Dvanáctinásobek za tři roky

Datová řada, kterou analyzoval The New York Times z údajů ukrajinských Vzdušných sil, ukazuje strmou křivku. Průměrný měsíční počet ruských balistických startů: 6 v roce 2023, 28 v roce 2024, 49 v roce 2025 a 74 v dosavadním průběhu roku 2026. Analytici Konrad-Adenauer-Stiftung pro leden až květen 2026 počítají 75 měsíčně, prakticky shodné číslo.

Za nárůstem nestojí jen vyšší výrobní kapacita, i když i ta je podstatná. Rusko v roce 2025 vyrobilo kolem 700 balistických střel v širším smyslu a letos má k dispozici odhadem 60 až 70 Iskanderů a Kinžalů měsíčně. Klíčová je ale taktická adaptace: technické úpravy Iskander-M pro lepší klamání protivzdušné obrany, větší salvy načasované do momentů, kdy jsou zásoby interceptorů PAC-3 na ukrajinské straně nejnižší, a kombinované údery s drony a střelami s plochou dráhou letu, které nutí PVO rozhodovat se, co chránit.

Kontrast je brutálně výmluvný. Při velkém útoku z 2. června 2026 sestřelila ukrajinská obrana 96 procent střel s plochou dráhou letu Ch-101 a 92 procent dronů. Proti balistickým Iskanderům uspěla jen ve 33 procentech případů.

Úzká a drahá vrstva, kterou Západ nestíhá plnit

Problém není v tom, že by protivzdušná obrana „nefungovala“. Proti dronům funguje výborně, v květnu 2026 dosáhla sestřelnost 91,5 procenta. Problém je v tom, že proti balistice funguje jen jedna úzká a mimořádně drahá vrstva: systém Patriot s interceptory PAC-3.

Ukrajinské ministerstvo obrany to říká otevřeně: PAC-3 jsou nejúčinnějším prostředkem proti ruským balistickým hrozbám. Jenže těchto systémů není dost a tempo jejich doplňování zaostává za tempem ruské palby. Rusko tuto asymetrii cíleně využívá. Zahlcuje obranu rychleji, než ji Západ dokáže nasytit.

Prezident Zelenskyj proto na jednáních s NATO i G7 tlačí na tři věci najednou: více hotových systémů PAC-3, rychlejší dodávky přes mechanismus PURL/JUMPSTART a licence na výrobu protibalistických systémů a střel přímo v Evropě nebo na Ukrajině. Kyjev pochopil, že čekat na americké dodávky nestačí, potřebuje vlastní výrobní kapacitu.

Co to znamená pro miliony lidí

Čísla z balistických útoků se přepisují do životů obyčejných lidí s krutou přesností. V lednu 2026 byly po sérii úderů poškozeny nebo zničeny klíčové energetické prvky nejméně v sedmnácti regionech a v Kyjevě. Miliony lidí měly elektřinu jen na několik hodin denně. V hlavním městě útoky opakovaně vyřadily vytápění téměř šesti tisíc bytových domů. U více než 1 100 z nich se topení během zimy nepodařilo obnovit vůbec.

V Oděse po únorovém zásahu zůstalo bez proudu 107 tisíc odběratelů, desítky tisíc bez tepla a vody. Společná zpráva vlády Ukrajiny, Světové banky, Evropské komise a OSN, takzvaná RDNA5, vyčísluje přímé škody v energetice na 24,8 miliardy dolarů a ekonomické ztráty sektoru na 88,2 miliardy dolarů. Kyjevská škola ekonomie navíc spojuje poškození energetiky s propadem výstupu v sektoru elektřiny, plynu a páry o 15,8 procenta v prosinci a 17,9 procenta v samotné elektroenergetice.

Balistické střely mají oproti dronům zhruba desetinásobný destrukční účinek. V květnu 2026 vzrostla celková hmotnost výbušné nálože, která pronikla obranou a dopadla na cíl, ze 44 na 60 tun, právě kvůli balistice.

Český kontext: pomáháme, ale ne proti balistice

Česká republika patří mezi nejaktivnější podporovatele Ukrajiny. Veřejně potvrzená pomoc zahrnuje munici, výcvik, příspěvky do fondů a účast v Dronové koalici. Konkrétní protibalistické systémy ale vládní souhrny české pomoci nerozepisují, a není to náhoda.

Česká armáda sama u systému SPYDER, který pořizuje od Izraele, otevřeně uvádí, že jde o obranu krátkého a středního dosahu. Ochrana před balistickými střelami je podle armádních materiálů až budoucí vrstva, kterou Česko teprve buduje. Civilní projekt „Viktor“, známý z iniciativy Dárek pro Putina, je protidronové řešení, nikoliv odpověď na Iskander letící rychlostí přes 2 km/s.

NATO téma nečte jen jako ukrajinský problém. V březnu 2026 Aliance zvýšila balistickou obrannou pohotovost a na svém webu otevřeně píše, že válka na Ukrajině názorně ukázala ničivost balistických zbraní pro evropské populace, území i ozbrojené síly. Pro východní křídlo NATO, Česko nevyjímaje, to znamená jedinou věc: vícevrstvá protivzdušná a protiraketová obrana není luxus, ale existenční nutnost.

Lučištník, ne jen šíp

Ukrajina mezitím hledá způsoby, jak asymetrii obrátit. Ministerstvo obrany popisuje systematické ničení ruské protivzdušné obrany, radarů a logistiky v operační hloubce pomocí dronů a střednědobých úderů. Logika je jednoduchá: nestačí sestřelovat střely, je třeba ničit odpalovací zařízení, sklady a výrobní řetězec. Střílet po lučištníkovi, ne jen po šípu.

Existují i zárodky vlastní balistické kapacity. Ukrajinská firma Fire Point na svém webu uvádí projekty FP-7 s doletem 200 kilometrů a FP-9 s doletem 855 kilometrů. Jde zatím o firemní deklarace, nikoliv o státem potvrzenou sériovou výzbroj. Ale směr je zřejmý.

Konrad-Adenauer-Stiftung zatím nevidí empirický důkaz, že by samotná intenzita ruských útoků už plnila strategické cíle Moskvy, tedy zlomení ukrajinské vůle k odporu. Čte ji spíš jako dlouhodobou opotřebovávací kampaň proti civilnímu zázemí. Riziko pro nadcházející podzim a zimu 2026 ale zůstává vysoké. Energetika je dál zranitelná, ochranná opatření nejsou hotová a ruská výroba balistických střel nepolevuje.

Sedmdesát čtyři raket měsíčně. Dvacet šest procent sestřelených. Šedesát tun výbušnin, které každý měsíc proniknou obranou a dopadnou na města, elektrárny a životy. To jsou čísla, se kterými Ukrajina vstupuje do čtvrté válečné zimy.

Článek Rusko se naučilo prorážet ukrajinské nebe. Na balistické rakety nemá PVO odpověď a silně pod nimi trpí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.