Írán zasáhl americkou základnu vícekrát

Na nových satelitních snímcích je vidět, že jsou na základně Camp Buehring zničené hangáry, zdemolovaná vojenská technika, poškozené kryty pro personál nebo opravárenské kapacity. Z toho jasně vyplývá, že ji muselo zasáhnout více raket nebo dronů, protože škody nejsou na jediném místě. Ukazuje to, že americká obrana základen na Blízkém východě není rozhodně stoprocentní, a Íránci ji mohou překonat. Na druhou stranu se velice těžko usuzuje, jak závažné škody na základně vlastně útoky způsobily.

Video: Rusové v rozpacích. Ukrajinci jediným přesným úderem na 1 200 km vyřadili z provozu jednu z nejvyspělejších rafinerií

Wikipedia uvádí, že první útok na Camp Buehring uskutečnil Írán 01. března 2026 a použil k tomu rakety. Kolik jich přesně prošlo, není známo. Ale útok si vyžádal životy 6 amerických vojáků, což byly první americké oběti války. Armádní Zpravodaj soudí, že to pravděpodobně svědčí o přímém zásahu nějakého krytu, kde se vojáci v době útoku ukryli. Dalších 38 vojáků bylo totiž hospitalizováno s různými zraněními.

Íránské drony velké škody nezpůsobí

Cílem íránských útoků se stal Camp Buehring také 05. března 2026. CriticalThreats uvádí, že v tomto případě měly být použity drony, ale není známý jejich počet ani to, jestli nějaké prošly obranou. Írán nejčastěji k takovýmto útokům používá HESA Shahed136. Ty mají hlavici o hmotnosti 50 kilogramů, uvádí Wikipedia, takže jsou méně účinné než balistické rakety. Nedá se proto předpokládat, že by dokázaly způsobit vážné škody například na krytech nebo hangárech ze železobetonu, čehož balistické rakety naopak schopné jsou.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Camp Buehring je důležitou americkou základnou v regionu. Wikipedia uvádí, že byla založena v roce 2003 a jsou tam umístěny síly a materiál sloužící hlavně k operacím v Iráku. Podle dostupných informací tam může působit až 15 000 vojáků a být uskladněna technika, munice pohonné hmoty a mnoho dalšího. Není jasné, jak závažně mohly íránské útoky narušit bojové schopnosti základny. I když jsou škody evidentní, mnohé nejspíše stále funguje.

🛰‼️A ruin called Al-Udairi Base!

New satellite images show the state of Udairi base in Kuwait before/after #Iran's missile & drone attacks.

Iranians have destroyed hangars, equipment, military personnel shelters, maintenance hangars, warehouses of the #US army at this base. pic.twitter.com/TA1K3tcl2z

— IWN (@A7_Mirza) March 31, 2026

Satelitní snímek ukazuje škody na americké základně Camp Buehring v Kuvajtu po íránském útoku (zveřejněno 31. března 2026)

Článek Satelitní snímky: velká komplikace pro Trumpa. Írán raketami a drony z části vymazal americkou základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úzká zátoka je i dostatečně hluboká

Volba zátoky Balaklava byla velmi šťastná, protože skýtala pro úkryt ideální podmínky. Jedná se o dlouhý klikatý záliv poskytující perfektní přírodní přístav, na šířku má přitom od 200 do 400 metrů. Jelikož ho obklopují hory, není do něj z okolí vidět, a hloubka v něm dosahuje kolem 17 metrů. Ponorky v něm tak mohly plout zcela ponořené, aniž by je někdo spatřil, což rozhodnutí vybudovat v místě podzemní základnu jenom umocnilo.

Nakonec vyrostla pod tamní horou Tavros, kterou tvoří převážně velmi odolný mramor. Výška stropu nad základnou dosahuje zhruba 126 metrů, což je dostatek k tomu, aby poskytovala velmi silnou ochranu při odstřelování nebo náletech. A ke všemu byla základna nakonec naprojektována tak, aby ji nedokázal zničit ani přímý zásah jadernou pumou o síle 100 kilotun, což z ní činilo jednu z nejodolnějších základen v Sovětském svazu. I když nejvíce se pochopitelně spoléhalo na její úplné utajení.

iZdroj fotografie: Uživatel Russianname / Creative Commons / CC BY

Stavba základny začala v zátoce v roce 1953; nejdříve na ní pracovali pouze členové Černomořské flotily, ale v roce 1956 se k nim připojili i stavitelé moskevského metra a další odborníci z celé země. Nutno dodat, že byli velmi potřební, protože v tak odolném materiálu jako je žula nebyla práce vůbec jednoduchá. Základna Balaklava byla nakonec dokončena mezi lety 1961 a 1962. Rozkládala se přitom na 15 tisících metrů čtverečních.

Na základně pracovalo celé městečko

V podzemí se dokázalo schovat 9 malých nebo 7 středních ponorek, a protože byla v celé zátoce dostatečná hloubka, mohly plout až k základně ponořené, a ke všemu se většina akcí odehrávala v noci. V podzemí nebyl prostor jenom pro kotvení, ale i doky, různé technické zázemí nebo úkryt pro obyvatele zdejšího města. Místní lidé pracovali na základně a byli kvůli tomu značně omezeni, protože měli informace o tajném vojenském prostoru. Třeba cestovat mohli jenom hodně omezeně a jejich příbuzní je směli navštívit pouze po prověření a z dobrých důvodů.

Vchody do základny byly navíc kryté speciálním maskováním, které bylo natolik dobré, že i když lidé na základně pracovali a zhruba věděli, kde vchody leží, nedokázali je z druhého břehu rozpoznat. Pro mnohé obyvatele se tak stala základna Balaklava doslova vězením, byť s pohybem umožněným po celém městě. Taková práce měla sice i své výhody, například jistou práci, ale výměnou za ztrátu osoby to není příliš adekvátní. Na druhou stranu fungovaly věci v tehdejším SSSR „tak trochu jinak“.

Když se potom v roce 1991 Sovětský svaz rozpadl, začala být základna na území Ukrajiny postupně vyřazována z provozu. Poslední ponorka ji opustila roku 1996 a velká část zařízení byla odvezena nebo sešrotována. Z místa nakonec vzniklo veřejnosti přístupné muzeum (a rozhodně stojí za to ho vidět, i když nejste zrovna nadšenci), které je však kvůli válce na Ukrajině nepřístupné.

Článek Co skrývá tajná podzemní „kobka“ Balaklava ze studené války: odolat dokázala i atomové pumě a bývala útočištěm pro sovětské ponorky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.