Jak by dopadl souboj dronu proti pilotovanému letadlu? Vítěz rozhodně není jistý, obě strany mají svá plus

Válka na Ukrajině je dalším dokladem toho, že moderní armády mohou úspěšně využívat velké typy bojových dronů, kategorie Heavy, případně Super Heavy. V případě, že AČR nakoupí těžké bojové drony kategorie Heavy, případně Super Heavy se startovací hmotností více než 1 000 kg, však nelze vyloučit do budoucna vznik atypických situací. Jednou z nich je střet mezi drony a pilotovanými bojovými letouny.

Výhodou dronů je obtížná zachytitelnost

Drony mají široké spektrum použití a řadu výhod, nicméně nelze přehlédnout i některá omezení. Především nelze počítat s možností ostrých manévrových leteckých soubojů, pro něž nemají velké pomalé drony dostatečnou pevnost draku z hlediska přetížení v zatáčkách a při střemhlavém letu. Nicméně vzhledem k svojí malé zjistitelnosti mohou napadat vrtulníky, transportní a bitevní podzvukové letouny v podstatě ze zálohy.

Za použití nesených řízených střel se samonaváděcími hlavicemi ve spolupráci s pozemní PVO, která bude vyhledávat cíle. Naopak pro současné víceúčelové bojové letouny jsou díky svojí malé rychlosti, letovým vlastnostem a malým rozměrům obtížným cílem. Nebezpečným protivníkem, obzvláště na menší vzdálenosti a při vizuálním kontaktu, jsou pro drony bitevní vrtulníky a podzvukové bojové letouny typu L-159.

iZdroj fotografie: CeeGee / Creative Commons / CC BY-SA

Důležitým faktorem z hlediska přežití dronu je malá, případně minimální efektivní radarová odrazná plocha RCS (Radar Cross Section), která snižuje pravděpodobnost zachycení radarem, ať už ze země, nebo z letadla. Tento faktor přežití podporuje konstrukce draku, která je obvykle z velké části tvořena z různých nekovových materiálů. Zde si můžeme připomenout úspěšné nasazení sovětských dřevěných cvičných/kurýrních letounů U-2/PO-2 v Koreji.

Tam s nimi měly velké problémy americké noční stíhačky vybavené radary. Drony tedy mohou obzvláště úspěšně operovat v noci, při rušivé činnosti nad územím protivníka. Jednorázové materiální škody nemusí být v takovém případě vysoké, zato morální značné, především chronicky nevyspalí vojáci a potřeba neustálého hlídkování a připravenosti protiletadlové obrany.

Další výhody dronů

Z hlediska přežití dronů na bojišti je rovněž podstatné minimální tepelné vyzařování pístového spalovacího motoru, které snižuje pravděpodobnost detekce a zaměření přístroji a samonaváděcími hlavicemi pracujícími v infračervené části spektra. Jedná se jak o letecké, tak o pozemní přenosné protiletadlové raketové prostředky. Jako pozitivní lze hodnotit rovněž slabé akustické vyzařování (hluk) pístového motoru s vrtulí.

Na vzdálenost několika kilometrů lze takový dron lehce přeslechnout, tím spíše v dopravním nebo bojovém hluku a stresu. Z obrněné techniky, obzvláště za jízdy, není příliš dobrý rozhled ani poslech. Osádky obvykle sledují okolí, nikoli prostor nad sebou, pokud jim to konstrukce vozidla vůbec umožňuje.

iZdroj fotografie: Alan Wlson / Creative Commons / CC BY-SA

Nepřehlédnutelnou výhodou ve srovnání s bojovými letouny je potřeba pouze krátkých startovacích a přistávacích drah, přičemž mohou posloužit běžné komunikace, stejně jako sportovní hřiště a rovné louky. Lze předpokládat, že hlavní vojenská letiště budou vyřazena, případně zamořena radioaktivním materiálem již na počátku velké války v Evropě.

Zde můžeme připomenout využití dronů z hlediska kontroly zamoření prostoru, který je živým organismům nebezpečný. V neposlední řadě lze zmínit schopnost dlouhodobého letu dronu, který přesahuje biologické možnosti člověka.

Provoz a logistika jsou velmi levné

Jako nevýhodu vrtulových těžkých bojových dronů lze uvést například malou rychlost, která může vést za dne a v nízkých letových hladinách k vizuální/optické/optoelektronické detekci a ničení palbou automatických zbraní ze země. Dále je zde možnost rušení komunikačního a řídicího elektronického systému dronu systémy elektronického boje protivníka. Na místě je rovněž otázka převzetí kontroly, řízení a zajetí UCAV protivníkem, což se v poslední dekádě opakovaně stalo.

