Proč právě Miami a proč teď

Zelenskyj netlačí na schůzku kvůli symbolice. Tlačí kvůli zimě. Podle Reuters Kyjev usiluje o omezené dohody k energetické infrastruktuře a černomořské plavbě ještě před příchodem mrazů, protože očekává další vlnu ruských úderů na elektrárny a teplárny. Každý měsíc bez dohody znamená pro miliony Ukrajinců zimu ve tmě.

G20 v Miami, plánovaný podle institucionálního kalendáře T20 na 14.–15. prosince 2026, nabízí Kyjevu něco, co bilaterální schůzka nemůže: přítomnost Číny, Indie, Saúdské Arábie a dalších zemí, které stále udržují ekonomické vazby s Ruskem. Zelenskyj tím de facto říká: chci jednat tam, kde na Putina bude vidět celý svět. Kde bude pod tlakem nejen Washingtonu, ale i Pekingu a Dillí. A kde případný neúspěch ponese politickou cenu.

Miami přitom není náhodná destinace. Už v únoru 2026 se město objevilo jako americký návrh pro další kolo jednání, alternativně vedle Abú Zabí. Rusko tehdy svou účast nepotvrdilo. Diplomatická stopa tedy existuje déle, než by se z aktuálních titulků mohlo zdát.

Kreml přijal pozvánku, ne schůzku

Tady je klíčové rozlišení, které snadno zanikne v záplavě agenturních titulků. Kreml udělal dvě oddělené věci a je nutné je číst odděleně.

Za prvé: Peskov podle Interfaxu přivítal americké pozvání Putina na summit G20 a uvedl, že se záležitost bude dál řešit diplomatickými kanály. To je standardní protokolární odpověď hostitelské zemi.

Za druhé, a to je podstatné, k přímému setkání se Zelenským Kreml řekl něco úplně jiného. Podle Reuters Peskov zopakoval, že ruská pozice se nemění, že Zelenskyj „ví, jaká rozhodnutí musí přijmout“, a že pokud chce jednat, může přijet do Moskvy. Summit lídrů bez předchozí práce expertů označil za ztrátu času.

Jinými slovy: Moskva neřekla ne summitu G20. Řekla ne trojstrannému jednání na summitu G20. A místo toho nabídla formát, v němž by měla plnou kontrolu nad prostorem, bezpečností, protokolem i symbolikou.

Proč je moskevská podmínka zbabělá

Slovo „zbabělé“ v titulku je redakční interpretace, ne neutrální zpravodajský popis. Stojí ale na solidním základě.

Pozvat prezidenta země, do které vedete invazi, na jednání do vlastního hlavního města, to není gesto dobré vůle. Je to gesto dominance. Kyjev takovou variantu dlouhodobě odmítá jako nepřijatelnou, a oprávněně. Schůzka v Moskvě by znamenala, že se Zelenskyj dobrovolně vydá na území státu, který jeho zemi bombarduje, a přijme roli prosebníka v Putinově režii.

Srovnejme to s rokem 2022. Na jaře toho roku probíhala přímá jednání delegací v Istanbulu, na neutrální půdě, mimo území obou stran. Ukrajina tehdy dokonce navrhla model neutrality výměnou za bezpečnostní záruky. Jednání ztroskotala, ale formát byl férový. Teď, o čtyři roky později, Kreml nabízí výrazně tvrdší rámování. Žádná neutrální půda. Žádný mezinárodní formát. Jen Moskva, a ještě s podmínkami.

Pro srovnání: Moskva odmítla i jiné externí mediační pokusy. Čínský dvanáctibodový mírový plán z února 2023 zůstal na papíře. Africkou mírovou misi z léta 2023 Putin z velké části smetl ze stolu. Vzorec je konzistentní: Kreml nechce jednat v prostředí, kde nemá kontrolu nad narativem.

Trumpova role: prostředník, hostitel, nebo divák?

Donald Trump je v celé rovnici klíčovým, ale nejasně definovaným hráčem. Ministr zahraničí Marco Rubio oficiálně pozval Putina na prosincový G20 v Miami. Trump po zářijové schůzce se Zelenským v New Yorku prohlásil, že spolu „zkoušejí najít řešení“ a že obě strany podle něj chtějí válku ukončit.

To zní nadějně, ale je třeba být přesný: žádný konkrétní vyjednaný rámec zatím neexistuje. Trump funguje jako prostředník a hostitel formátu, ne jako garant výsledku. Zelenskyj s americkou rolí počítá a podporuje ji; už v srpnu 2025 na oficiálním webu prohlásil, že Ukrajina je připravena na jakýkoli formát jednání, a výslovně zmínil Trumpův návrh trojstranného setkání.

Problém je, že Kreml připouští spíš bilaterální formát Putin–Trump a vůči přímému jednání s Kyjevem staví bariéry. Washington tak stojí před dilematem: tlačit na trojstranný formát a riskovat, že Putin nepřijede vůbec, nebo akceptovat bilaterální schůzku a nechat Zelenského za dveřmi.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Jakékoli mírové uspořádání na Ukrajině se přímo dotýká české a evropské bezpečnosti. České ministerstvo zahraničí to říká explicitně: výsledek míru na Ukrajině ovlivní bezpečnost celého kontinentu na desítky let dopředu. Evropská rada ve svých červnových závěrech zdůraznila, že cestu k míru nelze rozhodovat bez Ukrajiny a že EU bude spolurozhodovat o věcech týkajících se její bezpečnosti.

Česká republika nevstupuje do jednání jako samostatný zprostředkovatel, ale její vliv jde přes několik kanálů:

• Sankční politika EU, na které se ČR podílí
• Finanční a vojenská pomoc Ukrajině
• Bezpečnostní záruky v rámci evropských struktur
• Diplomatický tlak na zachování principu, že agresor nesmí diktovat podmínky

Pokud k žádnému jednání do konce roku nedojde, rizika jsou zřejmá. Další zima pod palbou, pokračující útoky na civilní infrastrukturu a menší šance uzavřít aspoň omezené dohody o energetice či černomořské plavbě. Dopad by přitom nepocítila jen Ukrajina; migrační vlny, energetická nestabilita a bezpečnostní vakuum by zasáhly celou Evropu.

Do prosincového summitu v Miami zbývají necelé tři měsíce. Zelenskyj udělal svůj tah. Kreml odpověděl tak, jak odpovídá už čtyři roky: podmínkami, odklady a pozváním na vlastní území. Otázka teď nestojí na tom, jestli Kyjev chce jednat. Stojí na tom, jestli si Moskva troufne přijít tam, kde nemá kontrolu nad místností.

Článek Zelenskyj chce jednat s Putinem a Trumpem ještě letos. Kreml odpověděl zbaběle: „Ať přijede do Moskvy“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.