Motor jako úzké hrdlo celé výroby

Ukrajina dnes dokáže navrhnout a sestavit celou řadu útočných dronů a řízených střel. Problém ale často není v draku, elektronice ani navigaci. Je v motoru. Jak v dubnu 2026 popsal server Defense Express, evropští dodavatelé malých proudových motorů jedou na hranici kapacit a poptávka z Ukrajiny stále převyšuje nabídku. Česká PBS cílí na zhruba tisíc motorů ročně, slovenský ZofiTech hlásí asi 200 kusů měsíčně, a téměř vše míří na Ukrajinu. I tak to nestačí.

AviaNera do tohoto deficitu vstupuje razantně. Šéf firmy Pavel Čechal pro server e15 uvedl, že jen v letošním roce chce AviaNera dodat tisíc motorů. A to ještě z českých kapacit. Teprve ukrajinská lokalizace, která má naběhnout nejpozději v roce 2027, má objem posunout na tisíce kusů ročně. Právě proto se výroba přesouvá blíž k frontě, ne jako symbolické gesto, ale jako průmyslová nutnost.

Peklo, Bars a další: kam motory zamíří

Konkrétní zbraňové platformy, které na české motory čekají, už nejsou tajemstvím. Raketový dron Peklo vstoupil do sériové výroby v prosinci 2024, jak potvrdila kancelář ukrajinského prezidenta, a má deklarovaný dolet 700 kilometrů. V dubnu 2026 pak prezidentský web představil Bars, řízený dron s kompaktním turbojetem a doletem 700 až 800 kilometrů. Obě platformy patří do ukrajinského arzenálu zbraní dlouhého dosahu, tedy do kategorie určené k úderům hluboko v ruském týlu.

Pokud lokalizace výroby motorů skutečně odstraní dosavadní úzké hrdlo, znamená to jednoduchou rovnici: víc motorů rovná se víc vyrobených střel a dronů, které se dostanou na frontu i za ni.

Výroba na válečném území: riziko i logika

Přesunout výrobu klíčových komponentů do země, kterou denně zasahují ruské rakety a drony, zní na první pohled jako hazard. Ukrajina ale na tento scénář reaguje systémově. Ministerstvo obrany zavedlo režim takzvaných obranných měst s možností relokace výrobních kapacit, posílenou fyzickou ochranou závodů i nasazením systémů elektronického boje přímo na ochranu průmyslových areálů. U jiného projektu, závodu Rheinmetall, ministerstvo výslovně zmiňuje umístění v „zabezpečeném regionu“. Přesná lokalita budoucí výroby motorů AviaNery zveřejněna nebyla, což je samo o sobě součást ochranné strategie.

Zajímavý je i kontrast s jiným modelem. Ukrajina s Norskem souběžně rozjíždí výrobu několika tisíc dronů, ovšem přímo na norském území, tedy v bezpečném prostředí mimo dosah ruských úderů. Oba přístupy existují vedle sebe a doplňují se. Některé komponenty má smysl vyrábět co nejblíž místu nasazení, jiné tam, kde nehrozí zničení výrobní linky.

CSG na Ukrajině: ne první krok, ale další patro

Dohoda o motorech není prvním společným projektem CSG a Ukrainian Armor. Obě firmy už dříve spustily licenční výrobu velkorážové munice v ukrajinském závodě. Ukrainian Armor, největší soukromá obranná firma na Ukrajině, je zároveň kontraktorem komponentů pro protilodní střely Neptun a raketový systém Vilcha. Nová dohoda je technologicky výš, míří na sofistikovanější produkt a otevírá i možnost budoucího společného podniku.

Pro CSG je Ukrajina zásadní trh. V prvním čtvrtletí 2026 vykázala skupina tržby 1,544 miliardy eur a podle serveru e15 šla z Ukrajiny necelá čtvrtina. Jen pět dní před podpisem s AviaNerou uzavřela Ukrainian Armor memorandum o porozumění s evropským raketovým gigantem MBDA zaměřené na systémy dlouhého dosahu. Obě dohody míří do stejného ekosystému zbraní dlouhého dosahu: MBDA řeší systémové a raketové know-how, AviaNera dodává to, co celý řetězec pohání. Doslova.

Tisíce proudových motorů ročně nezmění průběh války samy o sobě. Ale pokud se z plánů stanou skutečně vyrobené kusy, Ukrajina získá něco, co jí dosud chybělo, schopnost vyrábět vlastní úderné zbraně v objemech, které odpovídají tempu, jímž je spotřebovává.

Článek Česká CSG začne vyrábět tisíce proudových motorů přímo na Ukrajině. Poženou střely i drony proti Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.