Trumpovský styl: méně záruk, více tlaku

Když se mluví o „agresivní politice“ Washingtonu, nejde o válečné bubnování směrem k Evropě. Jde o tvrdě transakční přístup k bezpečnosti spojenců. Trumpova administrativa opakovaně tlačí na evropské státy, aby zbrojily samy, a zároveň je ochotná měnit už rozběhnuté bezpečnostní plány podle vlastních politických priorit. Konkrétní dopad na Německo je trojí: zastavení rozmístění americké raketové jednotky, zablokování prodeje Tomahawků a signál, že americké zásoby a politická vůle nejsou automaticky k dispozici.

Pro evropské plánovače to znamená jednu věc: spoléhat se výhradně na americký arzenál je riziko. Ne proto, že by NATO přestávalo fungovat, ale proto, že dodávky a rozmístění závisejí na rozhodnutích, která se mohou změnit s každým volebním cyklem. Německo z toho vyvodilo důsledek: potřebuje vlastní cestu k dálkovému úderu.

Čtyři stopy, ne jedna zázračná střela

Podle plánovacích dokumentů, které získalo POLITICO, Berlín nestaví na jedné kartě. Německý plán počítá se čtyřmi vrstvami:

• Levná vrstva do roku 2027 – masově pořiditelné střely s dlouhým dosahem za nízkou cenu. Sem spadají ukrajinské kandidátky Flamingo a Bars, případně izraelsko-americká střela Anthem.
• Typhon/Tomahawk kolem roku 2029 – americký systém zůstává na stole, ale jako dražší a pozdější řešení, pokud se prodejní proces odblokuje.
• Britsko-evropská střela vyšší třídy kolem roku 2032 – společný program s Velkou Británií v rámci projektu ELSA a dalších iniciativ.
• Hypersonická vrstva kolem roku 2035 – technologicky nejnáročnější a nejdražší stupeň.

Ukrajina tedy „nahrazuje“ Ameriku jen v první, nejrychlejší a nejlevnější vrstvě. Ne v celé architektuře dálkového úderu. Ale právě ta první vrstva je teď pro Německo nejnaléhavější, protože bez ní nemá Bundeswehr do konce dekády žádnou schopnost zasáhnout cíle hluboko v týlu protivníka.

Flamingo: válkou prověřená a pětkrát levnější

FP-5 Flamingo od ukrajinské firmy Fire Point není prototyp na papíře. Podle otevřených zdrojů už byla střela bojově nasazena proti cílům v Rusku. Její parametry jsou pro Berlín klíčové:

Cena kolem 500–600 tisíc eur za kus, tedy zhruba pětina Tomahawku, je hlavní argument. Německo nehledá „nový Tomahawk“. Hledá zbraň, kterou si může dovolit kupovat ve stovkách kusů, ne v desítkách. V logice opotřebovávací války, jakou vidíme na Ukrajině, je množství často důležitější než technologická dokonalost jednoho kusu.

Výrobce podle Defense News uvádí kapacitu tří střel denně a jedná s německým Diehl Defence o společné výrobě přímo v Německu. Přesnost Flaminga ovšem zatím nemá veřejně ověřitelné číslo srovnatelné s americkými standardy, a to je parametr, který bude muset projít certifikací.

Signál pro celou Evropu i pro Česko

Německý krok je precedent. Poprvé jsou dvě ukrajinské firmy ve hře u velké evropské obranné zakázky tohoto kalibru. Ukrajina se tím posouvá z role příjemce západní pomoci do role exportního dodavatele. A není to jen teorie: Czechoslovak Group už s ukrajinskou Bronetechnikou spolupracuje na lokalizaci výroby dělostřelecké munice, právě kvůli vyššímu objemu a nižší ceně.

Česká republika sama zatím veřejně nepopsala program na pořízení dálkových střel s dosahem přes dva tisíce kilometrů; priority Armády ČR leží u stíhaček F-35, brigádních struktur a protivzdušné obrany. Ale trend je jasný: evropské země budou čím dál víc zbrojit nezávisle na amerických skladech. Krátkodobě to stojí peníze a čas na certifikaci. Střednědobě to znamená menší závislost na tom, kdo zrovna sedí v Bílém domě.

Berlín si spočítal, že čekat na Washington je luxus, který si nemůže dovolit. Za 15 milionů korun za kus dostane střelu s dosahem tří tisíc kilometrů a tunou výbušniny. Jestli ji vyrobí Ukrajinec místo Američana, je pro německého vojáka v zásadě jedno.

Článek Americe se vrací Trumpova agresivní politika. Ukrajina ji nahradí v oblasti dálkových zbraní, Německo žádá o FP-5 Flamingo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.