Co přesně studie spočítala

Autoři pracovali se třemi scénáři: ruská oficiální tvrzení, odhady západních expertů (IISS, RUSI, CSIS) a vlastní model založený na otevřených zpravodajských zdrojích, korigovaný bayesovskou inferencí. Výsledky třetího, nejpřísnějšího scénáře:

• 2022: přibližně 150 nově vyrobených hlavních bojových tanků
• 2023: přibližně 250 kusů
• 1. pololetí 2024: 187 kusů, tedy při anualizaci zhruba 300 za celý rok

To je dramaticky méně, než tvrdí Moskva, ale i méně, než uváděly dosavadní západní expertní odhady. U typu T-72B3, páteře ruských tankových jednotek na Ukrajině, autoři konstatují, že skutečná novovýroba mohla být až desetkrát nižší, než naznačovaly dřívější předpoklady. Největší shoda panuje u T-90M, kde výrobní linky v Uralvagonzavodu běží viditelně a ztráty na frontě odpovídají nasazení nových kusů.

Kde přesně Kreml manipuluje

Klíčový trik spočívá v jednom slově. Ruská komunikace systematicky používá termín „výroba“ (proizvodstvo), který jazykově i kontextuálně označuje výrobu nových kusů. Jenže do výsledného čísla Rostec i Uralvagonzavod zjevně počítají i hluboké modernizace starších strojů, reaktivace tanků vytažených ze sovětských skladů a běžné opravy poškozené techniky vrácené z fronty.

Studie tuto záměnu považuje za záměrnou. Kreml potřebuje obraz průmyslového giganta, jednak pro domácí publikum, jednak jako odstrašení Západu. Realita je jiná: válku na obrněné frontě drží nad vodou především opravárenský a skladový polštář, ne masová novovýroba. A ten polštář není neomezený. Podle autorů zůstává v použitelném stavu už jen „několik set“ tanků T-80 a T-72. Při pokračování dosavadního tempa ztrát se bavíme o rezervě na jednotky let.

Proč se mýlili i západní analytici

Brněnský tým se nevymezuje jen proti Kremlu. Otevřeně říká, že i respektované západní instituce ruskou výrobní kapacitu nadhodnocovaly, v roce 2022 až trojnásobně. Nabízí tři vysvětlení:

1. Metodicky je extrémně těžké oddělit novou výrobu od modernizací a skladových reaktivací, pokud nemáte přístup k továrním datům.
2. Veřejně dostupná průmyslová data z Ruska jsou záměrně mlhavá.
3. Část západních odhadů mohla ruská tvrzení přebírat příliš doslova, paradoxně i proto, že politická potřeba mobilizovat vlastní veřejnost a elity vyžadovala obraz silného protivníka.

Právě v tom je podle nás studie v European Journal of International Security nejcennější: neříká jen „Rusko lže“, ale i „Západ se nechal nachytat“.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Nižší reálná ruská produkce neznamená, že Západ může zpomalit. Znamená, že může zbrojit cíleněji a s lepším odhadem protivníka. Česká vláda v březnu 2025 schválila růst obranných výdajů na nejméně 3 % HDP do roku 2030. V dubnu 2026 Česko získalo v rámci evropského nástroje SAFE možnost čerpat až 2,06 miliardy eur na obranné investice.

Evropská obranná bílá kniha z roku 2025 přitom mezi prioritami výslovně jmenuje munici, dělostřelectvo, drony a pozemní bojové schopnosti, tedy přesně oblasti, kde studie ukazuje ruské slabiny. Ruská roční produkce kolem 250–300 tanků je podle autorů „zhruba srovnatelná“ s kapacitami západoevropských států. To je pro Kreml nepříjemné srovnání: válčí sám, ale vyrábí jako jeden středně velký evropský stát.

Nejde jen o tanky

Studie neřeší pouze hlavní bojové tanky. Stejný rozpor mezi propagandou a realitou autoři nacházejí u bojových vozidel pěchoty i samohybných houfnic. Problém není sektorový, je strukturální. Ruský vojensko-průmyslový komplex nedokáže nahrazovat ztráty novou výrobou a maskuje to směsí repasí, skladových zásob a manipulativní komunikace.

Až sklady dojdou, žádná tisková zpráva Rostecu to nezakryje. A brněnští vědci právě ukázali, že ten moment je blíž, než se dosud předpokládalo.

Článek Čeští vědci z Masarykovy univerzity spočítali, kolik tanků Rusko opravdu vyrábí. Kreml lže, jak když tiskne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.