Zveřejňované obavy amerických vojenských expertů v roce 2015 dnes vyvolávají často jen útrpný úsměv.
V roce 2015 prohlásil rusko-americký expert na výzkum národní bezpečnosti Nicholas Gvozděv v časopise The National Interest, že Spojené státy by si měly dávat pozor na (tehdy) nové moderní ruské zbraně, protože je ve velkém nakupují země nepřátelské Spojeným státům. Podle jeho názoru to bylo možné považovat za dlouhodobé ohrožení USA. Redakce We Are The Mighty, časopisu, který se specializuje na vojenskou tematiku, ve stejném roce připravila jakési hodnocení ruských zbraní, jež v té době „děsily“ Západ nejvíce.
Jaderné ponorky
Kromě stávající čtvrté generace Rusko v roce 2015 údajně plánovalo výrobu nové, páté generace ponorek. Podrobnosti o nové generaci ponorek tehdy nebyly konkrétně zveřejněny, bylo jen oznámeno, že Rusko plánuje zásobovat tyto nové ponorné lodě podvodními drony a vybavit je dalšími robotickými prostředky. Američtí novináři vycházeli z toho, že na jaře 2015 oznámil vrchní velitel ruského námořnictva Viktor Čirkov zahájení prací na přípravě lodí nové generace slovy: „Zformulovali jsme úkol pro vojensko-průmyslový komplex vytvořit jaderné ponorky 5. generace.“
„Tyto práce již probíhají. Nenastanou proto žádné pauzy ve vývoji a konstrukci nových ponorek,“ řekl admirál v rozhovoru pro Rossijskaja Gazeta. A jaký je v roce 2022 skutečný stav? V roce 2013 začala ruská marína zkoušet první ponorky 4. generace třídy Borej, jichž chtěla do roku 2020 zařadit do výzbroje celkem osm. V roce 2021 vstoupila do služby ruského námořnictva jiná ponorka 4. generace třídy Jaseň-M a předtím v roce 2020 první ponorka vylepšené třídy Borej, označená 955A třída Antěj, která je stále ještě ponorkou 4. generace.
V létě 2022 převzalo ruské námořnictvo také dnes největší ponorku na světě, pojmenovanou Bělgorod, která je údajně vyvinuta z konstrukce ponorek třídy Oscar II ještě starší generace. Má být testovací ponorkou – nosičem stealth megatorpéda Poseidon s několikamegatunovou atomovou hlavicí a dosahem stovek kilometrů. O páté generaci ruských ponorek se dnes v Rusku mluví znovu jako o budoucnosti údajně s prvními výsledky někdy v letech 2025–2030. Deset let sem, deset let tam, nad tím se dnes v Rusku už nikdo nepozastaví.
Je ale fakt, že ruské ponorky 4. generace nelze podceňovat. Známý analytik Thomas Shugart se vyjádřil zcela jasně: „Přenášení dojmů z ruských pozemních sil a taktického letectva založených zejména na jejich špatných výkonech na Ukrajině na ruské ponorkové a jaderné síly by mohlo vést k nebezpečnému podcenění schopností ruských strategických sil. Bylo by to něco podobného, jako kdybychom pozorovali chaotické stahování USA z Afghánistánu, a v důsledku toho zpochybňovali schopnost jejich balistických raketových ponorek plnit své jaderné poslání.“
Hypersonické střely
Také v tomto oboru vývoje nových zbraňových systémů bylo v roce 2015 Rusko velmi obávané a i zde se dá říci, že z vojenskotechnického pohledu zřejmě oprávněně. Tehdy byla poprvé zveřejněna informace o vývoji hypersonického kluzáku Ju-71, od roku 2018 známého jako Avantgard, a společného projektu Rusko a Indie – hypersonické střely „BrahMos“. K dnešnímu dni se ukazuje, že ruský program hypersonických raket sice zaznamenal velké procento selhání při testech, ale nakonec se Rusku podařilo tři hypersonické zbraně přece jen zavést do výzbroje.
Jde o střelu Kinžal z výzbroje letadel (známý je MiG-31) s určením proti pozemním cílům a námořní střelu Zirkon, která má útočit na nepřátelské lodě rychlostí až 7 300 km/h. První z nich byl ale kluzák Avantgard, jenž je ve výzbroji ruských strategických raketových sil již od prosince 2019, je schopen při závěrečném letu k cíli letět rychlostí údajně až 12 000 kilometrů za hodinu. Co se týče zmiňované střely BrahMos, její dokončení je stále odkládáno. Střely Kinžal byly ve třech případech nasazeny i na Ukrajině. Prokázaly, že obrana proti nim je problematická.
