Podle NASA dokázal kontinuálně křižovat nad Mach 3 déle než hodinu a CIA mu přiznala oficiální rekord 3 529 km/h. Jenže Blackbird nebyl stíhačka. Nenesl radar ani rakety. Byl to čistě průzkumný stroj. Foxbat zůstával nejrychlejším ozbrojeným bojovým letounem na světě.

Co Západ zjistil, a co ho překvapilo

Japonci letoun zadrželi a přes sovětské protesty umožnili americkým specialistům jeho rozebrání. Analýza trvala týdny. Do Sovětského svazu se MiG-25P nakonec vrátil ve třiceti přepravních bednách.

Výsledky překvapily na obou stranách spektra. Foxbat nebyl elegantní technologický zázrak, jak se mnozí obávali. Konstrukce draku byla z velké části z niklové oceli, nikoli z titanu. Avionika používala vakuové elektronky místo tranzistorů, řešení archaické, ale odolné vůči elektromagnetickému pulsu. Radar Smerč-A byl výkonný, avšak jednoduchý. Celý stroj byl brutálně účelový: obří motory, minimální manévrovatelnost, žádný komfort.

Americký diplomatický záznam z té doby zaznamenal, že Sovětský svaz zůstal „silně znepokojen“ nejen defekcí, ale i tím, že stroj nedostal okamžitě zpět. Šlo o dvojitou ránu na prestiž: tajný letoun přistál na nepřátelském území a nepřítel ho prozkoumal do posledního šroubu.

Klíčové zjištění ale znělo jinak, než čekal kdokoli. MiG-25 nebyl univerzální stíhačka schopná ovládnout vzdušný prostor. Byl to specialista na jednu disciplínu: rychlý výstup, přímočarý přelet a odpálení střel na velký, málo manévrující cíl. V klasickém vzdušném souboji by proti moderní západní stíhačce neobstál.

Eagle proti Foxbatu: odpověď, která změnila pravidla

Právě strach z MiGu-25 pomohl zformovat požadavky na americký F-15 Eagle. Kořeny programu sahaly do poloviny šedesátých let a do hořkých zkušeností z Vietnamu, kde americké letectvo zjistilo, že potřebuje specializovanou vzdušnou převahu, ne univerzální bombardovací platformy. Foxbat ale hrozbu zostřil a urychlil vývoj.

F-15 byl koncipován jako přesný protipól: poměr tahu k hmotnosti přes jedna ku jedné, nízké plošné zatížení pro ostré manévry, velký a výkonný radar APG-63 a schopnost boje mimo vizuální kontakt. Jak připomíná Air & Space Forces Magazine, izraelský F-15 sestřelil syrský MiG-25 už v únoru 1981. Letoun, proti němuž byl Eagle navržen, padl právě jeho rukou.

Západ tedy nereagoval na Foxbat tím, že by stavěl něco ještě rychlejšího. Reagoval změnou doktríny. Rychlost přestala být hlavním měřítkem kvality stíhačky. Důležitější se stal radar, manévrovatelnost, situační přehled a taktická flexibilita.

Nepřekonán, ale v čem přesně?

Tvrzení, že MiG-25 zůstává nepřekonán, vyžaduje přesnost. Experimentální verze tohoto letounu, pilotovaná Alexandrem Fedotovem, dosáhla 31. srpna 1977 absolutního výškového rekordu 37 650 metrů. Podle Mezinárodní letecké federace FAI tento rekord platí dodnes, v roce 2026, téměř padesát let poté. Žádný jiný letoun s proudovým pohonem se výše nedostal.

U sériových bojových strojů zůstává Foxbat mezi absolutně nejrychlejšími a nejvýše létajícími typy. Jeho přímý nástupce MiG-31 Foxhound, ve službě od roku 1981, je systémově schopnější: nese výkonný radar Zaslon s fázovaným polem, dlouhodosahové střely a dvoučlennou posádku. Ale v čisté rychlosti a dostupu svého předchůdce nepřekonal. Rusko vyřadilo poslední MiG-25RB(T) v listopadu 2013, zatímco modernizované MiGy-31 létají dál.

Foxbat tak paradoxně ztělesňuje poučení, které jeho vlastní defekce pomohla formulovat: nejrychlejší stíhačka světa nemusí být nejlepší stíhačkou světa. Viktor Belenko to věděl. A po 6. září 1976 to věděl i Západ.

Článek Sovětský pilot před 50 lety zradil svou zemi a ukradl nejrychlejší stíhačku světa. MiG-25 je dodnes nepřekonán se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyzbrojený MiG-25 budil velké obavy

Parametry nového sovětského letounu MiG-25, který byl v aktivní službě od roku 1970, byly impozantní. Maximální rychlost Mach 3,2, uvádí Wikipedia, tedy jen o něco méně než legendární Lockheed SR-71 Blackbird, což ale nebyl ozbrojený bojový letoun, kdežto sovětský nesl 4 radarem navádění střely R-40, neboť měl sloužit hlavně k zachytávání nepřátelských bombardérů a dalších letadel. Vytvořil také řadu rekordů – nejen rychlostních, ale třeba i v dostupu. Není proto divu, že se ho Západ tak obával.

iZdroj fotografie: CIA

Co přesně umí, mohl ovšem zjistit až v roce 1976. Nespokojený sovětský pilot Viktor Belenko sloužící nedaleko Vladivostoku se rozhodl se svým MiG-25P, což byla první verze letounu, utéct na Západ. Do Kanady nebo Ameriky to ale bylo daleko, tak si vybral Japonsko. Wikipedia uvádí, že při svém letu 06. září zamířil k japonským ostrovům, a nakonec se mu podařilo najít malé letiště Hakodate, kde přejel dráhu, která byla krátká, a praskla mu pneumatika. Při přistání už mu přitom zbývalo palivo jenom asi na půl minuty letu.

