Co se stalo v Petrohradě

Chronologie je klíčová, protože se skládá ze dvou vln. 3. června 2026, v den zahájení Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra (SPIEF), ukrajinské drony zasáhly ropný terminál přímo ve městě. Podle AP hořela infrastruktura, letiště krátce zastavilo provoz a úřady omezily mobilní internet. Zásah nebyl jen symbolický; narušil běžný chod dvoupětimilionové metropole v den, kdy se Putin chystal přivítat zahraniční delegace.

O tři dny později, 6. června, přišla druhá vlna. Tentokrát regionální úřady hlásily 141 sestřelených dronů nad Petrohradem a Leningradskou oblastí. Obyvatelé dostali výzvu nevycházet ven. Fórum ještě formálně běželo. Ponížení bylo kompletní.

Co přesně Solovjov řekl

Segment z Rossija-1, na který upozornil monitorovací projekt Russian Media Monitor, obsahoval několik rovin. Solovjov požadoval „nemilosrdné údery proti nacistickému vedení“ Ukrajiny a současně rozšířil odvetnou logiku na Západ: „Za každý útok na náš terminál musí hořet jejich terminály.“ Jmenovitě zmínil britské území, skandinávské země a nizozemský Rotterdam, tedy přístavní a energetickou infrastrukturu aliančních států.

Vedle toho ale zaútočil i dovnitř. Nového velitele ruské protivzdušné obrany Alexandra Čajka veřejně obvinil z nepřipravenosti: u tak předvídatelného cíle, jakým bylo petrohradské fórum, prý selhalo zpravodajské krytí. „Ve válce nemáte šest měsíců,“ řekl. Kombinace vnější agrese a vnitřní kritiky dává výstupu jinou dynamiku než běžné studiové vyhrožování; je v něm nervozita jestřábího tábora z děr ve vlastní obraně.

Proč je Solovjov „vlivný“, a proč to nestačí

Slovo „vlivný“ si zaslouží upřesnění. Solovjov není politik ani generál. Nemá pravomoc vydat vojenský rozkaz. Evropská unie ho ovšem na sankčním seznamu eviduje jako propagandistu kanálů Rossija-1 a Rossija-24, který aktivně podporuje ruskou válku proti Ukrajině. Podle dat Mediascope televizi v Rusku sleduje alespoň jednou měsíčně 97 % populace a Rossija-1 patří mezi nejsledovanější kanály. Hlas z tohoto prostředí má násobně větší dosah než telegramový účet okrajového blogera.

Jeho vliv je proto nepřímý, ale reálný:

• Domácí publikum – normalizuje představu přímého střetu s NATO jako přiměřené reakce.
• Kremelský establishment – testuje veřejnou přijatelnost maximálně eskalačních narativů, aniž by se k nim musel oficiálně přihlásit kdokoli z vedení.
• Západní vnímání – klipy přebírají monitorovací projekty a média, čímž se zesiluje psychologický tlak.

Podobné hrozby přitom nejsou nové. Solovjov v minulosti navrhoval raketové údery na Prahu, Berlín i Londýn. Tentokrát je ale jiný spouštěč i cíl. Nejde o abstraktní zastrašování, ale o konkrétní odvetnou logiku napojenou na čerstvé ponížení, zásah Putinova rodného města během jeho vlastní ekonomické přehlídky.

Co to mění, a co ne

Přímou oficiální reakci NATO nebo evropských vlád na tento konkrétní segment se nám nepodařilo dohledat. V širším kontextu ale britské ministerstvo zahraničí 3. června, po ruském porušení aliančního vzdušného prostoru, prohlásilo, že Británie bude bránit „každý centimetr“ území NATO. Samotný televizní výpad bezpečnostní doporučení pro cestovatele ani obyvatele jmenovaných zemí nemění; relevantní jsou až konkrétní incidenty a oficiální varování.

Podle nás je podstatné číst Solovjovův výstup ne jako operační plán, ale jako posun rámce. Ještě před rokem se v hlavním vysílacím čase hrozilo obecně „Západu“. Teď zaznívají konkrétní přístavy, konkrétní terminály a konkrétní logika „za zub celou čelist“, a to bezprostředně po události, která ukázala, že ruská protivzdušná obrana nedokázala ochránit ani prestižní akci v druhém největším městě země.

Solovjov nevydává rozkazy. Ale v systému, kde státní televize slouží jako lakmusový papírek přijatelného, jeho slova ukazují, kam se posouvá červená linie toho, o čem se v Rusku smí nahlas mluvit.

Článek „Rozprášit prašivé psy.“ Vlivný kremelský moderátor žádá raketové údery na země NATO jako odvetu za Petrohrad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.