Ale v praxi se potvrdilo, že přesnost jejich zásahu není až tak veliká. A především jako velmi sofistikované a komplikované zbraňové systémy jsou výrobně natolik drahé, že Rusko není schopné jimi vyzbrojit své vojenské síly v předpokládaném počtu, protože je prostě nedokáže vyrobit. Podle všeho byly tyto střely na Ukrajině jen určitými „solitéry“ ve výzbroji ruské armády.
A to solitéry natolik vzácnými, že kvůli tomu zřetelně utrpěl výcvik ruských vojenských specialistů a letců v jejich provozu, nasazení, ovládání a zaměření cíle. Takže obavy Západu z nasazení Kinžalů jsou v praxi dnes spíše přehnané. Kluzák Avantgard a střely Zirkon zatím nasazeny nebyly. Avantgard může být určitou hrozbou, ale počet jeho exemplářů připravených k nasazení je velmi omezený.
Nový ruský strategický stealth bombardér – raketový nosič
V roce 2015 americký vojenský časopis We Are The Mighty o bombardéru nové generace, který vyvíjí Tupolev OJSC, napsal: „Očekává se, že slibný letecký komplex dlouhého doletu (PAK-DA) bude schopen letět na vzdálenost asi 7 500 mil (cca 12 000 km) a unese asi 30 tun různé výzbroje a vybavení. Je čeho se obávat.“ Tak tady američtí vojenští novináři trefili, jak se říká, „kozla“. Obavy z PAK-DA lze na pěkných pár let odložit. Rusové sice v roce 2020 oznámili, že zahájili výrobu prvního prototypu, ale podle všeho i to tehdy byla jen vypuštěná fáma.
Předtím také oznamovali, že první let nového ruského bombardéru PAK-DA je plánován na rok 2019 a přijetí do služby v roce 2025, což se ukázalo být jen zbožné přání. V samotném Rusku se o tomto budoucím bombardéru přitom mluví již dlouho. Je známo, že koncem roku 2014 poprvé oznámil vrchní velitel ruského letectva Viktor Bondarev konkrétní informaci o tom, že nový nosič raket PAK-DA bude podzvukový, protože:
„…není možné učinit náš nový strategický bombardér – nosič raket neviditelným pro radar a dosáhnout u něj nadzvukové rychlosti zároveň, takže přednost při vývoji dostala vlastnost stealth. Nový bombardér ale bude vybaven raketami s umělou inteligencí.“ A poslední informace o tomto tajemném letounu unikly do médií letos v říjnu, kdy si Tupolevova konstrukční kancelář nechala patentovat řešení vstupů vzduchu k motorům budoucího PAK-DA a konečně ukázala podobu samotného letounu.
Vzápětí se ale po ruském způsobu rozvířila mlha řady prohlášení v médiích o tom, že i podoba z patentového spisu není ta správná a konečná. Náhle se také objevily obrázky makety nového ruského bombardéru. A včíl mudruj, jak říkala moje babička. Rozhodně uteče ještě mnoho vody, než se Tupolev PAK-DA stane zbraní, které by se bylo v ruském vojenském letectvu nutné obávat.
Zařízení pro elektronický boj
I na toto téma se američtí vojenští odborníci vyjadřovali s obavami, viz citát: „Tyto systémy by měly Rusku umožnit zabránit jakýmkoli hrozbám: od lodí NATO po rakety. Zařízení elektronického boje může také poskytnout podporu při prolomení obrany nepřítele, pokud Rusko někoho napadne.“ V tomto směru Rusové bájili asi daleko nejvíce. V polovině roku 2014 například uvedl úřadující velitel jednotek elektronického boje Jurij Lastočkin, že Rusko úspěšně dokončilo státní zkoušky nových a vysoce účinných 18 různých typů „speciálního vybavení“.
Podle plukovníka měl do roku 2020 v Ruské federaci podíl nového vybavení v jednotkách elektronického boje narůst až o 70 %. Tristní účinnost ruských systémů elektronického boje prokázaná v bojích na Ukrajině, zvláště v konfrontaci s poskytnutými západními prostředky podobného typu Ukrajině, však dokazují, že to byl příslovečný ruský „holub na střeše“.
