Co přesně může černá skříňka prozradit

Označení „černá skříňka“ je zažitý, ale nepřesný pojem. Ve skutečnosti jde zpravidla o dvojici zařízení. První, zapisovač hlasů v kokpitu (CVR), nahrává komunikaci pilota s řízením, zvuky motorů, alarmy i případný výbuch. Druhý, zapisovač letových dat (FDR), zaznamenává desítky parametrů: výšku, rychlost, kurz, přetížení, polohu řídících ploch a stav palubních systémů.

Pro tento konkrétní případ je zásadní, že kombinace obou zapisovačů dokáže vyšetřovatelům ukázat přesnou sekvenci: okamžik odpalu střely, případnou anomálii bezprostředně poté, vznik požáru nebo poškození, reakci pilota a moment ztráty řízení. Zapisovače jsou konstruované jako zařízení odolná havárii: vydrží náraz, oheň i ponoření do vody. I když trosky nesou stopy požáru, paměťový modul bývá velmi často čitelný. Rozhodující slovo bude mít expertiza podle standardů NTSB, respektive její ukrajinský ekvivalent.

Jak může stíhačka „sestřelit sama sebe“

Formulace zní jako sci-fi, ale ve skutečnosti popisuje několik realistických technických scénářů. Nejde o to, že by se letoun sám zaměřil. Jde o to, že vlastní zbraň, nebo její účinek, může za určitých okolností poškodit nosič.

Scénáře, které vyšetřovatelé podle dostupných informací prověřují:

• Selhání oddělení od závěsníku. Střela se po odpalu fyzicky neoddělí od křídla nebo trupu. Motor rakety se vznítí, ale zbraň zůstává připoutaná k letounu.
• Detonace v nebezpečné blízkosti. Střely s bezdotykovou roznětkou jsou navržené tak, aby explodovaly v blízkosti cíle a zasypaly ho fragmenty. Pokud se raketa po odpalu chová anomálně, třeba kvůli závadě naváděcí hlavice nebo motoru, může detonovat příliš blízko vlastního letounu.
• Zásah fragmenty. I při správném oddělení a letu střely může neobvyklá geometrie zachycení malého cíle vést k tomu, že fragmentační oblak zasáhne zpět nosič.

Každý z těchto scénářů je extrémně vzácný. Ale ne nemožný. A právě proto existují zapisovače a právě proto se po takové havárii provádí detailní expertiza trosek i munice.

Proč jsou protidronové mise pro MiG-29 obzvlášť náročné

MiG-29 byl navržen v sedmdesátých letech jako frontový stíhač pro vzdušné souboje s jinými letouny. Ruské drony typu Šáhid nebo Geraň jsou ale něco úplně jiného: malé, pomalé, s minimálním radarovým i infračerveným kontrastem. Zachytit takový cíl radarem starší generace je výrazně těžší než zaměřit bombardér nebo stíhačku.

Ukrajinské ministerstvo obrany to říká otevřeně: Mirage 2000, které Francie dodává, mají proti maloplošným dronům a střelám s plochou dráhou letu lepší senzory i vhodnější výzbroj než MiG-29. Nepřímo tím přiznává, že sovětské stíhačky v této roli narážejí na své limity.

A přesto MiG-29 tyto mise létá. Protože musí. Ukrajina nemá dostatek modernějších platforem a každý provozuschopný stroj počítá. Polsko veřejně potvrdilo předání 14 kusů MiG-29, což dává představu o velikosti flotily; ztráta jediného kusu není marginální záležitost. Navíc ukrajinské MiGy dnes nesou i adaptovanou západní munici. Francouzské řízené pumy AASM Hammer byly úspěšně integrovány právě na tuto platformu, což znamená, že stroj plní spektrum úkolů, pro které původně vůbec nebyl stavěný.

Co nehoda říká o budoucnosti ukrajinského nebe

Jedna havárie sama o sobě systémový problém nedokazuje. Ale ilustruje tlak, pod kterým ukrajinské letectvo operuje. Starší MiGy-29 létají bojové profily na hranici svých technických možností, s výzbrojí kombinující sovětské i západní systémy, proti cílům, na které nebyly konstruovány.

Pokud se verze s vlastní střelou potvrdí, dá se čekat přinejmenším lokální úprava pravidel nasazení: revize obálek odpalu proti malým bezpilotním prostředkům, případně dočasné omezení konkrétního typu munice v tomto profilu mise. Širší důsledek je ale strategický: každý takový incident posiluje argument pro rychlejší přesun lovu dronů na kombinaci modernějších letounů, pozemní protivzdušné obrany a specializovaných prostředků.

Český kontext: pomoc ano, ale jiného druhu

Česká republika patří mezi nejvýznamnější podporovatele Ukrajiny. Veřejně dostupné materiály ministerstva obrany dokumentují dodávky tanků, bojových vozidel pěchoty, systémů protivzdušné obrany, vrtulníků i velkorážové munice. Konkrétní české dodávky výzbroje vzduch-vzduch pro MiG-29 ale v otevřených zdrojích doložené nejsou; relevantní pro tuto kategorii strojů jsou především polské dary samotných letounů a francouzská integrace řízené munice.

Debata o tom, co Ukrajina potřebuje, se nicméně posouvá. Nejde už jen o počty strojů, ale o jejich schopnosti. Proti rojům levných dronů je třeba jiná odpověď než stíhačka z éry studené války s raketou, která byla navržena na sestřelení bombardéru.

Zapisovač z oděského MiGu teď leží na stole vyšetřovatelů. Až promluví, řekne víc než jen příběh jednoho pádu; řekne něco o tom, kde jsou hranice toho, co lze od čtyřicet let staré konstrukce ještě žádat.

Článek Ukrajinští vyšetřovatelé našli černou skříňku MiG-29, který spadl u Oděsy. Možná sestřelil sám sebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.