Čtyři biliony a žádný viník, kterého by šlo obvinit

Data ruské Federální daňové služby a Rosstatu, která zpracoval server RBC, ukazují stav k 1. dubnu 2026. Z celkových 3,927 bilionu rublů tvoří samotná nedoplatková jistina 1,647 bilionu. Zbytek, tedy víc než polovina, jsou penále, pokuty a úroky. Největší položkou jistiny je DPH s 648 miliardami, následuje daň ze zisku (294 miliardy) a pojistné odvody (292 miliardy).

Geograficky je dluh koncentrovaný tam, kde se točí nejvíc peněz. Moskva sama nese 1,5 bilionu rublů, Moskevská oblast 286 miliard, Petrohrad 205 miliard. Problém tedy nesedí kdesi na sibiřské periferii. Sedí v ekonomickém srdci země.

Podle NTV daňová služba uvádí, že opatření nuceného vymáhání už přinesla do rozpočtu 1,7 bilionu rublů a počet dlužníků se za tři roky snížil na 22 milionů. Jenže celkový dluh přesto roste. Stát vymáhá víc, ale lidé a firmy dluží ještě rychleji.

Tři tlaky najednou: daně, sazby, poptávka

Od 1. ledna 2026 platí v Rusku vyšší základní sazba DPH, 22 % místo dosavadních 20 %. Současně se zpřísnila pravidla pro malé podnikatele na zjednodušeném daňovém režimu: práh příjmů pro osvobození od DPH spadl z 60 na 20 milionů rublů. Tisíce malých firem se tak ze dne na den ocitly v režimu plátců DPH, aniž na to byly připravené.

K tomu přidejte měnovou politiku. Banka Ruska sice postupně snižovala klíčovou sazbu, z 21 % v dubnu 2025 přes 16 % v prosinci 2025 až na 14,5 % v dubnu 2026, ale i čtrnáct a půl procenta znamená extrémně drahé peníze. Refinancovat dluh, vzít si provozní úvěr, investovat do rozvoje? Pro většinu firem je to stále mimo dosah.

Kulbaka v rozhovoru pro server 7×7 z dubna 2026 pojmenoval čtyři souběžné tlaky na malý a střední byznys:

• Mzdový tlak – firmy musí zvyšovat platy, aby udržely zaměstnance, které přetahují státem dotované sektory.
• Slabá spotřebitelská poptávka – reálné příjmy mimo zbrojní průmysl a státní zakázky nerostou, lidé utrácejí méně.
• Dražší logistika – dopravní náklady rostou, dodavatelské řetězce jsou kvůli sankcím komplikovanější.
• Silnější tlak státu – daňová správa požaduje víc peněz do rozpočtu, a to rychleji.

Výsledek? Firmy přesouvají cash flow z plateb státu do holého přežití. A dluh vůči rozpočtu roste.

Jediná cesta ven, a proč po ní nikdo nechce jít

Ministr financí Anton Siluanov v květnu 2026 na stránkách Kommersantu otevřeně řekl, že rezervy „nejsou nekonečné“ a že ostatní výdaje je třeba přehodnocovat podle efektivity. Současně ale jmenoval tři nedotknutelné priority: sociální závazky, obranu a bezpečnost. Právě tady je jádro pasti.

Obrana a bezpečnost spolykají obrovskou část rozpočtu, a v kontextu pokračující války na Ukrajině je Kreml nemůže škrtat, aniž by podkopal samotný smysl svého válečného nastavení. Sociální závazky zase drží loajalitu obyvatelstva. Zbývá tedy civilní ekonomika: infrastruktura, zdravotnictví mimo základní péči, vzdělávání, podpora regionů. Škrtat tam znamená dusit přesně ty sektory, které už teď nemají jak platit.

Kulbaka podle sekundárních citací mluví o nutnosti výrazně omezit státní výdaje jako o jediném reálném východisku. Jenže to by vyžadovalo buď sáhnout na válečný rozpočet, což je pro režim politicky nepřijatelné, nebo ještě hlouběji seškrtat civilní výdaje, čímž by se spirála zadluženosti jen prohloubila. Kreml tak stojí před volbou, ve které obě varianty bolí.

Kolaps ne, ale manévrovací prostor se zmenšuje

Střednědobý prognostický rámec Banky Ruska z dubna 2026 počítá pro letošní rok s růstem HDP v pásmu 0,5–1,5 % a průměrnou klíčovou sazbou 14,0–14,5 %. Inflaci odhaduje na 4,5–5,5 %. To nejsou čísla kolapsu. Jsou to ale čísla ekonomiky, která šlape na hraně.

Za leden až duben 2026 přitom federální deficit dosáhl téměř 5,8–5,9 bilionu rublů, víc, než činil celoroční plánovaný schodek. Stát utrácí rychleji, než plánoval, a vybírá pomaleji, než potřebuje.

Co to znamená pro Česko

Přímý dopad ruských fiskálních problémů na českou ekonomiku je dnes výrazně menší než před válkou. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu spadl ruský podíl na dovezené ropě v roce 2025 na pouhých 527 tisíc tun, tedy necelých 8 %. Mezinárodní energetická agentura potvrzuje, že Česko v první polovině roku 2025 poprvé zcela přestalo dovážet ruskou ropu. Celková energetická závislost na Rusku klesla z předválečných 23,9 % na 11,3 % v roce 2024.

Případný ruský ekonomický otřes by se proto do Česka šířil spíš přes globální ceny ropy a plynu než přes přímé dodávky. A bezpečnostně? Rozpočtový tlak může střednědobě snižovat schopnost Moskvy držet válečné tempo, ale obrana zůstává kremelskou prioritou číslo jedna. Ekonomická tíseň zkracuje manévrovací prostor, nevypíná ale válečnou mašinérii ze dne na den.

Ruská ekonomika zatím nespadla ze srázu. Stojí ale na úzké římse, kde každý krok stranou znamená riziko. A jediný směr, který by vedl na pevnou zem, je ten, po kterém Kreml odmítá jít.

Článek Ruský ekonom otevřeně: „Ven existuje jediná cesta, ale ta Kreml děsí.“ Ekonomická past se rozjela naplno, lidé nemají jak platit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.