A i kdyby tyto elektronické zbraně Rusům fungovaly trochu lépe, ruský přístup k výcviku vojáků, kteří měli tyto systémy ovládat a používat, byl tak katastrofální, že by stejně ruské elektricky pískající přístroje nedokázaly ovlivnit dění na bojišti ani za mák. A to už vůbec nemluvíme o úrovni velitelských kádrů ruské armády, jež o nasazení a využití ruských vojenských prostředků elektronického boje na Ukrajině rozhodovaly.
Nové systémy protivzdušné obrany
„Rusko plánuje brzké uvedení nových generací systémů protivzdušné obrany do výzbroje. Takže například S-500 bude schopen zasáhnout pět až deset balistických střel současně,“ psal v roce 2015 časopis We Are The Mighty. Náměstek ministra obrany Ruské federace Jurij Borisov na začátku roku 2015 novinářům řekl, že termín dokončení protiletadlového raketového systému S-500 je naplánován na rok 2017. Ale až v červnu 2021 sám Putin oznámil, že testy systému S-500 jsou „skoro“ u konce a systém bude ranou pro americkou prestiž.
Nevím, jakou prestiž měl Putin na mysli, je pravda, že technicky tento systém při obsluze vysoce kvalifikovanou a vycvičenou vojenskou jednotkou funguje dobře. Ale hlavní problém ruských zbraní PVO je v tom, že jich je moderních v ruské armádě jen málo a soustřeďují se především na nasazení jako strategické systémy PVO. A opět to navíc násobí problém, výcvik vojsk PVO i jejich velitelského kádru je na velice žalostné úrovni. Je pravda, že modernizované systémy S-300V4 nyní na Ukrajině na dálku přes 200 km sestřelily ukrajinské letadlo letící nízko nad zemí.
Ale třeba frontové systémy PVO trpí tím, že jsou relativně snadno ničeny protivníkem například pomocí raketometů HIMARS, létající loudavou municí a jinými drony atd., takže přímo v ohniscích bojů většinou chybí a pozemní vojska Ruska nechávají tak trochu na holičkách. Také revoluční systém komplexního propojení po velitelské i ovládací stránce všech ruských systémů PVO na určitém území, který sliboval násobné zvýšení jejich bojové účinnosti, zklamal.
A to kvůli naprosté ignoranci obsluh jednotlivých prvků těchto systémů a kvůli katastrofální úrovni ruských velitelských kádrů, které nebyly schopné a vycvičené, aby takovýto systém vůbec uměli „spustit“ a využít. A hlavně, velitelé nedokázali jednotlivé technické prvky s jejich obsluhou nijak ochránit ani před obyčejným pozemním partyzánským útokem nepřátelských pěšáků. Malý počet, drahé a složité na výrobu, katastrofálně neúčinné v praxi na bojišti (až na výjimky), naprosto nevycvičená obsluha – čeho se má v této oblasti vlastně dnes svět Ruska bát?
Obavy jsou spíše z toho, že se Rusové naučí válčit doopravdy
Tímto způsobem se dnes dají podobně komentovat původní západní obavy z roku 2015 o ruských laserových zbraních a o nových údajně budovaných letadlových lodích, atd. V laboratořích a konstrukčních kancelářích v Rusku zcela jistě vznikaly a stále vznikají velmi zajímavé zbraňové systémy určené pro ruskou armádu i námořnictvo a letectvo.
Ale po sedmi letech můžeme přece jen říci, že obavy západních expertů v roce 2015 z brzkého a zničujícího nasazení tehdy proklamovaných nových ruských zbraní byly přinejmenším velmi předčasné. Ekonomie války, katastrofální výcvik obsluh a neschopnost velitelských kádrů ruské armády.
To je ta odpověď z bojů na Ukrajině na otázku, jak moc se dnes musíme bát ruských zbraní. Rusové prostě dnes se svými zbraněmi bojovat vůbec neumí. Dej bůh, ať tahle válka skončí dříve, než se to nakonec naučí…
Jak dlouho bude Rusům trvat, než obnoví svůj potenciál?
Události
|
PŘEČTENÍ: 57389
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 59835
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 57853
