Co byl ruský klín a proč na něm záleželo

Severně od Lymanu si ruské síly, především 20. a 25. kombinovaná armáda, v předchozích měsících vybudovaly výběžek opřený o západní břeh řeky Žerebec. Z vojenského hlediska šlo o severní „klešť“: pokud by se podařilo proniknout dál na západ a jihozápad, Rusko by mohlo obejít Lyman a následně ohrozit Slovjansk od severu. Právě Slovjansk spolu s Kramatorskem, Družkivkou a Kosťantynivkou tvoří soustavu opevněných měst, kterou analytici ISW označují jako „Pevnostní pás“ (Fortress Belt). Ruský operační záměr počítal s tím, že tento pás sevře ze dvou stran, od severu přes Lyman a Svjatohirsk, od jihu přes Dobropillju. Severní rameno měl zajistit právě onen klín.

iZdroj fotografie: ISW

Terén mu přitom nahrával. Zalesněné údolí Žerebce poskytovalo krytí, infiltrační kapsy u Novoselivky, Jarové, Oleksandrivky a Korovího Jaru sloužily jako předsunuté pozice. Jenže právě tady Ukrajina udeřila.

Jak „Vivaldi“ klín rozmetala

Podle hodnocení ISW z 15. září 2026 ukrajinské síly v první veřejně potvrzené fázi operace vyčistily zmíněné infiltrační kapsy, osvobodily obec Seredně a získaly či vyčistily přibližně 85 km². Následná druhá fáze, kterou popsal oficiální kanál 3. armádního sboru, rozšířila kontrolu na Šandryholove, Derylove a Drobyševe, celkem 125 km² vrácených pod ukrajinskou kontrolu, z toho 50 km² plně deokupovaných.

Plošně to není srovnatelné s charkovskou protiofenzívou ze září 2022, kdy Ukrajina za několik dní potvrdila zisk 3 800 km², ani s chersonským ústupem Rusů v listopadu téhož roku. Jenže měřit „Vivaldi“ čistě kilometry čtverečními znamená minout podstatu. Operace nerozbila jen vesnice na mapě, rozbila geometrii ruské kampaně v severním Donbasu.

Technologicky stála na kombinaci, která se v této válce trvající již více než čtyři roky stala ukrajinskou specialitou:

• Oslepení ruských průzkumných dronů pomocí prostředků elektronického boje, což připravilo prostor pro mechanizovaný manévr.
• Dálkové údery bezpilotními prostředky do hloubky až 120 km za frontovou linií; zasaženy byly sklady paliva, munice, velitelská stanoviště i palivové potrubí zásobující okupovanou Luhanskou oblast.
• Dálkové minování logistických tras, které přerušovalo zásobování rychleji než klasické ženijní postupy.
• Mechanizovaný průnik pod krytím vlastních UAV, jenž donutil ruské jednotky reagovat na situaci, kterou jejich velení vůbec nečekalo.

Výsledek? Ruská 20. a 25. armáda podle Bileckého utrpěly „těžký úder“ do bojeschopnosti. Boje se posunuly ke Kolodjazům a k řece Žerebec, tedy prakticky zpět na výchozí linii, z níž Rusové svůj výběžek budovali.

Krásné zprávy, ošklivá realita

A tady vstupuje do příběhu motiv, který je pro pochopení ruského válečného úsilí možná důležitější než samotná mapa. Putin na začátku září v Biškeku novinářům řekl, že ruské síly postupují, že ukrajinský protivník se „drolí“ a že některé ukrajinské jednotky jsou obklíčeny. Zmínil stovky kilometrů čtverečních. Jenže video ze Svjatohirsku, kde stál ukrajinský velitel, jeho slova okamžitě zpochybnilo.

Ještě výmluvnější byli sami Rusové. Ruští vojenští blogeři, takzvaní milblogeři, kteří jsou blíž jednotkám na frontě než generálové v Moskvě, začali otevřeně psát o kultuře „přikrášlených hlášení“, která putují po velitelském řetězci vzhůru. Podle nich tato praxe nejenže zkresluje obraz pro politické vedení, ale přímo škodí vlastním jednotkám: pokud velení věří, že drží pozici, kterou ve skutečnosti ztratilo, nemůže správně naplánovat palebnou podporu ani zásobování.

Zda Putin svým generálům skutečně věří, nebo vědomě pracuje s propagandistickým zjednodušením pro domácí publikum, veřejně prokázat nelze. Ověřitelné ale je, že jeho vítězný narativ byl opakovaně a rychle vyvrácen dostupnými důkazy, mapovými, obrazovými i svědectvími z ruské strany.

Širší dopad: Donbas, diplomacie, zima

Operace „Vivaldi“ nezměnila průběh celé války. Změnila ale rovnováhu na jednom z nejcitlivějších úseků fronty. Tím, že rozbila severní rameno plánovaného obchvatu „Pevnostního pásu“, zhoršila proveditelnost celého ruského záměru sevřít donbaská města ze dvou stran. Zatímco 20. a 25. armáda se u Lymanu ocitly v defenzivní pozici, jiné ruské svazky (51., 41. a 8. armáda) podle ISW dál připravují podzimní mechanizované útoky u Dobropillji na jižním rameni. Válka tedy nekončí, ale její severní osa se posunula ve prospěch Ukrajiny.

Na diplomatické rovině přišel úspěch v příhodný moment. Trumpovi vyslanci Keith Kellogg a Jared Kushner navštívili začátkem září Moskvu i Kyjev, Zelenskyj se s Trumpem sešel koncem září. Kyjev tlačí mimo jiné na zastavení ruských úderů na energetickou infrastrukturu a „Vivaldi“ mu dává argument, že fronta není jednostranně zhroucená, jak tvrdí Moskva.

Právě energetika je přitom klíčová pro nadcházející zimu. Komise OSN varuje, že systematické ruské útoky na energetickou síť mohou udělat pátou válečnou zimu pro ukrajinské civilisty dosud nejtěžší. Ukrajinská vláda připravuje scénáře ochrany kritické infrastruktury a záložních logistických tras. Územní zisky u Lymanu tím Rusko automaticky nevymaže, ale zhoršená logistika a rozbitá energetika mohou zkomplikovat jejich udržení.

Proč „Vivaldi“ přesahuje svou velikost

Ve válce, kde se fronty měsíce hýbou o stovky metrů, je 125 km² vrácených pod kontrolu číslo, které samo o sobě zaujme. Skutečný význam operace ale leží jinde, v tom, co Rusko přestalo být schopné dělat. Severní klešť na Donbas se zhroutila. Ruské velení dostalo od vlastních blogerů veřejnou lekci o tom, že přikrášlená hlášení zabíjejí vlastní vojáky. A Kreml zjistil, že ani po více než čtyřech letech opotřebovací války nedokáže proměnit početní převahu v jistý průlom tam, kde Ukrajina kombinuje inovace, manévr a přesnou znalost protivníkovy logistiky.

Putin může dál tvrdit, že vyhrává. Mapa severně od Lymanu říká něco jiného.

Článek Mapa ukazuje, jak Ukrajinci rozmetali ruský klín na nejtěžším úseku fronty. Putin tvrdí, že vyhrává, generálové lžou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.