Kníže válečník: Vladimír Veliký v roli vládce Kyjevské Rusi, soudobě nejmocnějšího státu v Evropě

Kyjevský velkokníže Vladimír Veliký, který k překvapení všech konvertoval ke křesťanství, patří bezesporu mezi jednoho z nejvýznamnějších světců v dějinách lidstva. Z dnešního pohledu se však rozhodně nejednalo o člověka svatého, nýbrž o schopného vladaře a mistrného intrikána, jenž si získal poslušnost poddaných organizací jednotného náboženství, které měl jeho lid vyznávat. Tehdejší pohanství potřebovalo obměnit, a tak se kníže začal poohlížet po monoteistickém náboženském systému.

Víra jako pojítko znepřátelených národů

Vladimír, narozen roku 956, byl synem knížete a válečníka Svjatoslava a vnukem svaté Olgy. Svjatoslav se však soustavně zdržoval na různých vojenských taženích mimo Kyjev, a tak výchova jeho dětí připadla na jeho křesťanskou matku, svatou Olgu. Když Vladimír dospěl, stal se z něj moudrý vládce a velmi schopný válečník. Bránil Rus před ustavičnými nájezdy asijských hord a vybudoval opevnění na východních hranicích své země. Také se mu podařilo znovu dobýt Halič (dnešní západní Ukrajina) od Poláků, podmanit si tamní vzpurné kmeny a svrhnout jejich knížata.

Své syny pak vyslal do několika různých oblastí země jako své pobočníky a zástupce, aby tam jeho jménem vládli. Snažil se tak posílit ústřední moc hlavního města své rozsáhlé říše, Kyjeva. A to přinejmenším úspěšně. Vladimír rovněž pomohl císaři Basilovi II. v boji proti nepřátelským Bulharům a při potlačování domácích vzbouřenců v oblasti Malé Asie. Odrazil také asijské Pečeněhy a na znamení vděčnosti za pomoc Boží nechal na bitevním poli vystavět chrám Proměnění Páně.

Jakmile si Vladimír pomocí svých početných vojsk dostatečně upevnil moc, rozhodl se utužit jednotu mezi ne zrovna spřátelenými provinciemi. A to plošným zavedením křesťanství na území Kyjevské Rusi. Křesťanství, nebo spíše monoteistická víra obecně, se již dříve osvědčilo jako silné duchovní i mravní pojítko, které dokázalo sjednotit dokonce i znepřátelené válčící kmeny v jeden národ.

Zkoumal mnohá náboženství

Než se však Vladimír definitivně rozhodl právě pro křesťanství, zajímal se o jednotlivá náboženství sousedních národů, včetně islámu, judaismu a severských božstev, a velmi důkladně zkoumal jejich učení. Vladimírův úmysl zbavit se pohanství a s ním i jeho bohů vyvolal pozornost u představitelů řady různých náboženství. Za Vladimírem dokonce přijížděly celé delegace zástupců těchto náboženství, kteří mu chtěli vyložit a objasnit principy své víry.

Po pečlivém studiu nauky jednotlivých náboženství se Vladimír rozhodl přijmout pro sebe i svou zemi právě křesťanskou víru. Křesťanství byl kníže příznivě nakloněn mimo jiné i díky své babičce, svaté Olze. V době Olžiny vlády (945–962) se v zemi mohl stát křesťanem úplně každý, i když to obecně vzato nebylo příliš v módě.

V roce 987 byl kníže pokřtěn biskupem města Korsun na poloostrově Krym. Po svém návratu do Kyjeva pak nechal zničit všechny pohanské modly. Následně v roce 988 vydal kníže rozkaz, aby se všichni obyvatelé hlavního města Kyjev vydali k řece Dněpr a vstoupili do ní. Když se tak stalo, kněží je hromadně pokřtil.

S příliš velkým odporem se Vladimír na své cestě ke christianizaci země nesetkal. Přece jen půda pro křesťanské náboženství byla v zemi připravována již po celá staletí. Rus udržovala obchodní styky s Byzantskou říší a zejména pak se samotnou Konstantinopolí, hlavním městem Byzantské říše a nejvýznamnějším centrem křesťanské nauky.

Christianizace tak za Vladimírovy vlády probíhala plynule a bez větších zádrhelů. Po oficiálním zavedení křesťanství došlo k reformě celé církve, v čele církve stanul kyjevský metropolita, který měl prakticky všechna práva patriarchy, snad kromě titulu samotného. Kyjevská církev byla v té době rozsáhlejší než celý konstantinopolský patriarchát. Metropolita, jakožto hlava církve, jmenoval do funkce biskupy a ti pak pověřovali jednotlivé kněze správou farností. Rovněž kyjevské církevní texty nabyly své kanonické podoby.

Velkokníže byl svatořečen

Svá poslední léta Vladimír strávil obranou země před útoky Pečeněhů, upevňováním mocenského postavení hlavního města Kyjev, úsilím o oživení křesťanského smýšlení i náboženskou výchovou nově konvertovaných poddaných. Ačkoli se lidé začali hlásit ke křesťanské víře, stále lpěli na některých pohanských zvycích z minulosti. Církev se však k tomuto problému postavila čelem a vyřešila ho tím, že svým věřícím umožnila spojit například narození Krista s koledami či Velikonoce s „hahilkami“, které sestávají z radostných písní a tanců.

Díky tomuto zkulturňování se lidem podařilo skloubit křesťanskou víru s jejich národními zvyky, které nebyly v rozporu s učením Hospodina. Což také přispělo k šíření evangelií, poněvadž to usnadnilo obyvatelům přijmout pravoslavné učení a uplatňovat jeho zákonitosti v každodenním životě.   

Vladimír Veliký zemřel dne 15. července roku 1015. Jeho tělo bylo pohřbeno v kostele Panny Marie, který nechal osobně vystavět. Jeho pohřbu se zúčastnil početný zástup poddaných. Velkokníže byl po své smrti svatořečen ve městě Cherson a dodnes je považován za rovnocenného apoštolům. Pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu ustanovila svátek svatého Vladimíra na 15. července.

Jak vnímáte postavu Vladimíra Velikého a jeho náboženské reformy vy?

Zdroj: Britannica