Co je „Mrtvá ruka“ a proč nejde o hollywoodský automat

Západní popkultura si pod pojmem Dead Hand představuje plně automatický stroj soudného dne, počítač, který po smrti posledního generála sám odpálí všechny rakety. Skutečnost je jiná, ale o nic méně děsivá. Systém, který Sovětský svaz skutečně nasadil na začátku roku 1985, se jmenuje Perimeter a je poloautomatický. Podle odborné studie Army University Press funguje ve třech krocích:

• Předchozí aktivace. Nejvyšší vedení musí systém uvést do zvláštní pohotovosti ještě předtím, než dojde k útoku. Bez tohoto kroku se nic nespustí.
• Detekce a ztráta spojení. Senzory monitorují seismické, radiační a elektromagnetické známky jaderného úderu. Současně systém sleduje, zda existuje funkční komunikace s velitelským řetězcem. Pokud obojí (důkazy o útoku i ztráta spojení) splní předem stanovená kritéria, přechází se k dalšímu kroku.
• Lidské rozhodnutí v bunkru. Malý počet důstojníků v hluboce chráněném velitelském stanovišti má finální slovo. Pokud potvrdí, odpálí takzvané povelové rakety, speciální nosiče, které během letu rozešlou startovací kódy přeživším strategickým raketám v silech, na mobilních odpalovacích rampách i na ponorkách.

Klíčový rozdíl oproti mýtu je tedy v tom, že člověk v procesu zůstává. Ale je to člověk, který ví, že jeho země právě přijala jaderný úder a že vedení je mrtvé. Jeho motivace k odvetě je v tu chvíli prakticky absolutní.

Proč dekapitační úder nefunguje proti jaderné mocnosti

Logika „sťatí hlavy“, tedy rychlé vyřazení politického a vojenského vedení protivníka, má v konvenční válce svou historii. Proti státu s tisíci jaderných hlavic a záložním systémem odplaty je ale strategickou sebevraždou. Perimeter existuje právě proto, aby tuto logiku znehodnotil. I kdyby první úder zlikvidoval Putina, generální štáb i standardní komunikační uzly, systém je navržen tak, aby odpověď přišla.

Praktický důsledek aktivace by nebyl „konec světa“ v doslovném smyslu vymazání každého města na planetě. Šlo by o masivní odvetný úder proti předem určeným cílům, politickým, vojenským a infrastrukturním uzlům v USA a v evropské části NATO. Mezi nejpravděpodobnější prioritní cíle v Evropě patří podle veřejně dostupných údajů státy s americkými jadernými pumami B61 (Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko) a země s klíčovou protiraketovou a východoflanční infrastrukturou, tedy Polsko a Rumunsko. Česká republika není veřejně identifikována jako přímý cíl Perimeteru, ale členství v NATO, geografická poloha uprostřed Evropy a sekundární účinky masivní jaderné výměny by ji zasáhly tak jako tak.

Analytici Sejong Institute to shrnují jednoznačně: veřejné zmiňování dekapitačních operací proti jaderně vyzbrojenému státu je mimořádně nebezpečné, protože protivníkovi dává důvod přesunout prst blíž ke spouštěči.

Severní Korea si bere z Moskvy příklad

Rusko není jedinou zemí, která počítá se záložní odvetou po ztrátě vedení. 8. září 2022 přijala Severní Korea zákon o jaderných silách, který obsahuje pozoruhodnou pasáž: pokud bude systém velení a řízení jaderných sil ohrožen útokem nepřítele, jaderný úder bude spuštěn „automaticky a okamžitě“ podle předem rozhodnutého operačního plánu. Není veřejně potvrzeno, že Pchjongjang disponuje technickým ekvivalentem Perimeteru, chybí mu rozsáhlá síť senzorů i povelových raket. Samotný zákonný rámec ale vysílá jasný signál: i relativně malá jaderná mocnost s odhadovanými několika desítkami hlavic se snaží garantovat odvetu za každých okolností.

V roce 2026 šla KLDR ještě dál. Podle agentury Yonhap revidovaná ústava nově zakotvuje právní status jaderného státu a výslovně definuje velitelskou pravomoc nad jadernými silami. Americký náměstek ministra obrany Elbridge Colby už v dubnu 2024 varoval, že velký útok na severokorejské vedení nelze plánovat jako „čisté“ vyřazení režimu, protože může spustit neomezenou jadernou odvetu.

Rozpad kontroly zbrojení zvyšuje riziko

Debata o Perimeteru neprobíhá ve vakuu. V únoru 2026 vypršela platnost smlouvy New START, posledního bilaterálního rámce, který omezoval počty amerických a ruských strategických nosičů a umožňoval vzájemné inspekce. SIPRI ve své ročence za rok 2026 výslovně hovoří o rostoucích rizicích eskalace, pokračující modernizaci arzenálů na obou stranách a erozi architektury kontroly jaderných zbraní.

V takovém prostředí stačí k nebezpečné spirále překvapivě málo. Medveděvův příspěvek na sociální síti. Přesun ponorek. Další prohlášení. NATO veřejně staví svou strategii na kombinaci jaderných, konvenčních a protiraketových kapacit, nikoli na pokusu o „rychlé useknutí hlavy“ protivníka. A právě to je jediný přístup, který dává smysl v době, kdy záložní systémy odplaty existují, nikdy nebyly zrušeny a jejich operátoři sedí v bunkrech hluboko pod zemí.

Co to znamená pro Česko

Česká republika nemá na svém území americké jaderné zbraně ani protiraketové základny typu Aegis Ashore. Veřejně dostupné krizové postupy se soustředí na civilní ochranu, tedy informování obyvatelstva, ukrytí, jodovou profylaxi a případnou evakuaci. Speciální „plán proti Perimeteru“ veřejně neexistuje a bylo by naivní ho očekávat. Reálná obrana spočívá v něčem jiném: v odstrašení, které útok učiní pro protivníka nepřijatelně nákladným, a v odolnosti, která zajistí, že společnost dokáže fungovat i pod extrémním tlakem.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že Rusko je ochotné sahat k rétorice jaderného zastrašování opakovaně a bez zábran. Perimeter je v tomto kontextu víc než technický systém, je to politický argument. Argument, který říká: i kdybychom padli, vezmeme vás s sebou. A právě proto je jakákoli úvaha o likvidaci ruského vedení jako cestě k míru nejen strategicky chybná, ale potenciálně civilizačně sebevražedná.

Článek Zabít Putina a ruské generály by byla obrovská chyba. „Mrtvá ruka“ by hned poté zničila západní svět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.