Tři témata, jeden vztek

Medveděvův příspěvek nebyl izolovaný výkřik k jednomu dronovému útoku. Šlo o strukturovaný text nazvaný „tři novosti týdne“, ve kterém spojil tři zdánlivě nesouvisející témata do jednoho rámce. Prvním byly ukrajinské údery na ruská města, které označil za „masivní teroristické útoky“. Druhým byla debata v Nizozemsku o možných kapacitách pro ruské válečné zajatce; právě v tomto kontextu prohlásil Haagské konvence za neaktuální. A třetím bylo americko-íránské memorandum podepsané 17. června ve Versailles, u něhož tvrdil, že Írán „neprohrál“ a Hormuzský průliv zůstává strategickou pákou Teheránu.

Společný jmenovatel? Medveděv kreslí obraz světa, ve kterém rozhoduje síla a schopnost eskalovat, ne dodržování pravidel. Ukrajina, Írán, Nizozemsko, všechno mu slouží jako důkaz téže teze: mezinárodní řád je podle něj jen dočasná kulisa. A právě tato rétorika ho odlišuje od dřívějších výpadů. Tentokrát nepracuje s obecným zastrašováním. Přímo říká, co je „přijatelné“.

Proč zrovna teď

Načasování není náhodné. Podle hodnocení ISW ze 17. června 2026 Rusko do značné míry selhává v obraně vlastního týlu proti ukrajinským úderům. Moskva musela omezit vzdušný prostor v okolí hlavního města. Ukrajinské drony a rakety zasahují cíle hluboko na ruském území s rostoucí intenzitou a přesností. A ruská protivzdušná obrana to nedokáže spolehlivě zastavit.

Širší obraz je ještě nepříjemnější. ISW už začátkem června popisovalo klesající výkonnost ruského opotřebovacího modelu: narůstající ekonomický tlak, problémy s náborem nových vojáků a zhoršující se schopnost udržet vleklou válku za přijatelnou cenu. Nejde o totální kolaps fronty. Jde o kumulaci tlaků, které se sčítají a které Kreml nedokáže přebít jedním tahem. A právě v takových chvílích Medveděv přitvrzuje. Čím víc je Rusko zasažitelné doma, tím víc kope kolem sebe.

Slova, která právo nezmění, ale signál vysílají

Jakkoli dramaticky Medveděvova slova znějí, jedno je třeba říct jasně: mezinárodní humanitární právo tím nezaniká. Haagské a ženevské konvence zavazují smluvní strany k jejich dodržování „za všech okolností“, jak uvádí komentář Mezinárodního výboru Červeného kříže ke společnému článku 1 Ženevských úmluv. Jeden příspěvek na sociální síti, byť od místopředsedy Rady bezpečnosti, nemůže vypnout pravidla, která platí pro desítky států.

Jenže právní platnost je jedna věc. Politický signál druhá. Medveděvova rétorika normalizuje tvrdší vedení války v ruském veřejném prostoru. Maže verbální brzdy. A děje se to ve chvíli, kdy OSN za samotný květen 2026 evidovala na Ukrajině 2 037 civilních obětí a ruské útoky na civilisty veřejně označila za „jasné porušování humanitárního práva“. Slova nejsou bomby. Ale vytvářejí prostředí, ve kterém se bomby shazují snadněji.

Co na to Česko a Evropa

K tomuto konkrétnímu Medveděvovu příspěvku se nám nepodařilo dohledat samostatné oficiální české ani unijní vyjádření. Veřejná linie ale zůstává jednoznačná. Česko pokračuje v podpoře Ukrajiny; ministr Lipavský opakovaně mluví o pokračování muniční iniciativy, v jejímž rámci bylo v roce 2025 dodáno téměř 1,6 milionu kusů velkorážové munice. Vládní program humanitární asistence Ukrajině na období 2026–2030 explicitně říká, že podpora Kyjeva posiluje i českou bezpečnost. Rada EU mezitím pokračuje v sankcích, odsuzuje ruské útoky a posílá Kyjevu další finance z programu Ukraine Facility.

Pro české občany má válka i praktický rozměr. Ministerstvo zahraničí varuje před cestami na celé území Ukrajiny a uvádí, že v blízkosti fronty, na okupovaných územích a v příhraničí s Ruskem může být konzulární pomoc fakticky nemožná.

Medveděv může na sociálních sítích prohlašovat, že pravidla skončila. Pravidla ale trvají, a spolu s nimi i důkazy o tom, kdo je porušuje. Každý jeho výbuch je především přiznání, že válka nejde podle plánu.

Článek Medveděv se rozlítil do červena a otevřeně vyhlásil konec pravidel vůči Kyjevu. „Brečí“, že Rusko válku nezvládá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.