Sovětský stroj technici pečlivě prozkoumali

Letoun samozřejmě okamžitě zajímal japonské a americké techniky, neboť to bylo poprvé, kdy se mohli k obávanému možnému protivníkovi dostat. A lze říci, že ho rozebrali do posledního šroubku. NationalInterest uvádí, že si poté mohli západní letečtí velitelé vydechnout, jelikož zjistili, že jsou schopnosti MiG-25 nadhodnocené. Sověti nepoužili titan, ale ocel, takže byl těžký a spotřebovával velké množství paliva. Jeho motor teoreticky mohl dosáhnout rychlosti Mach 3,2, ale pak se rozsypal, takže v reálu piloti létali maximálně Mach 2,83.

Inženýři celého světa by se měli poučit z ruského Suchoje Su-57. Často je vysmívaný, ale má unikátní koncept, který hodně nabízí

Ani radar sovětského letounu nebyl tak efektivní, zvláště proti nízko letícím letadlům. Závěr byl, že je nový americký McDonnell Douglas F-15 Eagle, který vznikl i kvůli MiG-25, mnohem lepší. Japonsko ho pak rozebraný vrátilo do SSSR, který ho poté, co bylo jeho tajemství odhaleno, začal i exportovat. Viktor Belenko skončil v Americe, kde poskytl specialistům řadu informací. Poté dostal občanství, oženil se a měl dva syny, a zemřel v roce 2023 ve věku 76 let.

Článek Sovětský pilot MiG-25P už nechtěl posluhovat režimu SSSR, tak utekl do Japonska. Američany prozkoumání letounu uklidnilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stále přežívající MiG-31 Foxhound

Letoun Mikoyan MiG-31 Foxhound je v současné době nejrychlejším sériově vyráběným vojenským letounem světa, a stále je v aktivní službě – provozuje ho pouze ruské a kazachstánské letectvo. Jde o stroj zkonstruovaný v 70. letech 20. století v Sovětském svazu, přičemž se jedná o nadzvukový záchytný stíhací letoun, který má ale také schopnost odpalovat protiradarové střely, a upravená verze i hypersonické Ch-47M2 Kinžal.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Z trojice nejrychlejších je tento letoun jediný, který nedosahuje trojnásobné rychlosti zvuku – jeho „maximálka“ je Mach 2,83. Té dosahuje za pomoci motorů s přídavným spalováním Soloviev D-30, a mimo to má schopnost vystoupat do vysokých výšek, konkrétně až do 25 kilometrů.

MiG-31 na Ukrajině odpálil střelu Kinžal na pozemní cíl, ale je určený hlavně k likvidaci strategických bombardérů a řízených střel

Velmi obávaný MiG-25 Foxbat

Letoun Mikoyan MiG-25 Foxbat je předchůdcem výše uvedeného MiG-31 a do výzbroje sovětského letectva byl zařazen v roce 1970. Vyvinut byl pro stíhací boj na dlouhou vzdálenost, a to hlavně k sestřelování strategických bombardérů. Jeho existence vyvolala v USA veliké pozdvižení, hlavně když se zjistilo, že je schopen překonat rychlost Mach 3. Konstrukci má ocelovou, čímž se inženýrům podařilo vyřešit některé problémy s teplem.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Ačkoliv byla rychlost letounu až Mach 3,2, většinou nelétal rychleji než Mach 2,83, aby neponičil motory. Přesto byl pro své výkony velmi obávaným protivníkem, ve výzbroji ho přitom měl nejen SSSR, ale i další státy. Posledním velkým uživatelem bylo do roku 2022 Alžírsko, ale i to už vyřadilo MiG-25 z výzbroje, a dle některých zpráv má mít několik těchto letadel Sýrie.

Jako letět v kulce z pistole: jak byl Sovětský svaz oklamán a dodal Američanům materiál na výrobu „špeha“ SR-71 Blackbird

Nepřekonatelný SR-71 Blackbird

Historicky byl nejrychlejším sériově vyráběným vojenským letounem světa americký Lockheed SR-71 Blackbird, který sloužil jako strategický průzkumný letoun – nebyl tedy vyzbrojený. Spoléhal se na to, že je jeho rychlost a letová výška natolik vysoká, že ho nemůže nic ohrozit. Byl schopen dosahovat rychlosti Mach 3,3 a létat ve výšce až 26 kilometrů.

Do výzbroje byl letoun zařazen v roce 1966, a sloužil pouze do roku 1998; NASA jej ale používala ještě o rok déle. Konstrukce letadla byla převážně z titanu, a konstruktéři použili i kompozitní materiály, aby se dokázali vypořádat s teplem při vysokých rychlostech. Stroj měl navíc velmi malý radarový průřez, což znesnadňovalo jeho zachycení.

Článek 3 nejrychlejší vojenské letouny světa v historii zůstávají nepřekonány: v provozu zůstal jediný, 2 z nich mají na svědomí Sověti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.