Japonsko a Rusko se stále přou o čtyři Kurilské ostrovy. Mírová jednání jsou přerušena, Japonci mluví o okupaci

Výsledky druhé světové války překreslily hranice v mnoha částech světa. O tom, jak měly vypadat na severu Japonska, se vedou spory dodnes.

i Zdroj fotografie: Vitold Muratov / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Konflikt na Ukrajině vyostřil spory mezi Ruskem a Japonskem. Ostrovní stát totiž stojí na straně napadené země a připojil se k mezinárodním sankcím proti Rusku. Jeho vláda to nese nelibě a pomstila se vyeskalováním situace kolem Kurilských ostrovů. O čtyři z nich se Sovětský svaz a jeho následník Rusko s Japonskem přou již od konce druhé světové války. Země spolu ani neuzavřely mírovou smlouvu.

SSSR obsadil ostrovy na konci války

Když se druhá světová válka blížila ke svému konci a Japonsko spělo k porážce, zaútočil na něj i Sovětský svaz. Nejen na pevnině, ale i ze severu, kde se japonsko-sovětská hranice střetávala na Kurilských ostrovech. Sovětské síly se tehdy vylodily i na čtyřech ostrovech Iturup, Kunashir, Shikotan a Habomai, které doposud patřily Japoncům. Od té doby je Rusové neopustili.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public domain
Japonská vesnice na Kurilských ostrovech v roce 1945

Rusové tvrdí (a předtím i SSSR), že mají právo na správu nad tímto teritoriem dle výsledků Jaltské konference a Sanfranciské mírové smlouvy z roku 1951. Japonsko naopak tvrdí, že něco takového není pravda, protože tyto čtyři ostrovy nebyly v dokumentech jmenovány a nikdy nebyly součástí Kurilských ostrovů, ale byly takzvaným severním japonským teritoriem.

Právě z těchto důvodů země nikdy neuzavřely formální mírovou smlouvu, která by definitivně ukončila nepřátelství vzniklé sovětským útokem na Japonsko v roce 1945. I když samozřejmě žádné vojenské operace od doby, co Japonsko kapitulovalo, neprobíhají. Země již léta jednají o podobě mírové smlouvy, ale postoje k zabraným ostrovům je rozdělují. Rusko navíc letos 21. března odstoupilo od jednání o její podobě a o pár dní později zde uspořádalo velké vojenské cvičení.

Podle Japonska jde o okupaci

Japonsko, jež se v rámci jednání snažilo v posledních letech nazývat ostrovy jen sporným územím, si to nenechalo líbit. Ve svých dokumentech nyní jednoznačně uvádí, že se jedná o nelegálně okupovaná území, což byl výraz, kterému se dosud vyhýbalo. Naposledy takto o ostrovech mluvilo v roce 2003. Obě strany tak nyní zaujímají neslučitelná postavení.

iZdroj fotografie: Cabinet Office Northern Territories Affairs Headquarters / Creative Commons / CC BY-SA
Japonci se modlí na hřbitově na jednom ze sporných Kurilských ostrovů

Že obsazení čtyř ostrovů není tak zcela v pořádku, mohou naznačovat i jednání z minulých let a desetiletí. V roce 2006 ruská vláda nabídla, že Japonsko dostane zpět Shikotan a Habomai, což již v 50. letech navrhoval SSSR. Muselo by se ale vzdát nároků na další území. Tyto ostrovy jsou však malé a tvoří zhruba šest procent sporného území. Takový návrh proto Japonsko opakovaně odmítlo.

Rusko dává najevo, že se nehodlá zabraných ostrovů vzdát. I když možnost, že by Japonsko chtělo spor řešit vojenskou cestou, je vzhledem k jeho ústavě i vlastnictví jaderných zbraní Ruskem velmi nepravděpodobná. I přes to Rusko v teritoriu Kurilských ostrovů udržuje silné vojenské síly. Jsou zde rozmístěny i protivzdušné systémy S-300 a S-400 nebo pobřežní obranný systém Bal založený na protilodních raketách Kh-35.

V souvislosti s tímto problémem vyznívá ruská rétorika o historických nárocích na Ukrajinu směšně. Podobně jako anexe Krymu, na který Rusové v podstatě nemají nárok, protože podepsali dohodu o tom, že je nedělitelnou součástí Ukrajiny. V tomto světle zde není žádná diskuze o tom, že sporná část Kurilských ostrovů prostě patří Japonsku. Co by asi Vladimir Putin říkal, kdyby Japonci území vojensky obsadili? Jenže on se stále spoléhá na pacifismus většiny demokratických států a bohužel i na své jaderné zbraně.

Komu by měla patřit čtveřice sporných ostrovů na Kurilách?

Zdroj: TheDefensePost

Diskuze Vstoupit do diskuze
96 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články