Celkově je obtížné posuzovat úroveň a odolnost veškeré avioniky dronu z hlediska různých situací a úkolů, pokud nedojde k praktické zkoušce. Srovnáme-li pomalý těžký vrtulový bojový dron například s lehkým bitevním letounem L-159 ALCA z hlediska obrany domácího území, jsou výsledky následující. Bojový dron nepotřebuje letiště, má nižší akviziční a provozní náklady, má jednodušší údržbu, může létat mnohonásobně déle, má menší RCS a při zničení nehrozí ztráta pilota, jehož výcvik trvá řádově roky a stojí miliony.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Na druhé straně má nižší rychlost, nižší nosnost, je vysoce pravděpodobné, že reakce na ohrožení bude pomalejší, lze ho vyřadit z boje prostředky elektronického boje (EB) a převzít řízení. Drony jsou výhodné z hlediska provádění dlouhodobého střehu ve vzduchu, ať už nad územím protivníka, tak například i při obraně letišť nebo strategického průmyslu.

Oba druhy letounů, pilotované i drony, mohou nést kontejnery s automatickými zbraněmi, raketomety s neřízenými raketami, bomby (pumy) různého typu, protizemní řízené střely, samonaváděcí PLŘS, naváděné PLŘS a PTŘS a kontejnery s jiným obsahem, od elektroniky po chemii a logistický materiál.

Porovnání s pilotovanými letouny je zajímavé

Zajímavé by bylo rovněž srovnání z hlediska manévrového boje ve vzduchu opět mezi těžkým pomalým dronem a například L-159. Pilotovaný letoun je podstatně rychlejší, a to jak v horizontále, tak ve vertikále. Na druhou stranu je těžší a má vyšší plošné zatížení. Dron má sice menší rychlost a stoupavost, ale výrazně nižší plošné zatížení. To mu umožňuje provádět zatáčky s podstatně menším poloměrem.

Pilotovaný letoun by se v horizontálním střetnutí dostával na vnější stranu zatáčky, kterou by už nemohl utáhnout k získání pozice ke střelbě. Navíc by se kvůli vyšší rychlosti dostával do nevýhodné pozice před pomalejší dron. Bojový bezpilotní letoun by naopak mohl vybočit ze zatáčky ven a zahájit palbu na rychlejší pilotovaný letoun při jeho průletu. Obecně lze konstatovat, že větší rychlost umožňuje pilotovanému letounu volit místo boje a kdykoliv z něj vystoupit.

Nicméně možnosti dronů jsou široké, obzvláště v případě, že by při plnění taktických úkolů létaly ve dvojicích. V simulovaných soubojích mezi rychlými proudovými drony a rychlými nadzvukovými víceúčelovými bojovými letouny obvykle zvítězily drony. První takový souboj se odehrál mezi bezpilotním proudovým Ryan Firebee a pilotovaným F-4 Phantom už v sedmdesátých letech v rámci programu MASTAG, jemuž se budeme věnovat v samostatném článku.

Bayraktar je mediálně nadhodnocený

U rychlých proudových i pomalých dronů je velkou výhodou, oproti pilotovaným letounům, že mohou provádět manévry s negativním přetížením, protože nenesou pilota. Z hlediska ničení dronů pilotovanými letouny jsou zajímavé řízené střely schopné zafixovat a sledovat obraz cíle, nikoli tepelné vyzařování jako například izraelský typ Python.

iZdroj fotografie: KGyST / Creative Commons / CC BY-SA

Z hlediska střetu mezi bojovými drony (UCAV-Unmanned Combat Aerial Vehicles) bude zásadním předpokladem úspěchu kontrola vzdušného prostoru a nerušená komunikace mezi operátorem/operátory a dronem. Z tohoto hlediska je samozřejmě potřebná vysoká úroveň vycvičenosti operátorů.

V neposlední řadě je třeba z hlediska akvizice a perspektivního použití těžkých dronů vycházet z kvality a hodnocení výrobce, nikoli z reklamních článků a propagandy v médiích. Typickým příkladem je reklama tureckého typu Bayractar, kde reálné schopnosti pokulhávají za mediální reklamou.

V kterých ohledech budou drony nahrazovat pilotované letouny?

Zdroj: Millitary.com, Autorský komentář MVK