Modernizovaná Šilka má kanony i střely

Podrobností o novém slovenském kompletu ZSU-23-4 SVK je velmi málo, a v podstatě lze vycházet jenom z toho, co bylo představeno na veletrhu EDEX 2025. ArmyRecognition uvádí, že nejviditelnější změnou na zbrani je instalace boxu, z něhož by měly být odpalovány protiletadlové střely. Vedle toho měl dostat také radar, ale není jasné, zda se jedná o původní radar RPK-2 Tobol nebo nějaký nový, který by schopnosti Šilky zlepšoval.

Video: Ruská mechanizovaná kolona vtrhla do Pokrovsku. Ukrajinci rozpoutali krvavé peklo

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že pokud by dostala Šilka detekční zařízení schopné odhalit moderní drony, mohla by být zbraní dostačující k jejich likvidaci. WeaponSystems uvádí, že čtyřhlavňový komplet ráže 23 milimetrů dokáže chrlit projektily kadencí až 4 000 ran za minutu – hustá palba by mohla být proti dronům velmi účinná, pokud bude dobře zaměřená. Protiletadlové střely, nejspíše tepelně naváděné, jako jsou Stinger nebo Mistral, by zase mohly ničit větší drony, ale třeba i řízené střely, letadla a vrtulníky.

Cíle zničí na 2,5 km, a to i za jízdy

Původní komplet Šilka byl zaveden do výzbroje již v roce 1960, uvádí Wikipedia, a ve své době se jednalo o obávanou zbraň, která mohla ničit nízko letící letadla a vrtulníky. Její kanony mají dosah 2,5 kilometru do dálky a zhruba 1,5 kilometru do výšky, což je dostatečné, aby si dokázaly poradit s menšími nebo středními typy dronů operujícími dnes na frontě. Komplet je navíc umístěn na pásovém podvozku, takže může doprovázet jednotky i do bojové linie.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Na své cíle, i když s menší přesností, může pálit dokonce i za pohybu, což je obrovská výhoda. Má čtyřčlennou osádku a dokáže se pohybovat rychlostí až 50 km/h, ale v terénu méně. Mnohé armády ji už z výzbroje jako zastaralou vyřadily, ale stále zůstává u ozbrojených sil hlavně chudších zemí, například v Africe nebo Asii. Pokud by se ji podařilo upravit tak, aby byla účinná proti dronům, a zároveň úprava nebyla extrémně drahá, mohla by to být pro slovenskou firmu spadající pod koncern Czechoslovak Group trefa do černého.

Článek Slovensko představilo modernizovanou „Šilku“. PVO, která střílí i za jízdy a mohla by se stát metlou dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sověti poprvé použili děla ráže 57 milimetrů

Těžké ztráty způsobené mobilní protivzdušnou obranou vedly sovětskou armádu, aby vytvořila konstrukci podobného systému na pásovém podvozku. Nejvíce se měla inspirovat německým prototypem Flakpanzer IV Kugelblitz. V Sovětském svazu tak vznikl ZSU-57-2, což byla dvojice protiletadlových kanonů ráže 57 milimetrů založených na dělu S-60, a umístěna byla v otočné věži na podvozku tanku T-54. Zbraň se ukázala jako velmi mobilní a silná, projektily dosáhly do výšky přes 8 kilometrů, i když efektivně jen do 4,5 kilometrů.

Systém se ukázal účinný jak proti leteckým, tak i pozemním cílům. Měl však i několik nevýhod, například postrádal radar, což poměrně snižovalo šance na zasažení cíle. Dělo ráže 57 milimetrů navíc nemělo dostatečnou kadenci, aby zajišťovalo zaplnění prostoru objemnou palbou. V reakci tak vznikly ještě rychlopalné náhrady v podobě ZSU-23-4 Šilka a ZSU-37-2 Jenisej. Ty se objevily na začátku 60. let 20. století a byly již vybaveny radarem.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Šilka byla vyzbrojena 4 rychlopalnými kanóny ráže 23 milimetrů, zatímco Jenisej dvojicí děl ráže 37 milimetrů. Zbraně se vlastně měly navzájem doplňovat – první sloužila proti cílům do výšky 1 500 metrů, druhá pak do 3 kilometrů. Jenisej dokázal pálit rychlostí 1 048 ran za minutu, ale dávka se skládala z maximálně 150Z ran. Třeba systémy ZSU-23-4 Šilka jsou pak používány dodnes, aktuálně zrovna ve válce na Ukrajině; ale nikoliv proti letadlům, primárně proti dronům.

2K22 Tunguska dostala kromě děl i rakety

Vývoj pokračoval a v protivzdušné obraně začaly hrát prim rakety, přičemž se proti odolnějším moderním letounům ukázala být lepší děla ráže 30 milimetrů. V 70. letech 20. století tak spatřil světlo světa systém nazývaný 2K22 Tunguska vybavený radarem se schopností detekovat cíle v extrémně nízké výšce. Kombinoval v sobě dvojici rychlopalných děl ráže 30 milimetrů a 8 protiletadlových střel krátkého dosahu 9M311. V současnosti ho používají obě strany ve válce na Ukrajině.

Posledním pokračovatelem této linie protivzdušných systémů je ruský Pancir-S, s jehož vývojem se začalo na konci sovětské éry, ale dokončen byl až v Rusku. Je vybaven moderním radarem, dvojicí rychlopalných děl ráže 30 milimetrů, a nechybí mu protivzdušné střely 95Ya6. Od předchozích se liší hlavně tím, že nejčastěji bývá umístěn na podvozku nákladního automobilu, i když třeba běloruská varianta má podvozek pásový. Rusko ho exportovalo do řady zemí.

Článek Sověti ukradli nacistům nápad na novou noční můru pilotů a vytvořili „ohnivé krupobití“ ZSU, dodnes jde o účinný zbraňový systém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.