Znamenají dramatické záběry z kábulského letiště, odkud se evakuovali alianční vojáci a občané západních zemí, porážku Západu? Je tomu skutečně tak?
Afghánistán si získal přezdívku „hřbitov velmocí“ v odkazu na problémy, které v této zemi zažívala v 19. století britská armáda, ve století dvacátém armáda sovětská a v době zcela nedávné koalice západních států v čele se Spojenými státy. Jak už tomu ale bývá, skutečnost je většinou komplexnější než černobílé vidění problému ze strany průměrných diskutujících na internetových fórech.
Je Afghánistán skutečně neporažený a neporazitelný?
Historie Afghánistánu je často mytizovaná a značně zjednodušována. Pokud se mluví o porážce Britského impéria v 19. století, řečník má pravděpodobně na mysli první britské tažení z let 1839-1842, které skutečně skončilo pro Brity špatně a stažením jejich vojsk. Následovalo ale tažení druhé, ve kterém již Britové svých strategických cílů dosáhli a získali rozhodující vliv v oblasti.
Jako jednoznačné vítězství afghánských sil je také interpretován konec afghánsko-sovětské války v letech 1979-1989. I zde si je ovšem třeba uvědomit, že sovětská armáda se z Afghánistánu stáhla z důvodů, které primárně s Afghánským tažením nesouvisely. Vojensky poražena určitě nebyla. Šlo především o ekonomické potíže sovětského režimu a měnící se politickou situaci.
Problémy v interpretaci těchto událostí se odráží i v hodnocení dnešní situace a souvisí především s tím, že diskutující často nemá po ruce definici toho, co by měl znamenat pojem vítězství, kterého měla ta či ona velmoc dosáhnout.
Víme, co bychom vlastně v Afghánistánu považovali za vítězství?
Problém spočívá v tom, že na konflikt jako byl ten afghánský se stále díváme optikou velkých válek minulého století, konkrétně optikou Druhé světové války. V ní vítězství znamenalo vyvěšení vlajky nad berlínským Reichstagem, dnešní konflikty jsou ale zcela jiného typu. Koneckonců, americká vlajka vlála nad Kábulem okamžitě poté, co vojáci západní aliance vstoupili do Afghánistánu. Znamená to něco?
Je třeba si uvědomit, že primárním cílem operací v Afghánistánu bylo zničení zázemí pro teroristickou organizaci Al-Kajdá. Pokud lze soudit z počtu teroristických útoků na západní země, tento cíl byl skutečně dosažen. Vážné teroristické útoky na západě v posledních letech prakticky ustaly a lze tedy usuzovat, že schopnost Al-Kajdy je realizovat byla skutečně narušena.
Pokud bychom definovali cíl tažení jako přeměnu Afghánistánu ve fungující demokracii západního střihu, jistě je třeba výsledek definovat jako porážku, takto ale cíl žádným z vrcholných politiků nikdy definován nebyl. Z výše uvedeného plyne, že otázka porážky a vítězství je zkrátka o dost složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.