Co přesně Peking tvrdí a proč právě teď

Spouštěčem nebyla vojenská provokace, ale diplomatický krok. Na summitu 28. května 2026 oznámily Japonsko a Filipíny zahájení jednání o delimitaci výlučné ekonomické zóny a kontinentálního šelfu ve vodách východně od Tchaj-wanu. Peking to interpretoval jako pokus dvou sousedních států rozdělit si prostor, který považuje za svůj.

Odpověď přišla rychle a na několika frontách najednou. 30. června 2026 se na Jinanské univerzitě v Kantonu konal seminář, jehož účastníci formulovali čtyři pilíře údajného čínského nároku na Batanes:

• Geografie: Sever souostroví leží pouhých 99 kilometrů od tchajwanského ostrova Lanyu, zatímco od filipínského Luzonu je vzdálenost větší.
• Historie: Ostrovy měly údajně spadat pod tchajwanskou prefekturu za dynastií Ming a Čching.
• Kultura: Ivatanové, původní obyvatelé Batanes, sdílejí jazykové a kulturní vazby s lidem Tao na tchajwanském ostrově Orchid.
• Smlouvy: Výklad Pařížské smlouvy z roku 1898 má podle čínských akademiků ostrovy ponechávat severně od filipínské hraniční linie podél dvacáté rovnoběžky.

Logika je odvozená: nejdřív musí obstát čínský nárok na Tchaj-wan, a teprve z něj se odvozují Batanes. Právní základ působí ještě slabší než u sporů v Jihočínském moři, kde Čína alespoň operuje s historickou přítomností na útesech a ostrůvcích. Tady staví na řetězci „Tchaj-wan je náš, Batanes patří k Tchaj-wanu, tedy Batanes jsou naše“.

Lodě na moři, víc než akademická debata

Seminář by sám o sobě mohl být pouhou univerzitní kuriozitou. Jenže souběžně s ním se na moři děje něco hmatatelného. Už v první polovině června 2026 spustila čínská pobřežní stráž „speciální námořní operaci“ ve vodách východně od Tchaj-wanu. Tchajwanská pobřežní stráž při ní identifikovala plavidla Chaj-sün 06, Chaj-sün 08, Chaj-sün 09 a Tung-chaj-ťiou 113. 4. července pak čínská pobřežní stráž oznámila rotaci hlídkové formace, loď CCGS Siou-šan převzala patroly po CCGS Taj-šan.

Nejde o torpédoborce ani fregaty čínského námořnictva, jak by si někdo mohl představit pod pojmem „válečné lodě“. Jsou to ozbrojená státní plavidla pobřežní stráže, velká, vybavená děly a schopná projekce síly. Přesně takový nástroj Peking dlouhodobě používá v Jihočínském moři: lodě, které nejsou formálně vojenské, ale dokážou vytlačovat, kontrolovat a zastrašovat. Hranice mezi pobřežní stráží a námořnictvem je v čínském pojetí záměrně rozmazaná.

3. července navíc resortní think-tank pod čínským ministerstvem přírodních zdrojů vydal právní stanovisko, v němž označil japonsko-filipínská delimitační jednání za porušení mezinárodního práva. A stranický deník Global Times začal otevřeně psát o „krocích potřebných k ochraně čínské svrchovanosti“ nad Batanes.

Proč záleží na pár ostrovech v Bašijském průlivu

Batanes nejsou jen tečka na mapě. Leží přesně tam, kde se Jihočínské moře spojuje s Filipínským mořem, na jižním okraji koridoru, kterým by při jakékoli blokádě Tchaj-wanu musela procházet námořní doprava i případná vojenská podpora z jihu a z Pacifiku. Kdo v tomto prostoru prosadí „jurisdikci“, získá schopnost sledovat lodní provoz, komplikovat zásobování Tchaj-wanu a tlačit na celý první ostrovní řetězec.

Podle nás je právě tohle skutečný důvod čínského zájmu. Batanes samy o sobě nemají strategický průmysl ani velkou populaci. Mají ale polohu, která v případě tchajwanské krize rozhoduje.

Jak reagují Filipíny a spojenci

Manila odmítla čínská tvrzení okamžitě a ostře. Filipínský ministr obrany Gilberto Teodoro je označil za „neopodstatněná a absurdní“. Poslanec za provincii Batanes Ciriaco Gato Jr. zdůraznil, že ostrovy jsou nedílnou součástí Filipín a zpochybňování jejich suverenity je nepřijatelné. Reuters zároveň upozornil na důležitý detail: Peking tuto pozici zatím formálně nepodpořil. Oficiální státní nárok vyhlášený diplomatickou nótou neexistuje.

USA, Británie, Francie a Německo už 24. června 2026 společně označily čínské patroly u východního pobřeží Tchaj-wanu za hrozbu pro regionální stabilitu. Washington je popsal jako „hluboce destabilizující“. Samostatné prohlášení výhradně k Batanes ale do poloviny července nezaznělo.

Zajímavou roli hraje i Tchaj-wan. Tchajwanské ministerstvo zahraničí samo upozornilo, že zamýšlená japonsko-filipínská delimitace se překrývá s tchajwanskou výlučnou ekonomickou zónou, a že Peking nemá právo mluvit jménem Tchaj-peje. Tři aktéři, tři odlišné nároky, jeden průliv.

Co může přijít dál

Formalizace čínského nároku by mohla mít několik stupňů: zařazení Batanes do oficiálních čínských map, pravidelné hlídky pobřežní stráže přímo u souostroví, kontroly a obtěžování komerčních i rybářských lodí, pokus zablokovat japonsko-filipínská jednání. Přímá vojenská konfrontace je méně pravděpodobná než postupná „normalizace“ čínské přítomnosti, stejný scénář, jaký Peking roky uplatňuje u Spratlyho ostrovů.

Filipíny mají s USA obrannou smlouvu, která ozbrojený útok na jednu stranu definuje jako útok na obě. Její praktické uplatnění ale závisí na ústavních procesech obou zemí, nejde o automatický vstup do války. Odstrašení existuje, ale jeho síla se měří ochotou ho použít.

Batanské ostrovy se tak stávají novým bodem na mapě čínského šedozónového tlaku. Poprvé nejde o sporný útes nebo umělý ostrov, ale o plnohodnotnou provincii suverénního státu s trvalým obyvatelstvem. Pokud Peking tuto hranici překročí bez odporu, bude těžké říct, kde se příště zastaví.

Článek Čína je připravena uplatnit nárok na filipínské ostrovy, které nikdy předtím nechtěla. Vyslala tam válečné lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.